Firmy s více než 25 pracovníky musí mít čtyři procenta zaměstnanců se zdravotním postižením
Lidé se zdravotním postižením mají většinou stejné ambice a životní plány jako lidé bez znevýhodnění. Chtějí být společnosti užiteční, založit rodinu, věnovat se svým zájmům, pracovat. Povinností státu je vytvářet takové podmínky, aby mohly své cíle naplňovat jak osoby, které žijí s postižením od narození, tak ty, kterým se změnil zdravotní stav v průběhu života.
Pojem zdravotní postižení je v každém zákoně definován jinak. Myslí se zpravidla člověk, který má zdravotní obtíže v běžném životě a jedná se o dlouhodobý stav. Patří sem lidé se smyslovým postižením, mentálním postižením i lidé s vnitřními nemocemi a tělesným postižením.
Rozhovor s Václavem Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením, o zaměstnávání hendikepovaných
Rozsah invalidity se dělí do tří stupňů. „Hodnotí se úbytek pracovní schopnosti daného jedince. U prvního stupně invalidity musí být ztráta pracovní schopnosti 35 procent, u druhého stupně 50 procent a u třetího stupně 70 a více procent,“ vysvětluje Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky.
Postižení negativně ovlivňuje kvalitu života, především schopnost navazovat a udržovat vztahy, ale v neposlední řadě také schopnost pracovat. Práce je přitom podle Václava Krásy pro hendikepované důležitá. „Už proto, že máme nějaký příjem a můžeme rozhodovat sami o sobě. Také pocit, že jsem potřebný, že dokážu společnosti něco vrátit. Každý, kdo pracuje, cítí své zařazení do společnosti, že je její součástí,“ říká.
23:03
Kapacity pro péči o handicapované Praha navyšuje, tvrdí Johnová. ‚Nedostatečně,‘ oponuje Udženija
Číst článek
Mezi osobami se zdravotním postižením je podle něj asi dvanáct procent nezaměstnaných, které eviduje Úřad práce. „Řada z nich si na svůj nižší sociální statut zvykla a práci cíleně nevyhledávají. Obavou těch lidí je, že jakmile začnou pracovat, přijdou o invalidní důchod, který je jejich sociální jistotou, že neupadnou do bídy. Mnozí si najdou práci v šedé zóně, a tak si zlepší ekonomickou situaci. To ale nepovažuji za dobré, protože se jim to odrazí ve výpočtu starobního důchodu,“ připomíná Václav Krása.
Podle zákona musí zaměstnavatel, pro kterého pracuje více než 25 lidí, zaměstnávat čtyři procenta lidí se zdravotním postižením. To znamená, že ve firmě s 25 zaměstnanci má být jedním pracovníkem osoba se zdravotním postižením.
Zaměstnavatel může toto nařízení plnit různě, například odběrem výrobků nebo služeb od společností, které zaměstnávají více než padesát procent osob se zdravotním postižením. „To je vlastně podpora chráněných dílen, takto si firmy splní potřebné procento. Existuje ještě jedna možnost, a to zaplacení pokuty a vykoupení se, ale to my nepovažujeme za dobré,“ dodává Václav Krása.
Celý rozhovor s Václavem Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením, o zaměstnávání hendikepovaných u nás i v zahraničí si poslechněte online.
