,Hon na čarodějnice neschvaluji.‘ Ředitelka Rozkoše bez rizika o viru HIV, sexuálním násilí a stigmatizaci
Opírají se debaty o přehodnocení zákona o znásilnění i navrhované ustupování od postihování HIV pozitivních o reálnou praxi? Jak bychom měli přistupovat k ženám, které poskytují erotické služby? O očekávaných změnách práva, které se týkají vynuceného pohlavního styku, sexuálním násilí na ženách a stigamtizaci sexuálních pracovnic s Hanou Malinovou, ředitelkou organizace Rozkoš bez rizika.
Zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková představila na jaře Vládní strategii rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBTI+ lidí. Jednou z navrhovaných změn legislativy je také snížení postihů HIV pozitivních. Nově by se mělo jednat o nedbalostní jednání, trestán by měl být až skutečný přenos. Jak hodnotíte tento návrh?
To je složité. Neschvaluji takovou tu honbu na čarodějnice. Myslím, že je dobře, když nepřevažuje diskriminace. Léčba onemocnění se změnila, nyní je možné dosáhnout takzvané nedetekovatelné virové nálože. To znamená, že kopií viru je málo a přenos viru není pravděpodobný. Lidé toho ovšem zneužívají, jsou pozitivní a lžou o reálných hodnotách virové nálože. Vir pak dále roznášejí.
Rozkoš bez rizika je organizace, kterou založila v roce 1992 Hana Malinová za účelem předcházení šíření viru HIV a jiných pohlavně přenosných nemocí. Od ostatních organizací se liší tím, že zdravotní prevenci aktivně nabízí. V širším měřítku také poskytuje sociální, finanční, právní a další poradenství lidem, kteří se pohybují v oblasti poskytování sexuálních služeb.
A co užívání tablet PrEP, které brání usazení viru v těle a jsou tak účinnou ochranou před virem HIV?
Na PrEPbychom neměli zapomínat. Pokud chceme vir HIV právně ošetřit, mělo by být průkazné, kdo je HIV pozitivní. Co však můžete dokázat, když má muž nebo žena deset i více partnerů za noc… Ten zákon je v podstatě dobrý, protože dnes můžeme dosáhnout toho, aby HIV pozitivní nebyli nakažliví a HIV negativní se chránili PrEPem.
Je tedy prevence v praxi opravdu účinnější, než zákony, které jsou mířené proti HIV pozitivním?
Ano a zákony by tomu měly jít naproti. Bude lepší, pokud budou osoby moci prokázat, že o sebe pečují a více lidí se bude snažit nikoho nenakazit.
Je vůbec potřeba, aby byl styk zákonem nějakým způsobem kriminalizovaný?
To je složité. Mnoho lidí partnery nezná nebo předstírá, že je nezná. Dokážu si představit, o co Válkové šlo - pozdvihnout význam léčby a prevence. Vynucení styku bez kondomu je nicméně v řadě zemí chápáno jako trestný čin ublížení na zdraví. V sex byznysu je takových případů mnoho. Mělo by být ošetřeno, za jakých podmínek ke styku bez bariérové ochrany dojde. Dokazování nákazy souvisí s dokazováním identity. Mezi nejčastější zákazníky kupříkladu sexuálních pracovníků patří taťkové od rodin, kteří rozhodně o takové dokazování nestojí. Právní norma by měla existovat, je potřeba mít zákonem stanovené normy lidského chování; znát co se smí a co už ne.
Pornhub čelí žalobě. Třicítka žen se brání tomu, že zveřejnil videa jejich znásilnění nebo zneužití
Číst článek
Celosvětově existuje v současné době ‚trend‘, kdy přibývá HIV pozitivních, kteří jsou starší padesáti let. Čím si to můžeme vysvětlit?
Je to především problém pozdních diagnóz, až 60 % onemocnělých AIDS tvoří ti, u nichž byl virus HIV diagnostikován pozdě. Jedinci, kteří žijí v západní společnosti, jsou dobře živení, potravinové doplňky jim posilují imunitu, máme dobrou zdravotní péči. Než se přijde na to, že tenhle solidní pán měl před dvaceti lety nějaké techtle mechtle v Thajsku nebo Africe uplyne dvacet let. Pak už může být na léčbu pozdě.
Jaké jsou trendy Česku?
Lidé s AIDS diagnózou jsou povětšinou starší, respektive čtyřicet plus let. V roce 2020 umřelo v důsledku pozdní diagnózy 18 pacientů, málokterý se k tomu ovšem dopracoval tím, že mu léčba nestačila, ale přišel se pozdě otestovat. Hlavní skupinou nově nakažených virem HIV jsou lidé kolem třicítky. Většinou poté, co si vyjasní svoji orientaci. Mladší už jsou opatrnější.
Znásilnění sexuální pracovnice
Ráda bych se vrátila zpátky k legislativě, nyní už z jiného úhlu. V rámci debaty o úpravě zákona o znásilnění se pracuje především s kriminalizací skutkové podstaty, která staví na základě absence souhlasu k sexuální aktivitě. Jak se o zákon mohou opřít ženy, které souhlas poskytují?
Nemůžeme k tomu přistupovat jinak. Znásilnění je prostě znásilnění. Základem poskytování erotických služeb je předběžná domluva. Muži si často vynucují služby nad rámec dohody, například kompletní sex bez prezervativu. Často také dochází k různým násilným praktikám, například jenom na Ostravsku zažilo rdoušení 36 % klientek.
… není tohle riziko součástí takové práce?
Jde o to, že nikdo nebere znásilnění sexuální pracovnice vážně. Je to ovšem velmi poškozuje, protože se dostanou do situace, kterou nemohou ovládnout ani změnit. To je prostě hrozně deprimující. Měli jsme znásilněnou klientku, která s tím má po letech stále psychické problémy. Nejedná se ani tolik o akt znásilnění jako takový, jako spíš o to, že se žena dostává do stavu absolutní bezmoci. V tom by jí měl zákon pomoci. Právo by mělo vstupovat do aktu bezmoci.
Proč jsou sexuální pracovnice zranitelnější z hlediska sexuálního násilí, s čím se potýkají?
Ženy se nejčastěji setkávají s ponižováním, jedná se především o psychické násilí. Podle mého výzkumu se až 90 % sexuálních pracovnic setkalo s nějakým typem násilí. Nejčastějším typem je ponižování. Někdy mi připadá, že chlap nechodí za sexem, ale opravit si sebevědomí. Ještě horší je stigma ze strany společnosti, které bolí víc, než facka od zákazníka. Věci typu, „přeci nebude moje dítě chodit do stejné školy jako dcera šlapky….“ Všechny ženy, které žijí například normálním rodinným životem, stigma pronásleduje. A z toho důvodu svůj způsob obživy tají.
Více by se mělo zacílit na ochranu obětí, říká advokátka Hrdá k tématu sexuálního obtěžování
Číst článek
Jak často k takovým situacím dochází?
Záleží na prostředí. Na ulici dochází k násilí častěji, v klubech ovšem také není bezpečno. Pár vražd máme za sebou. Ženy se navíc s násilím musí vyrovnávat velmi rychle, aby přežily. Stigmatizace jinak ženy potkává na každém rohu.
Je vůbec možné násilí efektivně postihnout v rámci sex byznysu?
Záleží na tom, jak se k tomu staví policie. Podle mých zkušeností, každá, která znásilnění oznámila - a nebylo jich moc - to udělala pouze jednou. Policie s oznámením neumí pracovat, vyšetřování se většinou rozplyne v první fázi.
Je podle vás legislativní ukotvení prostituce cestou, kterou bychom se měli ubírat?
To je velmi těžké říci. Většina žen je proti, právě kvůli stigmatizaci. Ve chvíli, kdy se někde zaregistrují, všichni se to dozvědí. Na druhou stranu, pokud zákon nevznikne, nikam se neposuneme. Byla bych ráda, aby zákon nepodnítil vznik rozsáhlého úřednictva, které bude kontrolovat poskytování sexuálních služeb za peníze čili opět, aby se z toho nestal hon na čarodějnice. Většina žen, matky tvoří více než 60 % našich klientek, se prostě snaží zajistit dětem slušný život. Jedna pracovnice mi řekla, že díky tomu co dělala, všechny její čtyři děti vystudovaly a stát by jí měl vděčný. Přesto chce zůstat v utajení.
