Ján Fotta je nejspíš poslední slovenský gubár. Zakázky má na rok dopředu, přesto řemeslo bojuje o přežití

Některá tradiční řemesla se daří udržovat, jiná jsou jen krok od úplného vymizení. Platí to i pro gubárství, tedy výrobu těžkých huňatých kabátů z ovčí vlny. Do nepříznivého počasí je nosívali pastýři, kočí nebo rybáři zejména na středním a východním Slovensku. Dnes guby vyrábí jediný mistr Ján Fotta v obci Klenovec a hledá někoho, kdo řemeslo pomůže zachovat.

Klenovec (Slovensko) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Toto je takové malé zařízení, na kterém se dá prvotně rozpracovat vlna. Vezmu si trochu vlny a snažím se ji rozčesat, takzvaně rozčuchrat,“ vítá mě Ján Fotta ve své dílně a pouští se do procesu, na jehož konci vznikne guba.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zápisník Ladislava Nováka

„Guba je vlněný výrobek – utká se něco jako koberec a za každým třetím řádkem se zakládá vybraný vlas,“ popisuje. Z tkaniny tak v pravidelných rozestupech trčí nebo splývá spousta dlouhých pramenů ovčí vlny. „Účelem je napodobit zpracovanou ovčí kožešinu,“ doplňuje poslední slovenský gubár.

Nejlepší je prý vlna z původních ovcí valašek. Po úvodním rozčechrání je třeba ji vyčesat, namotat a utkat z ní přízi. Pak už gubár sedá za tkalcovský stav a do tkaniny zakládá dlouhé bílé vlasy.

Teplo a sucho za každého počasí

Guba může mít podobu koberce. Ale mě zaujaly hlavně načechrané, vlasaté kabáty, takzvané gubaně. „Je to zhruba pět kilo čisté vlny, takže je to i slušná váha. Má termoregulační vlastnosti. A v gubani nezmoknete, voda po vás jednoduše steče, takže jste stále v suchu,“ vyzdvihuje Ján Fotta hlavní přednosti tradičního kabátce.

40:49

Modré z nebe i z ateliéru! Bez forem by nebylo modrotisku, shodují se formíři otec a syn Bartošovi

Číst článek

Přestože gubaňa je součást tradičního oděvu, nevyužívají ho dnes jen folklorní soubory. Zejména dámy prý mají zájem o vesty bez rukávů. „Objevily, že je to celkem zajímavý doplněk k lyžařské výbavě. A když spadnou, trošičku to utlumí i pád,“ usmívá se gubár.

Návrat ke kořenům

Gubárství prý pochází z Turecka, podobně vlnu zpracovávali i v Rumunsku nebo Mongolsku. Jedním z center na Slovensku byl Klenovec. Řemeslo vzkvétalo ještě v 80. a 90. letech, kdy tu pracovalo skoro 40 gubárů.

„Měli jsme tu dobré zázemí – prádelnu, kde se dala prát vlna, a strojní zařízení, která dokázala vlnu zpracovat –, takže výroba nebyla tak náročná,“ vzpomíná Ján Fotta. Velké stroje už ale vzal čas, a tak si musel mnohé nástroje sám vyrobit.

3:12

‚Nemůžeme žít v zemi, kde se lidé bojí chodit do lesa.‘ Slovenská vláda schválila odstřel 350 medvědů

Číst článek

„Buďto budu vyrábět tak, jako to dělali naši předkové – ručně, anebo jednoduše pověsím to řemeslo na hřebík. A tak jsem se rozhodl, že když to dokázali naši předkové, musím to dokázat i já,“ ohlíží se za důležitým životním rozhodnutím.

Poslední Mohykán

Vyrobit gubaňu trvá Jánu Fottovi asi sedm pracovních dní. Zakázky má i na rok dopředu. Jeden vlasatý kabát se prodává i za několik set eur, ale člověka to po zaplacení odvodů prý přesto neuživí. I proto prý není o mizející řemeslo zájem mezi mladými lidmi.

Naději ale poslední slovenský gubár neztrácí a své znalosti předává na občasných kurzech.

„Asi nejaktivnější byla jedna paní z Čech. Strávila tu dva dny a odjížděla potěšená, že si dokázala vyrobit gubu. Říkala, že ona to každopádně dělat bude. Jsem zvědavý, jak se jí bude dařit,“ uzavírá Ján Fotta.

Ladislav Novák, and Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme