Rudolfova galerie na Pražském hradě se mimořádně otevírá veřejnosti
Přesně před čtyřmi sty lety zemřel císař Rudolf II. Pražský hrad připomene tohoto habsburského panovníka otevřením běžně nepřístupné Rudolfovy galerie a doprovodnou expozicí v takzvané Široké chodbě, kde si lidé mohou prohlédnout císařovu pohřební výbavu.
Široká chodba představuje spojnici mezi letními císařovými pokoji, Rudolfovou galerií a Španělským sálem. V chodbě jsou ve čtyřech vitrínách části jeho pohřebního oděvu. Ten se skládá z kabátce, pláště, punčoch a pantoflí.
„Technologický průzkum ukázal, že všechno toto bylo zhotoveno v jednu dobu jedněmi krejčími,“ říká kurátorka sbírek Pražského hradu Milena Bravermanová.
Doplňuje, že tento úbor měl Rudolf II. na sobě až do antropologického výzkumu v roce 1975. Už v roce 1928 byl ale z rakve vyjmut klobouk.
„Tehdy došlo k rekonstrukci královské krypty a prvnímu antropologickému výzkumu. Klobouk byl vyfotografován, a když se použil nějaký text o Rudolfovi, tak se použila fotka toho klobouku,“ vysvětluje kurátorka.
Pohřební oděv je v neuvěřitelně dobrém stavu, výbavy ostatních pohřbených Habsburků jsou na tom mnohem hůře.
„Rudolf II. byl velmi dobře balzamován na rozdíl od ostatních. Jeho rakev zřejmě nebyla zaletována a asi i to mohlo sehrát roli. Na rozdíl od jeho příbuzných byl Rudolf II. dole v kryptě a v mauzoleu byla kdysi jakási větrací šachta, která byla později zazděna, čili možná právě přístup vzduchu mohl utvořit lepší prostředí,“ popisuje Bravermanová.
Při restaurování pohřebních šatů císařových příbuzných byly navíc použity příliš razantní chemikálie. Šokujícím dojmem působí na návštěvníka nádoby na srdce a mozek, které spočinuly s ostatky nebožtíka v umělecky vyvedené rakvi.
Hosty Světa o desáté byla kurátorka expozice Milena Bravermanová a historik Jiří Mikulec z Historického ústavu Akademie Věd ČR
Překvapí, že císařův pohřeb nebyl příliš okázalý. „Naopak to vypadá, že pohřeb byl tak trochu v uvozovkách odfláklý. Jistě vliv měla tehdejší dějinná situace, králem již byl Matyáš a mezi bratry, Matyášem a Rudolfem, nepanovaly idylické vztahy,“ říká Milena Bravermanová.
Jeho poslední měsíce byly poznamenány jeho zhoršujícími se chorobami. Kontakt s ním byl asi velice obtížný,“ myslí si Bravermanová a historik Jiří Mikulec z Historického ústavu Akademie Věd ČR dodává:
„Na konci života byl duševně nemocný, podivín, záchvaty vzteku se u něho střídaly s depresemi, ale rozhodně nebyl takovou infantilní a směšnou figurkou, jak ho Jan Werich předvádí v prvním díle budovatelské agitky.“
Při výzkumu pozůstatků profesorem Vlčkem v 70. letech 20. století se podle Mikulce ukázalo, že trpěl plicní chorobou, jsou zprávy i o chrlení krve.
„Někdy okolo Vánoc roku 1611 pronikly zprávy na veřejnost. Měl jaterní onemocnění. Ještě z dob za jeho života jsou zprávy o podezření ze syfilidy, která se potom potvrdila při průzkumech kosterních pozůstatků,“ říká Mikulec.
Nemoci ho provázely až poslední čtvrtinu života
Nemoc, podivínství a změny nálad doprovázely Rudolfa II. až poslední čtvrtinu jeho života.
„V mládí a ve zralém věku byl naopak zajímavý, velmi bystrý muž, významný mecenáš, znalec umění a celkem úspěšným panovníkem,“ vysvětluje Mikulec.
Za jeho života byla Praha otevřená světu. Po Rudolfově smrti upadala a nejen ona, ale české země se dostaly do těžkých časů přicházející třicetileté války. Změny ale nepřišly naráz. Mezi Rudolfovou smrtí a počátkem stavovského povstání leží podle Jiřího Mikulce šest let. Dvůr jeho nástupce Matyáše se přesunul do Vídně.
„Tam už začal sestup Prahy z místa na výsluní k cestě k provinčnímu městu. Prahu strašně poškodily pobělohorské a válečné události, exilové vlny - části obyvatelstva odmítlo přijmout katolickou víru, okupace Saska, přispěly k tomu i změny dálkového obchodu,“ dodává Mikulec.
Výstava s názvem Pocta Rudolfu II. je přístupná od dnešních 10 hodin a potrvá deset dní. Návštěvníky čeká také řada přednášek v Rudolfově galerii a budou se moci podívat i do Španělského sálu.
Mimořádný zájem veřejnosti
Už první den ukázal, že o tuto mimořádnou výstavu je mimořádný zájem. Během první hodiny přišlo takzvaným Šípkovým vchodem 200 lidí. V průběhu dne narostl počet návštěvníků na téměř tisíc.
Návštěvníci úplně zaplnili širokou chodbu, v níž je vystavena kopie panovníkovy rakve a pohřební štít. Především je tma to, co měl Rudolf II. na sobě, tedy plášť, kabátec, punčochy a také pantofle. Lidé obdivují i zlaté pohřební klenoty nebo tři drahocenné prsteny, které císař za svého života nosil.
V Rudolfově galerii, kde měl císař sbírku svých obrazů, se zájemci zase mohou podívat na pásmo dokumentů z rudolfínské doby.
