‚Chtěl jsem kliniku, kde se dělá kvalitní zubařina.‘ Jak se stal ze syrského uprchlíka úspěšný lékař
Už sedmým rokem žije v Česku syrský uprchlík Ahmad Amin Abosaleh. Ze Sýrie utekl, aby nemusel do armády, v Česku prošel několika zařízeními pro žadatele o azyl, a když měl nouzi, prodával i kebab. Rychle se ovšem naučil česky, neustále pracoval a během relativně krátké doby se dokázal přizpůsobit administrativním i kulturním podmínkám. Před dvěma lety se stal vedoucím lékařem na zubařské klinice v centru Prahy.
„Je potřeba mít dobrý plán, makat, aby všechno vycházelo a mít také štěstí. Naštěstí všechno dopadlo tak, jak jsem chtěl,“ říká třicetiletý muž, pohodlně usazený na židli s kávou v ruce. Klinika sídlí na prestižní adrese přímo v ulici na Příkopě a je zřejmé, že tu klienti za solidní péči také solidně platí. Přitom před sedmi lety měl Amin jednu tašku a postel v zařízení pro migranty.
„Práci v Česku seženete rychle, ale já jsem chtěl solidně vybavenou kliniku, kde se dá dělat kvalitní zubařina.“
2:22
Kdo jsou Afghánci, které Česko evakuovalo z Kábulu? Příběhy dvou rodin očima těch, kteří je zachraňovali
Číst článek
O uprchlíkovi s lékařským diplomem z Damašku se tehdy dozvěděl zubař Lubomír Beran ve Velkém Třebešově u Náchoda, vyzkoušel si ho a okamžitě si ho vzal do ordinace. „Jakmile jsem ho viděl při práci, hned jsme si plácli. Teď dělá endodoncii a je vynikající,“ řekl tehdy Radiožurnálu.
Od té doby urazil syrský uprchlík dlouho cestu. Pracoval šest dnů v týdnů, po večerech se učil česky a také na zkoušky, aby se mohl stát členem stomatologické komory. „To se mi podařilo až na poslední pokus. Zvlášť testy z češtiny byly dost těžké.“
Mladý zubař dostal časem azyl, nedávno získal i trvalý pobyt a požádal o české občanství. Život v Česku ale není jenom med a úspěch. Přestože už není uprchlík ani azylant, ale vedoucí lékař na prestižní klinice, boj s úřady je podle něj nekonečný. „Tím ale trpí i Češi,“ směje se Amin, ale nelíbí se mu, že pro úřady neplatí žádné lhůty.
Syrská komunita
„Na něco mají tři týdny a ani po jedenácti měsících nedostanu odpověď. Když to musím řešit, od rána mi není dobře. Připadám si, jako bych dělal něco špatně. Všichni jsou naštvaní. Na druhou stranu s normálními lidmi, s pacienty a s přáteli žádný problém nemám. Něco jako diskriminaci jsem nepocítil nikdy.“
Usměvavý mladý muž se zvedá a přecházíme do moderní ordinace. Na telefonu ukazuje fotografii skupiny mužů, se kterými si před časem vyrazil na pánskou jízdu. „Jeden zubař, druhý zubař, tohle je urolog, ti všichni studovali v Plzni. Ze Sýrie přišli ještě před válkou.“
Komunita Syřanů čítá v Česku několik set lidí, ale Amin jich zná jen pár desítek. Nejvíc asi v Brně, kde měl svatbu a kde má i rodiče. Ti za ním přijeli z Egypta i s bratrem. „Ten studuje stomatologii v Hradci Králové,“ říká spokojeně Amin.
Spokojený ale není, když se řeč stočí na politiku. Na levém zápěstí nosí náramek v syrských barvách se třemi červenými hvězdami. Podobný měl i před šesti lety, když jsme se potkali poprvé a tehdy tvrdil, že se chce jednou vrátit do Sýrie.
„Dokud je tam ten diktátor, tak to není možné. Mě by tam čekala buď smrt, nebo vězení. Nemám ani pas. Za ten bych musel na syrské ambasádě zaplatit několik tisíc dolarů a takhle Assadův režim podporovat nebudu.“
O návratu do rodné Sýrie Amin Abosaleh tedy neuvažuje. Kariéru si buduje v Česku, se ženou mají dvouletou dceru Jasmínu a Česká republika se stává jejich druhým domovem.
