Věřím, že žijeme v měsících, o kterých se budou psát knihy a točit filmy, říká kněz a etik Vácha
Rok po začátku epidemie koronaviru nyní Česko zažívá její nejhorší fázi. Lékaři v nejvíc vytížených nemocnicích dokonce musí rozhodovat o tom, který pacient se dostane na lůžko intenzivní péče. „Nikdy bych nevěřil, že tato situace nastane. Tento problém jsme naše studenty léta učili, ale vždycky jsem vzadu v hlavě měl, že se to nikdy nemůže stát,“ říká Marek Vácha, přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. Lékařské fakulty UK.
„Učili jsme to v rámci válečné medicíny, kdy je to trošku jinak nastavené. V současnosti to například řeší Izraelci, když se atentátník odpálí v restauraci a přijede první sanitka, tak které pacienty má zachraňovat. To ale není situace v našich nemocnicích, my jsme se na to mohli připravit,“ upozorňuje.
Český zdravotní systém je podle něj velice robustní – v „mírových“ dobách je k dispozici násobně více lůžek než pacientů – a je na vysoké úrovni. „Ministerstvo zdravotnictví a ministr Jan Blatný (za ANO) dělají vše, co je v jejich silách. Ztotožňuji se s kritikou vlády, jejíž kroky jsou chaotické a nepřipravené. Na vládní úrovni je to propadák,“ míní.
Naopak až heroické výkony podle Váchy přinášejí lékaři a sestry. „Dostáváme se na úroveň heroismu. Normální lidé si žijí své životy a ti zdravotníci – jistě, je snaha, aby se střídali pravidelně ve směnách – mají extrémně těžkou práci, ve které jim umírají lidé a oni to musejí sdělovat příbuzným.“
„Věřím, že teď žijeme v měsících, o kterých se jednou budou psát knihy a točit filmy. Myslím, že zdravotní systém jako takový v globálu obstál,“ zdůrazňuje.
Mění se pohled na smrt
Lékaři se podle Váchy musejí vyrovnávat s obrovským etickým dilematem a snažit se maximalizovat počet zachráněných. Vysvětluje, že věk není jediným kritériem při rozhodování o léčbě a snížení její intenzity při nedostatku zdrojů: „Je nepřípustné, kdybychom měli selektovat pacienty jen na základě věku. Přihlížíme k prognóze pacienta a věk je jedním z mnoha kritérií.“
K ukončení intenzivní péče může dojít jen v případě, že je nadále neúčelná. Buď proto, že se pacient uzdraví a je propuštěn na standardní lůžko, anebo, pokud je stav takový, se z kurativní přechází na paliativní péči.
Značnou zátěž pro lékaře a sestry představuje kontakt s pozůstalými, což je podle Váchy v řadě případů těžší než technická starost o pacienty.
„Sdělování terminální diagnózy je věc, o které ještě před lety mladí lékaři říkali, že je na to fakulty nepřipravují. To se dnes změnilo,“ podotýká.
Pandemie může podle Váchy změnit pohled a vztah Čechů ke smrti. „Trend je tu posledních pět až deset let. Ještě v devadesátých letech byla smrt vytěsňována a zesměšňována. Potom se o smrti začalo mluvit vážněji i díky hospicovým hnutím,“ uvádí s tím, že stále vážněji je brána i paliativní medicína.
Kdy nastává největší etický problém zdravotníků? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
