Deskovou hrou chci odvyprávět příběh a vyvolat emoce. Je dobré hráče trochu naštvat, říká vývojář
Zatim co se počítačové hry stále více rozvíjejí a představují stále propracovanější příběhy, spousta lidí má nadále ve velké oblibě i deskové hry. „Deskové nebo společenské hry jsou na vzestupu a myslím si, že ještě dlouho budou. Mají akvizici zákazníků a zákaznic od počítačových her, kteří už z nějakého důvodu nemají prostor je hrát,“ říká v pořadu Host Lucie Výborné autor a někdejší recenzent deskových her Petr Čáslava.
Mně se líbí, když se lidé sejdou, vyndají si nějakou deskovou hru, společně se u toho pobaví a může to trvat i několik dlouhých hodin, eventuálně několik večerů po sobě. Jak to, že se deskové hry pořád dobře drží v konkurenci těch počítačových?
Dokonce bych řekl, že se aktuálně drží lépe. Samozřejmě se nemůžeme dívat na finální čísla. Tam nás počítačové hry válcují a asi vždycky válcovat budou, ale když se podíváme na to, jak je trh zdravý, jak se vyvíjí, jaké má prognostiky, tak deskové nebo společenské hry jsou na vzestupu a myslím si, že ještě dlouho budou.
Děti hraním deskových her získají strašně moc. Ale nedělejme tu zkratku, že se musí něco naučit. Nechme je, ať si hrají, apeluje autor deskových her Petr Čáslava
Mají akvizici zákazníků a zákaznic od počítačových her, kteří už z nějakého důvodu nemají prostor je hrát, protože počítačová hra je třeba na osmdesát, sto hodin. Musíte tomu věnovat nějaký konkrétní čas. Ty deskovky, to si večer sednete, zahrajete si s přáteli a hlavně se od přátel neizolujete, jste pořád s rodinou.
Takže vidíme, že spousta hráček a hráčů odchází od počítačových her, přichází k nám do těch deskových. A pak někdy jdou zas třeba zpátky, ono se to tak různě míchá. Ale vidíme, že deskovky jsou opravdu na vzestupu, a to je strašně super.
Nejlepší místo na rande
Jsem ráda, že tady mám Kutnou Horu: Město stříbra. To je hra, která vyšla loni před Vánoci?
Předloni. Na českém trhu vyšla o něco později, ale celosvětová premiéra byla předloni.
Cituji jednoho z recenzentů. „Dlouho jsem se nesetkal s hrou, do níž jsem pro její hloubku musel pronikat skrze několik partií, a ten pocit si dost užívám. Dost by mě překvapilo, kdyby nechtěl Petr Čáslava a kolektiv v tvorbě pokračovat, byť přímo ve videu uvádí, že práce na Kutné Hoře byly vyčerpávající.“ Kolik let jste to dělali?
No, takových pět let práce to je.
Jak se vyvíjí taková hra? Od čeho začnu?
Každý to má trochu jinak a já jsem autor, který hodně vychází z tématu, pro mě je velmi důležité hrou odvyprávět nějaký příběh. A protože Kutnou Horu mám za rohem, je to v podstatě to nejlepší místo, kam můžu vzít dívku na rande. To druhé místo jsou pak Poděbrady na kolonádu.
Zemřel autor legendární deskové hry Osadníci z Katanu. Klausu Teuberovi bylo 70 let
Číst článek
Kutná Hora má své kouzlo, mám ji strašně rád. A v nějaký okamžik se mi naskytla příležitost pracovat na té deskové hře, protože mě kontaktovali lidé, kteří měli už rozjetý projekt a já jsem do toho naskočil a bylo to pro mě strašně super.
Takže téma je určitě to první. Snažím se přemýšlet nad tím, co chci odvyprávět. Pak mě zajímá, čím to chci odvyprávět, což znamená nějaké deskoherní mechaniky.
Herní princip?
Můžeme říct klidně i herní princip, což znamená to, jak ta hra funguje, na čem běhá. A pak je tam třetí součást, a to jsou emoce. Mě hodně zajímá, jaké emoce vzbuzujete těmi mechanikami a jestli to souzní s tématem. Tak to je taková trojkompozice, kterou jako designér musím respektovat.
„Základní emoce je, že kutáte stříbro a nikdy nevíte, co vykutáte.“
Petr Čáslava (autor a někdejší recenzent deskových her)
A o jaké emoce šlo v Kutné Hoře?
Základní emoce je, že kutáte stříbro a nikdy nevíte, co vykutáte. Takže jsme chtěli, aby hráč či hráčka byli napnutí, aby měli nějaká očekávání, ale zároveň aby to nebylo determinováno náhodou, aby opravdu vynikaly jejich strategické možnosti.
Pak jsme chtěli, aby ta hra byla hodně interaktivní, aby se hrající vzájemně ovlivňovali. Je tam spousta emocí, které jsou pozitivní i negativní. A když máte ty emoce takto vedle sebe, tak nejlépe vyniknou – když tam dáte pozitivum, ale zároveň i hráče a hráčky malinko štvete.
Barevný středověk
Jak důležitý je layout celé hry, ta grafická stránka? Musí to být přece pěkné, abych to chtěla mít v ruce.
Myslím, že zejména v dnešní době to důležité je. Potenciální hrající vybírají i podle toho, jak ta hra vypadá, co v ní člověk najde a tak podobně. Takže i my jsme se snažili jednak o nějakou historickou přesnost, ale zároveň jsme třeba chtěli ten středověk nedělat šedivý, protože on takový nebyl.
„Kutná Hora soupeřila s Prahou o prvenství toho nejlepšího, nejkrásnějšího, nejpompéznějšího města.“
Petr Čáslava (autor a někdejší recenzent deskových her)
Ve skutečnosti byl strašně barevný a těmi barvami spousta bohatých lidí dávala najevo své bohatství. Kutná Hora soupeřila s Prahou o prvenství toho nejlepšího, nejkrásnějšího, nejpompéznějšího města, takže ty barvy byly úplně všude.
Na čem teď děláte?
Teď dělám na závodní hře, která se jmenuje Dirt and Dust. Bude vycházet v podstatě za pár měsíců, někdy v létě.
Závodní hra… Koně? Auta? Co si mám představit?
Rallye. Což je zvláštní, protože já jezdím Dacií. Nemám úplně vztah k automobilovým sportům, ale našel jsem si ho, protože jsem zjistil, že to je strašně zajímavé téma. Promítá se tam nejen zručnost pilota a navigátora, ale celého týmu, který připravuje to auto, ladí ho na ten závod a podobně.
Začalo mě to fascinovat a úplně jsem se do toho ponořil, nakonec z toho bude docela velká hra se spoustou karet, komponent a všeho. V létě to tady bude ve všech možných jazycích.
Jaké typy deskových her existují? Uživí se člověk jejich tvorbou? A kolikrát si recenzent či recenzentka musí zahrát deskovou hru, než je schopen ji hodnotit? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu v úvodu článku.
