Co pro vás znamená svoboda?
Možnost dělat to, co člověk chce. Myslím, že je to o pocitu, že člověk může dělat věci, které ho baví, bez pocitu kontroly. Naše generace v covidu zažila mírný pocit toho, že se nám tyto možnosti ztratily. Pocit svobody je pro člověka velmi důležitý.

A mimo dobu covidu se v Česku cítíte dostatečně svobodný?
Ano, cítím.

Komunitní spolek

Jste jedním ze zakladatelů komunitního spolku Rožmitál Vespolek. Popsal byste, jak vznikal?
V roce 2019 jsme se skupinou studentů v Rožmitálu organizovali připomínku ke třiceti letům od sametové revoluce v rámci volného občanského uskupení. Dělali jsme výstavu na rožmitálském zámku. Celá tato iniciativa vznikla z toho důvodu, že u nás v Rožmitálu pod Třemšínem se 17. listopad a sametová revoluce se vůbec nepřipomínaly, což nás mrzelo.

Na výstavě jsme mapovali, jak sametová revoluce a události po ní probíhaly u nás v Rožmitálu. Připomínali jsme i rodáky a občany, kteří byli za komunismu perzekvovaní.

Po téhle akce si naše skupinka řekla, že přinášet takováto témata do Rožmitálu pro nás je velmi zajímavé, a založili jsme spolek. A jednou za čas děláme podobné akce. Někdy to je spojené se skautingem, někdy se to týká více politických témat, takže to stojí samostatně, protože skauting je apolitický.

Jak funguje spolek od roku 2019 doteď?
V době covidu jsme se snažili přispět tím, že jsme oslovovali zajímavé rožmitálské osobnosti, dávali jsme tipy na knihy nebo jsme se snažili podpořit rožmitálské restaurace. Na facebooku jsme propagovali, že mají výdejní okénka nebo rozvoz. Také jsme zorganizovali minisbírku pro pečovatele a pečovatelky. Snažili jsme se prostě přispět do rožmitálské komunity, i když jsme se nemohli potkávat.

Když už jsme se mohli setkávat, tak jsme zorganizovali třeba Hadrárnu, charitativní bazar. Také jsme dělali například workshopy s místními lidmi z Rožmitálu. V rámci našich akcí jsme se snažili brát z vnitřních zdrojů naší komunity. Bohužel vlivem zahlcení studijními, pracovními a skautskými aktivitami akcí pořádaných naším spolkem nebylo mnoho, teď děláme tak jednu nebo dvě akce za rok.

Například na příští rok chystáme připomínku k 80 letům od konce druhé světové války. Bude to skrze výstavu na rožmitálském zámku, která bude zaměřena na rožmitálský protinacistický odboj. Chystáme k tomu i program pro školy a doprovodné akce.

Co vás motivuje dále se takto komunitně angažovat?
Vnímám, že zaměření na komunitu je velmi zajímavé, ať už vytahovat nějaké historické události v rámci našeho města a připomínat je, nebo se zaměřovat na současné lidi z komunity, kteří něco umí a mohou ostatní obohatit.

‚Extrémy jsou nebezpečné‘

Přijde vám, že je tu v dnešní společnosti nějaká hrozba?
Vnímám, že jsou to možná jakékoliv extrémy a uzavírání se do vlastních bublin. Každý názorový extrém je škodlivý a netolerance mezi lidmi je nebezpečná. Jako učitel vnímám za svůj úkol vnášet studentům nějakou toleranci mezi sebe, že každý máme svůj názor a měli bychom se navzájem poslouchat a neuzavírat se do bublin.

Co naopak nejlepšího dnešní doba přináší?
Myslím, že jsou to možnosti, které jsou ale zároveň trochu limitující, protože nás ta široká paleta trošku paralyzuje. Ale možnosti, co máme, jsou skvělé. A jako učitel vnímám, že i mladá generace dnešních dětí je skvělá.

Ema Polívková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít