‚Z dobrého slova si lidé elektřinu nezaplatí.‘ Autorka projektu Breakfaststory spustila sociální e-shop
Na levou paži si nechala vytetovat slovo důstojnost, ráda mluví o ekosystému dobrých skutků. Lucie Hyblerová opustila jistotu korporátní práce, založila společnost Breakfaststory na pomoc seniorům, handicapovaným a znevýhodněným lidem, a na sociálním e-shopu nabízí výrobky ze sociálních dílen. „Chci lidem dát důstojnost a peníze, z dobrého slova si elektřinu nezaplatí,“ vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Začala jste nabízet snídaně s podnikem Breakfaststory. Korporáty si také občas dělají firemní snídaně, takže vás napadlo, že byste mohla v rámci dobré věci posloužit jim?
Ano, jsem obchodně zručná, tak jsem si říkala, že vždycky, když jsem přišla do nějakého korporátu na snídani, byl tam plátkový sýr, croissant, šunka – pořád se to točilo a bylo to vždycky ze supermarketu. A říkala jsem si, že by bylo fajn, aby paní na recepci, které dostanou budget, ho investovaly tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Vybavím si extrémně malé množství sociálních podniků, kde je finanční manažer, říká Lucie Hyblerová, která založila projekt Breakfaststory
A vlk – korporát, koza – tedy naše Breakfeststory, funguje doteď, ukázalo se, že dobře a ekonomicky udržitelně. Řekla bych i sociálně udržitelně, protože na všech našich zakázkách, ať už je to vaření, hrnky, talíře, ptačí budky nebo čmelíny, na všem se podílí lidi s handicapem. A to je to, co mě baví.
Breakfaststory má také sociální e-shop. Projížděla jsem položky, které tam máte, a zjistila jsem, že to jsou nejenom krásné věci, ale také vtipné. Vybíráte si to vy, nebo pomáháte podnikům ladit to, aby si to lidé chtěli koupit?
Někdy je to symbióza, někdy je to větší – jak bychom řekli v korporátu – pushování, někdy je to běh na delší trať, to znamená, že cesta výrobku na náš e-shop může někdy trvat měsíc, někdy rok. Teď jsme měli produktové focení, jeden z našich nových výrobků bude recyklovaný látkový pytlík a v tom budou piškvorky, které jsou ze zbytkových knoflíků.
A to vymýšlíte vy, nebo tam jsou lidé tak marketingově a obchodně zdatní, že vám to nabídnou?
Až to bude v té fázi, že v sociálních dílnách budou lidé marketingově a obchodně zdatní, tak přijdu o práci. A to bude super, protože si koupím nějaký pozemek, kde budu obdělávat půdu a nebudu mluvit na lidi. Ale zatím to tak není. To znamená, že musíme vybírat. Můj marketingový úspěch loňského podzimu byla ruby čokoláda.
Pokud jste si mysleli jako já, že ruby čokoláda je růžová z barviva, tak to tak není, je to opravdu růžový kakaový bob, takže barva je přirozená. Vytvořili jsme srdíčko a v tom srdíčku je odlito Máš dobré srdce. A to byl velmi prodávaný výrobek, ten jsem si vymyslela a uzmula. A takhle pracujeme v dílnách.
29:53
‚Když nás nazvou komedianty, jsme hrdí.‘ Loutkářům Novákovým dává kočovný život svobodu
Číst článek
Proč mají sociální podniky takovou zvláštní reputaci? Spousta lidí mávne rukou a řekne: Kdo ví, jak to je…
Když mám přednášky o sociálním podnikání, tak moje vykopávací otázka je, co je to sociální podnik. Na 90 procentech akcí se mi stane, že nemají Ahnung, ale chráněná dílna, to se ví… Firmy k nám občas přijdou a v drtivé většině jsou překvapené a říkají – to na tom e-shopu opravdu dělali lidé s handicapem?
Musím se přiznat, že na tom e-shopu jsou opravdu krásné věci, i sama jsem byla překvapená, a to se snažím nemít předsudky…
Ano, je to tak. A my se snažíme ten předsudek bourat. A to, že sociální podniky u nás nejsou v kondici, tak to je soubor několika aspektů. Jeden z nich je – označila jsem to kdysi za popelku české ekonomiky–, že sociální podnikání nikdo nechce.
Migrovalo to z různých ministerstev a nikdo se toho neujal, pro nikoho to není zajímavé, není to o lidské síle, takže to nikoho nezajímá. Takže to byl legislativní problém, který se řeší. Návrh zákona o sociálním a integračním podnikání jsem měla příležitost číst, tak mi přijde, že alespoň něco. Ale teď je potřeba, aby to prošlo.
„Sociální podniky mají obdivuhodné pracovníky. Přistupují s vervou k lidem, s nimiž pracují, ale nemají zkrátka marketingovou a obchodní zkušenost.“
A další důvody?
V drtivé většině sociálních podniků jsou sociální pracovníci, kteří tu dílnu vedou. A sociální pracovník si neprošel marketingovými strategiemi, řízením. Dělá skvěle práci se svou skupinou, ale zároveň se zapomíná na druhou složku. Vybavím si extrémně malé množství sociálních podniků, kde je finanční manažer. Takže sociální podniky mají dobré a obdivuhodné pracovníky, kteří přistupují s vervou k lidem, s nimiž pracují, ale nemají zkrátka marketingovou a obchodní zkušenost.
Co na vás nejvíc doléhá? Tíha osudu lidí, které v dílnách vidíte, bezútěšnost, nebo to, že systém je úplně nezachytí?
Ten systém u nás není dobrý, to si pojďme říct explicitně. Nesnáším argument – buď ráda, že nežiješ v Africe nebo Indii. To na mě neplatí. A zoufalství a frustrace. Ale je tam i spoustu štěstíčka, má to dvě poloviny a je těžké s nimi pracovat.
Odjíždím a jsem naplněná, že čas byl dobrý pro mě, tak pro ně, byli jsme v kreativní symbióze, což je krásný moment, když tohle s lidmi s handicapem můžete sdílet. Lidé s handicapem mají často náhled na věci čistý a nezatížený.
Ale pak doma na tom gauči zjistím, že to je fakt blbý, protože kdybych tam nejela já, tak by tam nejel nikdo… Minulý rok jsem si na ruku nechala vytetovat důstojnost, je to slovo, které obsahuje všechno. A důstojnost je meritum věci. Takže těm lidem chci dát důstojnost a zároveň jim chci dát peníze, protože z dobrého úmyslu a dobrého slova si elektřinu nezaplatí.
Jak pomáhá lidem projekt Breakfaststory? Komu prospěje Dražba dobrých skutků? A jak jsou na tom sociální podniky v Česku? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
