V Borovnici se bude mlít mouka. Nadšenci ze spolku Větrák postavili funkční repliku větrného mlýna
Řemeslníci dokončili v obci Borovnice u Nové Paky stavbu repliky funkčního větrného mlýna. Tam kdysi, i když ne na stejném místě, mlýn stál, ale nezůstalo z něj nic. Nadšenci v rámci spolku Větrák se rozhodli postavit ho znovu. Trvalo to dlouhé roky, na stavbě se podíleli i žáci a studenti odborných škol.
František Mikeška se synem právě do perutí neboli vrtulí mlýna nandávají dřevěné desky, kterým se říká dračky. „Ta poslední už tam půjde sama,“ říká.
Sestavit celou vrtuli nebylo vůbec jednoduché. „Dokumentace na to pořádná není. Tak jsme vycházeli z toho, jak ty desky byly asi tlusté a viděli jsme to na mlýně v Partutovicích. Ale tam je měli ještě silnější. Takže já jsem je dělal užší a užší. Až jsem si říkal, teď to má osm milimetrů, tak to už by asi byla taková síla, že by se to prohnulo,“ objasňuje postup Mikeška.
Desky se ale prohnutím takzvaně unaví a zůstanou v požadovaném stavu. Jsou tlakově naimpregnované, což by mělo zvýšit jejich odolnost a trvanlivost.
Stoupáme po schodech do prvního patra. Nalevo vidíme šalandu, to byla místnost, kde se zdržoval mlynář. „Sloup před námi, to je takzvaný tatík, kulatý sloup, který je dole držený z podstavce. A na něm se to celé otáčí, celá ta bouda,“ vysvětluje řemeslník.
Téměř všechny věci na mlýně jsou nové nebo nalezené a opravené. „Replika, to je nová věc, to je moučnice. A tohle mlecí složení, to je sem přeneseno z jednoho vodního mlýna u Dobřichovic. A něco jsem děla nové.“
Vylézáme ven a zdravíme se s Jiřím Chvojkou: právě on stojí za myšlenkou stavby této repliky. Realizace trvalo dlouho a byla hodně náročná. Historické prameny chyběly. „Nic nebylo. Připadá mi to jako klonování z jedné buňky vyhynulého mamuta, nalezeného na Sibiři. Jakoby z ní udělali slona. Protože to opravdu vzniklo především zásluhou pana Mikešky. Sbíraly se poznatky, jezdilo se na Moravu a všechno se dalo dohromady.“
