Je mladá a má svůj autoservis. ‚Hodně zákazníků nechce mluvit se mnou, shání se po muži,‘ popisuje
Opravy vozidel, diagnostika, servisní prohlídky nebo pomoc při nehodě. Tím vším se zabývá Tereza Varmužová z Orlové, která po svém otci převzala profesi, která je v Česku stále považovaná za doménu mužů. „Bohužel obecně kam přijdu, tam každý ženu snižuje. Když vidí ženu v autodílech nebo tak, automaticky si myslí, že tomu nerozumí,“ zlobí se.
Jako malá si hrála s „angličáky“ a s babičkou se učila poznávat značky aut. Že ale za dvě dekády později převezme vyhlášený autoservis svého otce, nic dalšího nenaznačovalo, přiznává Varmužová v Odpoledním interview ostravského rozhlasu.
Když jí bylo jednadvacet, pracovala v ostravském call centru. „Byla jsem tam spokojená, ale firma ze dne na den zkrachovala a já skončila s holým zadkem na pracáku,“ vzpomíná na události pět šest let staré.
„Tak jsme se s taťkou domluvili, že mu budu dělat ze začátku takzvanou podržtašku. A tak jsem se v tom zaběhla, že jsem se to všechno naučila,“ říká.
V dílně to voní benzínem a spálenou spojkou. „Poprvé mě táta pustil samotnou k autu asi po dvou třech letech. Dospěli jsme k tomu, že já si sama řeknu, na co se cítím. A na co jsem se necítila, to udělal on,“ přibližuje svoje začátky Varmužová.
Česko je v rovnosti žen a mužů mezi nejhoršími v Evropě. Rozdíly jsou v platech i péči o děti
Číst článek
Zprvu řešila jen banální servisní práce jako výměnu oleje, výměnu brzdových kotoučů nebo spojek. Postupně se vypracovala a dnes dílnu vede sama.
„Bohužel obecně kam přijdu, tam každý ženu snižuje. Když vidí ženu v autodílech nebo tak, automaticky si myslí, že tomu nerozumí,“ zlobí se Varmužová.
„Nemyslím si, že je dobré házet všechny do jednoho pytle. Nejsem v okolí jediná. Je tu víc holek, které dělají s auty a jsou šikovné,“ namítá.
Místní si na ni už zvykli. „I když ne každému je to po chuti. Hodně zákazníků to shazuje s tím, že když přijdou, tak chtějí mluvit s mužem. Nechtějí to řešit se mnou, byť autům rozumím,“ popisuje pro Český rozhlas Ostrava.
‚Nejhorší jsou telefony večer‘
Když se jí rozezní telefon po páté šesté hodině večer, většinou očekává průšvih. „Už čekám, jestli to nedej bože není nehoda nebo něco podobného. Ale nemůžu nechat klienty na holičkách,“ říká mladá automechanička.
Problémoví řidiči povinně zamíří na terapeutické kurzy. Stojí 13 310 korun a neúčast se neomlouvá
Číst článek
Každá oprava je pro ni výzvou. „Baví mě ten konečný výsledek,“ usmívá se. „Samozřejmě ne vždy je to rentabilní oprava, ne vždy se to povede... Ale baví mě ten výsledek, že je to spravené, že je to v pořádku. Když zákazník odjíždí se spraveným autem, to je pro mě alfa a omega práce.“
Sama jezdí sedanem se šestiválcem. „Jsem přes Volkswagen. Mám ráda svižnou jízdu v rámci dopravních značek. Za volantem se cítím jako doma a řidičák mě prakticky živí,“ dodává Tereza Varmužová.
