• Další fotografie (3)

Moderní doba ovlivňuje také řeholnice. Hlavně ty mladší mají chytré telefony, šíří víru na sociálních sítích a můžou využívat i aplikace na modlení. Ve třetím díle seriálu Radiožurnálu Život s Bohem reagují sestra Josefka a Bonaventura i na to, když si nevěřící ulevují slovy jako prokristapána, božínku nebo ježíšmarjá.

ŽIVOT S BOHEM Praha 7:00 23. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Nabízí vám to celou škálu modliteb. A můžete si tam dát i poslech, takže to na vás mluví, když jedete v autě a nestíháte se modlit jinde,“ popisuje 43letá sestra Josefka aplikaci s modlitbami. Využívá hned dva typy, online podobu liturgických knih Misál a Breviář.

„Zadáte si, jestli se modlíte ráno, v poledne nebo večer a rozklikne se nabídka. Můžete se podle toho modlit třeba denní modlitbu církve,“ upřesňuje Josefka, která používá chytrý telefon denně. V klášterním komplexu v Praze 6 je školským sestrám sv. Františka k dispozici už delší dobu funkční wi-fi.

Modlitby v tabletu

Další možností je využití tabletu. Jedné ze starších sester se už hůř listovalo v knihách a dostala proto tohle dotykové zařízení, „Při modlení často musíte přeskakovat z jedné stránky na druhou a hůř se v tom hledá. Jedné naší starší sestře jsme proto pořídily tablet a ona se krásně modlí a navazuje jí to,“ chválí nápad řeholnice Josefka, která je zároveň ředitelkou Charitního domu pro starší sestry v Praze 6.

Ve své kanceláři má vedle počítače, tiskárny nebo skartovačky i oblíbený obrázek, „Mám tu svatého Josefa, svého patrona. Někdy se k němu obracím,“ naráží na své jméno Josefka.

Řeholnice ze školských sester svatého Františka vnímá chytrý telefon jako běžnou součást pracovního i osobního života. Plánuje mobilem brzo také platit, „Mám novou aplikaci, tak to budu zkoušet. Některé sestry ji už používají, pro některé je to zase naprosto nepředstavitelné,“ naráží na rozdílnost v přístupu k moderním technologiím v klášteře Josefka.

Stravenky od papeže

Přidává historku, která se jí stala při placení stravenkami v potravinách, „Bylo to v Brně a ta paní pokladní byla překvapená a ptala se, jestli to jsou stravenky od papeže nebo kde jsem to vzala. Tak jsem jí vysvětlila, že chodíme normálně do práce a máme to jako benefit,“ usmívá se řeholnice, která na zkreslené představy naráží docela často. Vnímá pohledy lidí a občas slyší, jak si o ní někdo povídá, „Například jsem jednou slyšela maminku, jak dítěti vysvětlovala, že nejsem víla,“ směje se Josefka.

Sestry na sítích

Sestry nic nevlastní a hospodaří dohromady. Například mobilní telefony se kupují ze společného účtu, „Kdyby se mi telefon rozbil, tak poprosím svoji představenou. Pak se spíš jen řeší, jaký druh telefonu si koupíte. Jestli za pět tisíc nebo za deset. Určitě záleží, k čemu ho používáte. Někdo pro nás hodně fotí nebo točí videa, tak je potřeba lepší mobil,“ naráží Josefka na využívání sociálních sítí, které má na starosti 31letá řeholnice Bonaventura.

„Ano, já jsem dostala za úkol, abych se ujala sociálních sítí. Je to ale vždycky týmová práce. Stříhám různá videa a dávám k nim i hudbu. Točila jsem třeba během rekonstrukce našeho Křesťanského domova mládeže v Praze 2. Cílem je ukázat lidem ten náš způsob života,“ vysvětluje Bony.

Za volantem devítimístného auta

Josefka i Bony vnímají jako běžnou součást života i využívání auta. Obě jsou řidičky, „Já řídím moc ráda, vedle běhu je to taková moje záliba. Své auto nemám, my nic nevlastníme, ale auto máme v komunitě k dispozici. To naše má dokonce černou barvu, ale ten výběr barvy nebyl nějak záměrný nebo symbolický,“ usmívá se Bony a Josefka reaguje.

„Jezdíme na různé schůzky, jednání, nákupy, děláme akce pro lidi venku. Nedovedu si tak představit, že bychom nejezdily auty. Jsme jako rodina, která se bez auta také neobejde,“ vysvětluje a zmiňuje i devítimístné auto, ze kterého jdou vyndat sedačky a slouží i jako náklaďáček.

„Používáme ho, když někam jedeme ve větší skupině nebo na převoz různých věcí. Je vtipné, když to velké auto řídí sestra, která má třeba 160 centimetrů. A policejní kontroly? Jednou jsem v hábitu dělala i dechovou zkoušku na alkohol,“ vzpomíná Josefka, která jezdila jako náctiletá i na motorce. Doživotní řeholní sliby složila při takzvané svatbě s Bohem loni v létě.

28:07

Pobyt v klášteře mě naučil toleranci a lidskosti. Je to nezvyklá zkušenost, říká spisovatelka Dvořáková

Číst článek

Bony zas vzpomíná na cestu do USA, kde točila i videa na sociální sítě, „Ta Amerika byla taková milost, že jsme se tam mohly podívat. Byly jsme tam navštívit americké sestry. Ty starší jsme chtěly povzbudit. Byla to poznávací cesta,“ říká vděčně Bonaventura, civilním jménem Petra, původem z Plzně.

Vycpávková slova

Josefka i Bonaventura čas od času narazí na nevěřící, kteří používají vycpávková slova jako ježíšmarjá nebo panebože. Josefka si vybavuje dobu, kdy učila náboženství a vysvětlovala dětem, co je to brát Boží jméno nadarmo, „Říkala jsem jim, že to je stejné, jako kdyby se někdo jmenoval Honzík a někdo by na něj pořád volal Honzíku, Honzo, Honzíčku, kde jsi? A to dítě by se pořád otáčelo za tím hlasem, ale nikdo by po něm nic nechtěl.“

Bony doplňuje, „Pro nás je to hřích, ale pro lidi to bývá taková slovní vycpávka a i se omlouvají, když to řeknou v naší přítomnosti. Je to pak i příležitost to celé lidem vysvětlit. Přijde mi ale obecně, že Boha voláme v těžkých situacích, ať už to víme, nebo ne,“ uzavírá sestra Bonaventura.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít