Merkelová je příkladem odvážného politika. V Česku nikdo takový není, hodnotí bývalý politik Bratinka
Politik nemá dělat to, co vyhovuje přání lidu. Pak by ani nebyl zapotřebí a stačily by průzkumy veřejného mínění, myslí si Pavel Bratinka, bývalý politik ODA, který odešel do soukromé sféry a věnuje se mimo jiné charitě. „V posledních letech se dělaly spíš populární kroky – zvyšovaly se důchody nad rámec zákona, vláda neudělala nic s rozpočtovými deficity, což je vždy na účet budoucích generací,“ říká v pořadu Osobnost Plus.
„Politik přece vstupuje do voleb jako kandidát, říká, co by se mělo a nemělo dělat. A když je zvolen, tak se při vstupu do sněmovny ujímá mandátu. Přísahá, že bude dělat podle nejlepšího vědomí, svědomí a podobně. Pak najednou nastane situace, že to, co slíbil, přestane být populární. Nebo se vyskytnou události, které vyžadují, aby na ně nějak reagoval a se kterými se v programu vůbec nepočítalo,“ vypočítává.
Taky ale vidí, že pro dlouhodobou bezpečnost a blahobyt je něco důležité, ale nepopulární. „V tom okamžiku, pokud je odpovědnou osobou, by měl dělat to, co nepopulární je,“ uvažuje Bratinka.
Jako další příklad nepopulární, ale podle něj potřebné věci uvádí 30korunový poplatek za návštěvu lékaře. „Symbolicky, tedy že zdravotnictví stojí peníze, je to připomínka každému. Ukázalo se, že to byla katastrofa, protože pak byly krajské volby a oranžová bomba, jak to nazval nějaký politik.“
A pokračuje: „Těch 30 korun každý pochopil – a bylo to nepopulární a strana na to doplatila.“
Nepopulární kroky
Kandidáti do sněmovny zestárli. ‚Transformace stranického systému skončila,‘ říká politolog
Číst článek
Dalším příkladem nepopulárních kroků pak bylo i pozvání uprchlíků z úst německé kancléřky Angely Merkelové. „Přijetí téměř 900 tisíc uprchlíků bylo velmi nepopulární, přesto to udělala. Takže v Evropě jsou příklady odvážných politiků.“
Nikdy ale nešlo o činy v předvolebním období. „To je období, kdy si lidé ještě pamatují, co nepopulárního bylo uděláno, protože lidská paměť je v mnoha ohledech krátká,“ připouští Bratinka.
Jako příklad nepopulárních otázek vidí možný příchod uprchlíků z Afghánistánu. „Tomu se všechny strany vyhýbají jako té třetí koleji pod napětím,“ dodává s tím, že je to naopak téma pro další politiky, kteří rádi vyvolávají strach.
Pavel Bratinka nevidí na naší politické scéně žádnou sílu, která by byla takto odvážná a pustila se jen tak do nějakých nepopulárních kroků.
„Nevidím, že by některá strana měla nakročeno. Některé zápasí o vlastní přežití, takže u nich by takový hazard těžko schválila jejich stranická základna. Ti větší zas zřejmě nechtějí klesnout – nevidím tam nikde zatím žádnou naději,“ uvažuje.
„Chtělo by to odhodlané lidi, něco jako téměř sedm samurajů, podle filmu, který je mnohem lepší než Sedm statečných. Prostě typ desperátů, kteří by si řekli: Zkusme to a uvidíme,“ dodává.
Je západní demokracie v krizi? Dá se tvrdit, že si Západ před dvaceti lety po 11. září, když volil mezi svobodu a bezpečností, vybral dobře? Odpovědi si poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí.
