Hasičem roku 2017 je žena a psycholožka. 'Sebevrahů je víc, chtějí s někým mluvit,' říká
Nosí krátké vlasy a očima vidí až do hloubi lidských duší. Je to Hasič roku 2017 a je to žena. Jmenuje se Eva Biedermannová a její specializací v hasičském záchranném sboru je psychologie. „Za kolegy naštěstí nezaskakuju, ale absolvovala jsem vzdělání, které je tomu hasičskému podobné,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Do terénu se svými kolegy-hasiči vyráží vždy, když ji velitel zásahu povolá. A přestože místo hasicí stříkačky k práci používá spíš svou empatii, jinak se od svých kolegů zas až tak neliší.
„K dispozici mám svou vlastní kancelář na služebně. V kanceláři i doma mám stejné vybavení jako ostatní hasiči a musím být vždy připravena do několika minut vyrazit – nikdy totiž nevím, kdy mi zazvoní telefon,“ popisuje ve vysílání Radiožurnálu svou běžnou pracovní rutinu.
Jejími pacienty přitom nejsou jen samotné oběti požárů a nejrůznějších neštěstí, ale i její kolegové. „Řada lidí situace, do nichž se dostane, zvládne za pomoci vlastních mechanismů, jako je třeba rodina. Ve chvíli, kdy ale nezafungují, přichází moje role,“ vysvětluje Eva Biedermannová.
Počet sebevražd roste
Práce má rozhodně dost. Přestože si to mnoho lidí neuvědomuje, hasiči už totiž dávno nejsou jen „ti přes požáry“. „Vyjíždíme k dopravním nehodám, různým neštěstím a zraněním. Často jezdíme i k sebevraždám,“ vypočítává.
Jako psycholožka u hasičů pracuje už desátým rokem. A jak říká, počet sebevražd, alespoň podle jejích zkušeností, postupně vzrůstá. „Většinou jde o sebevraždu na železnici nebo předávkování prášky,“ upozorňuje.
Mnoho lidí, kteří se chystají spáchat sebevraždu, přitom podle Evy Biedermannové čeká na to, až si bude moct s někým promluvit – a právě tady přichází ke slovu trénovaný psycholog, ať už policejní, nebo hasičský. „Pokud je člověk na veřejném místě a svůj úmysl demonstruje, znamená to, že není stoprocentně rozhodnutý. A čeká na někoho, s kým bude moct mluvit,“ vysvětluje.