Nejsme developeři. Chtěli jsme, aby mlýny žily, zní od architektů, kteří přestavují dominantu od Gočára
Automatické mlýny od Josefa Gočára patří mezi výrazné dominanty Pardubic. Industriální objekt po letech bez využití našel nového majitele a hlavně novou funkci. Architekt Lukáš Smetana se svojí ženou z nich postupně vytváří nové kulturní centrum města – své sídlo tam bude mít i Východočeská galerie.
Pardubické Automatické mlýny, původně Winternitzovy, jsou jednou z prvních staveb architekta Josefa Gočára. „Je to na tu dobu atypická stavba. Stavět se začaly v roce 1909, tehdy byla objevena Ištařina brána a mlýny jsou její parafrází,“ popisuje architekt Zdeněk Balík.
Jak se z chátrajícího areálu stalo živé místo? O přestavbě pardubických historických mlýnů hovoří architekt Zdenek Balík
Právě on doporučil před sedmi lety manželům Smetanovým, aby objekt koupili. „Viděl jsem, že je to nevyužitý objekt, kterému je potřeba dát smysl, aby mohl fungovat dál. A zároveň měly mlýny kolem sebe prostor, který bylo třeba doplnit,“ vzpomíná Balík a dodává:
„Věděl jsem, že to má potenciál, ale ze začátku nebyla vize – žádná.“
Teď už v tom mají jasněji. „Snažíme se mlýny začlenit do nově vznikající struktury města. Aby to nebyl osamocený solitér. Zároveň aby nová architektura, která v okolí vzniká, nebyla konkurencí mlýnů, ale aby je doplňovala, aby vytvářela pro tuto stavbu důstojného partnera,“ přibližuje koncepci Balík, který má na starosti rekonstrukci a revitalizaci automatických mlýnů.
„Nejdůležitější je, že tam vzniká nový městský prostor, dvě velká náměstí a ostatní domy, a mlýn doplňují. Chtěli jsme docílit toho, aby to žilo v čase, aby to pulzovalo, aby v mlýnech byl celodenní provoz,“ říká architekt.
I proto je podle něj důležité, že se do prostoru chtějí přesunout Východočeská galerie a Centrální polytechnické dílny a galerie. „To jsou kulturní věci a já mám na starosti ten zbytek, co dává zázemí, aby ti lidé, když přijdou, taky měli důvod zůstat,“ říká Balík.
„My nejsme developeři,“ zdůrazňuje Balík. „Chtěli jsme to vymyslet tak, aby to uneslo to místo samotné. Nepřemýšleli jsme, jak tam toho nacpat co nejvíc, ale spíš o ideálu, jak to zkusit.“
Smetanovi a on sám si uvědomovali, že jde o příliš velký úkol, a proto přizvali další architekty.
„Chtěli jsme, aby věděli, že nejdeme zneužít jejich talent a potenciál. Ale aby z toho sami měli radost. Já přizval svého profesora z vysoké školy, ten přizval svoje žáky... Chtěl jsem, aby z toho všichni měli radost, aby si vzájemně koukali pod ruce a byla u toho příjemná tvůrčí atmosféra,“ říká Balík.
Hotovo by mělo být příští rok, Balík ale přiznává, že to nestihnou a pracovat na obnově mlýnů se bude i v příštích letech: „Mlýny už se dokončují, ale dalších několik staveb je zatím jenom ve fázi projektové dokumentace.“
