Šikanovali i herce Piškulu, to období má v mlze. Následky neřešení jsou nedozírné, varuje psycholožka
Nová podcastová série Rádia Junior, kterou uslyšíte od pondělí, popisuje šikanu na základě reálných příběhů z českých škol. Spoluautorkou celého díla je školní psycholožka a terapeutka Renata Vordová. „Většinou vidíme jen špičku ledovce, že se děti postrkují, hádají, ale neponoříme se pod to. A v tom neviditelném světě je zapeklitost vztahů, protože šikana je proces, má to svá stádia a vývoj toho procesu na první pohled nevidíme,“ vysvětluje.
Stává se často, že přijdou dospělí lidé, kteří řeknou, že mají za sebou šikanu, akorát to nikomu neřekli?
Většinou přijdou s tím, že mají třeba sociální fólii nebo že nevědí, proč jim nejdou navazovat vztahy, přátelské nebo partnerské, nebo proč mají velkou trému při vystupování před ostatními. Pak se postupně dobereme k tomu, že prapůvod je v dětství a neřešené šikaně.
Aby děti byly informovanější a věděly, co s tím, když se šikana v jejich okolí nebo jim samotným děje. To je cílem podcastové série Rádia Junior, jejíž spoluautorkou je psycholožka Renata Vordová. Poslechněte si celý rozhovor.
Byla šikana vždy stejná, nebo se teď o ní jenom víc mluví?
Vždycky byla, určitě, i před revolucí. Někteří rodiče i pedagogové říkají, že to bylo vždycky a nikdy se tomu šikana neříkala. Bylo to i tím, že institucionalizovaná šikana byla způsobem vedení naší země.
Ale vždycky tady byla, má různé podoby, s vývojem technologií se mění prostředí, kde se děje. Ale princip, že někdo má potřebu ponižovat, zneužívat moc, špatně zacházet s lidskou důstojností, to je tady bohužel pořád.
Pracujete také jako školní poradkyně, takže jste ta, za kterou by děti měly přijít a říct – tady Marušku ve třídě holky šikanují a je to fakt hnusné. Děje se to?
Ano, ale trvalo to nějakou dobu. Děti potřebují mít nějakou zkušenost, nechodí naštěstí jenom se šikanou, ale s jinými tématy, a pokud mají tu zkušenost, že jim to pomohlo, že to bylo důvěrné, že se to nedozvěděla celá škola, co mi řekli, tak potom jsou ochotné a schopné přijít.
Co pro vás bylo na celém pětidílném seriálu Šikana nejzajímavější?
Musela jsem konzultovat se svým synovcem, kterému je 12 let, jazyk, aby to pro současné děti bylo pravdivé.
Zajímavá zkušenost byla, když přišly děti z Dismanova rozhlasového dětského souboru namlouvat scénář. Ptala jsem se jich, jestli je tam něco, co by řekly jinak, protože mi bude 60 let a slovník mám jiný. A ony řekly – na to, že jste to psala vy, tak je to super.
41:21
Tiktokerka Drdošová o šikaně a sebepoškozování: Mám jizvy na rukou, přemýšlela jsem o sebevraždě
Číst článek
Co děti nejvíc trápí?
V současné době hodně cítí nátlak od školy, společnosti, rodiny, ale často nemá reálné základy. Zřejmě to vzniká z přehršle informací, z toho pochází úzkosti, hodně často se děti sebepoškozují.
Když bych to vzala ke vztahům, tak naštěstí škola, kde pracuji, se vztahy pracuje dobře a připadá to všem velmi důležité. Doufám, že se nám to vždycky daří v počátečních stadiích zastavit.
Co je cílem podcastové série?
Jednak aby se děti nebály jít a říct to někomu dospělému.
Zároveň seriál ukazuje ideální přístup škol, kde se něco takového děje, aby děti i jejich rodiče věděli, na co mají nárok, protože často nevíme, co se s informacemi bude dít, když se odhodláme a přijdeme za někým dospělým.
A ve chvíli, kdy učitelé projdou vzděláváním, tak by to měli umět. Už dvacet let v projektu minimalizace šikany vzděláváme pedagogy. Ale je to pořád málo.
Vzpomínky z mlhy
Kromě seriálu jste udělala bonusové rozhovory, je tam i herec Zdeněk Piškula…
Rozhovor se Zdeňkem Piškulou dělám já, ale další rozhovory vede Zdeněk s někým dalším.
Mladí se bojí o své soukromí online. Mají strach ze šikany i zveřejnění citlivých fotek
Číst článek
A co vám řekl Zdeněk?
Byl to silný zážitek, seděli jsme na schodech a Zdeněk říkal, že celé období, kdy byl šikanován, má hodně v mlze. Když viděl schody, tak řekl, že jeden z obrazů, který se mu vybaví, je, jak ho kluci táhnou hlavou dolů po schodech jako po klouzačce. A povídal o tom, jaké to má následky bohužel až doteď.
A pravděpodobně stejné věty bychom si vyslechli u dětí, které byly před pěti deseti dvaceti lety šikanovány...
Pokud se šikana neřeší. Následky neřešené šikany jsou opravdu nedozírné. Následky řešené šikany mohou být menší, pokud se s dětmi pracuje cíleně, pomůže se jim terapeuticky. A to nejen obětem, ale i těm, kteří to dělají.
Jak začíná šikana a jaká jsou její stádia? Poslechněte si celý rozhovor.
