Kapacita 17 linek pekingského metra je taková, že za jediný den přepraví lehce přes 10 miliónů cestujících, tedy celou Českou republiku. Přitom před 15 lety mělo město linky jen tři.

„Je to nejrychlejší a přitom nejlevnější způsob dopravy. Metrem už dneska dojedete i na známé hrobky Mingů, které jsou 50 kilometrů za městem,“ raduje se paní Ťjien.

Plán rozvoje čínské metropole je uzavřen, počet obyvatel přestane za dva roky stoupat a Číňané už další linky neplánují. A tak když pro metro není místo v Pekingu, prodlužují stavitelé jednu z linek až do sousední provincie Che-pej.

Zatímco v pekingské podzemce se bez problémů vyzná i cestovatel-začátečník, v Tokiu nebo v Soulu je to mnohem horší. Pokud přejedete stanici a myslíte si, že to napravíte tak, že prostě na té následující vystoupíte a vrátíte se, pravděpodobně zabloudíte úplně.

Na opačné straně perónu totiž často jezdí úplně jiná linka, jiné číslo, jiná barva. Než to zjistíte, odváží vás do jiné části města. „Říká se tomu hongkongský model. Stejná linka nemá stanice na stejném nástupišti, ale pod sebou. Jinak by se prostě do jedné přestupní stanice třeba tři, nebo čtyři linky nevešly,“ vysvětloval nedávno svým divákům dokument thajské televize.

A aby to bylo ještě složitější, například v Tokiu se o cestující v metru dělí hned několik společností: městská, státní i soukromé. Lístky si neuznávají, a tak trávíte u nákupních automatů celkem dost času.

V singapurském metru, dokonce připomenou, že pokud budete dbát nařízení přepravního řádu, budete „happy, happy“ (tzn. spokojení, pozn. red.).

David Jakš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít