Za posledním hřebenem Krkonoš. Po stezce u Žacléře Komenský před 400 lety utíkal z Čech
Jen pár kilometrů od turisty zahlcené Sněžky najdete místa pustá a přitom působivá. Za posledním hřebenem Krkonoš u Žacléře, přímo na polské hranici, leží v zemi kamenný labyrint a kolem něj stezka, po které odcházel do exilu Jan Ámos Komenský. Lokalita se jmenuje Růžový palouček, leží v nadmořské výšce 600 metrů a vedou tam cesty, jak se na odlehlá místa sluší a patří – úzké a klikaté.
Asfaltka mezi lesy, lukami a pastvinami se zužuje, končí na parkovišti pod jasany a dál vede pískem vysypaná cesta. Mírně stoupá do kopce k červenobílé ceduli Pozor státní hranice.
Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany z Růžového paloučku, kde leží stezka, po které odcházel do exilu Jan Ámos Komenský.
Tady udržovaná cestička končí, jako když utne, a polským houštím pokračuje jen uzounká stezka.
„Poláci jsou katolíci, protestant Komenský jim asi k srdci nepřirostl,“ říká Radiožurnálu s lehkou ironií Eva Rennerová z městského muzea v Žacléři. Zároveň ale vážně dodává, že naučná stezka a labyrint byly zaplacené z přeshraničního projektu.
Kolem dokola se tyčí jen kopečky a pastviny a člověka bezděky napadne, jak opuštěné muselo být toto místo před téměř 400 lety. A proč šel Komenský právě tudy.
Eva Rennerová ale namítá historické souvislosti: „Dneska to vypadá opuštěně, ale ve středověku se nedaleko odsud těžilo uhlí a tohle byla důležitá uhelná cesta, která později zanikla.“
V mapách značená cesta tak končí na polské hranici. „Ale turisté sem chodí,“ tvrdí Rennerová, která osm let pracovala jako místostarostka Žacléře a dobře to tu zná.
Zástupci města před dvěma roky nechali odvézt původní pomník, což byl bronzový reliéf upevněný do kamene, a místo něj vytvořili rozlehlý kamenný labyrint. Kdo má čas a chuť, může vyluštit, co znamenají jednotlivá písmenka a jaký citát z Komenského dávají dohromady.
Sudety mají své kouzlo
Křovím vede dlážděná cesta označená „do světa“ a z pastviny je výhled na Sněžku. Romantické, dobře schované místo.
3:13
‚Krásné a v původním stylu.‘ Prvorepubliková plovárna Dachova láká nejen architekturou
Číst článek
„Hodně lidí sem chodí v únoru, právě v tom měsíci roku 1628 tudy Komenský odcházel,“ dodává Eva Rennerová s tím, že sám Komenský to zmiňuje ve svém díle Světlo v temnotách.
Na Růžový palouček chodí i výtvarnice Irena, která se nedaleko usadila se svým japonský manželem. „Jsou to opuštěné Sudety, ale mají své kouzlo. Také tam chodím především zimě a představuju si, jak to v dobách Komenského vypadalo. Teď v létě tam chodí hlavně milenci.“
Růžových paloučků je v Česku víc, ten žacléřský vděčí za své jméno růžovým keřům, které pocházejí z Lidic a Litomyšle a lidé je tu vysadili v sedmdesátých letech minulého století. Zvlněná krajina u Žacléře je poslední místo v Čechách, kudy Komenský prošel. V exilu strávil do své smrti 42 let.
