Žít v Indii vyžaduje cynismus. Uniknout ze systému kast je možné, ale obtížné, vysvětluje indolog Štipl
„V Indii se nic neschovává. Je to opravdu syrový život tak, jak ho vidíme kolem sebe, ve vší kráse i bohužel ve vší bídě,“ popisuje indolog zemi miliardy lidí, kteří se rodí do kastovních rolí a kde se extrémní bohatství na ulicích míjí s velkou bídou. „Především chudší populace severní Indie byla vystavena programu nucené sterilizace,“ vysvětluje v pořadu Host Lucie Výborné Zdeněk Štipl.
Pojďme se bavit o nejlidnatější zemi světa. Mě zajímají ty kasty. Pořád je to fascinující, pořád tam ten systém nebo jeho dědictví funguje. Jak?
Cizinec to moc nevnímá. Je to komplikovaná věc, kterou podobně jako řadu jiných věcí v Indii nikdo neřídí. Je to „systém“, který se valí napříč dějinami. Nikdo ho cílevědomě nevytvořil, ale je to výsledek generací představ o tom, jak by společnost fungovat měla. Možná taková dělba práce.
Být svatým mužem podle asketů znamená zpřetrhat vazby se světem. Jiné proudy hinduismu kladou důraz na zakládání rodiny, popisuje indolog Zdeněk Štipl
My vlastně ani nevíme, jak kastovní systém vznikl, jestli na začátku možná byly i rasové důvody, protože se nám jeho počátky objevují s příchodem indoárijovských kmenů do Indie – ještě před Kristem, 1200-1300 let před naším letopočtem. Ale je to skutečně nevyřešená otázka.
Každopádně ve stoletích kolem přelomu letopočtu se toto možná původně rasové rozdělení začalo dělit na základě toho, co kdo vykonává. Jsou samozřejmě zaměstnání, která člověka znečistí. Ten, kdo zametá ulice nebo odklízí mrtvá zvířata, evidentně nebude mít status ve společnosti nijak vysoký.
Naopak, kdo se zabývá věděním, poznáním, náboženstvím, ritualistikou – dělá tzv. čistou práci – ten se neznečistí ani fyzicky, ani rituálně.
V Indii našli v novém septiku tělo novináře, který odkrýval korupci ve stavebních projektech
Číst článek
Toto rozdělení společnosti se napříč dějinami hrozně diverzifikovalo, bylo víc a víc kast. Uvádí se dnes, že jen v té bráhmanské – v nejvyšším segmentu společnosti, bráhmanů je v Indii zhruba 5 procent – jsou třeba tři tisíce různých kast. Některé jsou regionální, nicméně Indové napříč dějinami měli tendenci k migraci, takže původně regionální kasty se rozlezly po celé Indii.
Nadále ten systém funguje, i když indický stát s ním oficiálně nepočítá. V ústavě nenajdeme moc zmínek o kastě. To, co v ústavě najdeme, je snaha zvýhodnit sociální segmenty společnosti, které byly hodně znevýhodněné.
V ústavě to určitě není, ale jak to funguje prakticky, v mezilidském styku nebo byznysu?
Za těmi kastami, tímto rozdělením společnosti stojí myšlenka, která je pro nás už minimálně od dob francouzské revoluce nepřijatelná: že lidé se nerodí rovní.
My si myslíme, že jsme rovní, že když se narodíme, všichni máme stejné možnosti a příležitosti. Ale indický mozek říká: ne, lidi se nerodí rovní, už tím, do jaké rodiny se narodí, jakou mají genetickou výbavu. To je ta principiální nerovnost, která se nedá úplně zrušit.
„Lidi se nerodí rovní už tím, do jaké rodiny se narodí. To je ta principiální nerovnost, která se v Indii nedá úplně zrušit“
A co je pro nás ještě víc nepřijatelné, že tato nerovnost by se měla dědit z otce na syna atd. V moderní indické společnosti to sice funguje, ale pochopitelně, pokud by někdo chtěl svoji kastovní nálepku nebo identitu odstranit, tak se přestěhuje do velkého města a tam začne nanovo.
To je teoreticky možné, ovšem v Indii, možná víc než v jiných zemích světa, jedinec nikdy nemůže být sám, vždy má sociální vazby a úplně se vytrhnout ze sociálních vazeb je sice možné, ale je to velmi obtížné. Někdo by to mohl udělat, začít někde nanovo, ale jeho sousedi by se začali ptát: odkud jsi, jaké máš vazby, kdo je strýc, teta atd.
Líbí se mi, že jste řekl, že vás Indie hluboce zasáhla, protože indičtí cestovatelé se pro mě dělí na dvě půlky: ty, které země zasáhne, a ty, kteří chtějí rychle pryč, protože je to pro ně velmi náročné. Čím vás zasáhla? Pestrostí?
Mě na Indii dodnes fascinuje syrovost života, kterou člověk vidí všude kolem sebe. Na jedné ulici potkáte extrémně bohaté lidi, jejichž počet v současné Indii ještě narůstá, a o pár metrů dál někdo, kdo ne že by přímo umíral hlady – to už dnes v Indii tolik není – ale kdo je stižen nemocemi nebo nějak fyzicky postižený a opravdu bezdomovec.
V Indii se nic neschovává. Je to opravdu syrový život tak, jak ho vidíme kolem sebe: ve vší kráse i bohužel ve vší bídě.
Jak jste schopen se s tou bídou srovnat?
Dělá mi to problémy dodnes. Myslím, že podobně jako Indové, kteří se v Indii narodili, se člověk musí asi trochu obrnit cynismem, protože všechny zachránit pochopitelně nemůžete. To opravdu není v lidských silách.
Sexuální násilí v Indii: Když jsou muži příčinou problémů, musí být i součástí řešení, podotýká expert
Číst článek
Temná stopa
Bavíme se o Indii jako o nejlidnatější zemi planety. Indičtí politici se už od 50. let pokoušeli nějakými prostředky růst populace snížit, ale v polovině 70. let, jak jsem se dočetla, zažila Indie asi nejtemnější dobu, co se týče snižování populace. Co se tam tehdy stalo?
Indie dosáhla nezávislosti v roce 1947 a průměrný věk byl tehdy velmi nízký – myslím, že se uvádí asi 35 let. Stačila pouhá jedna dekáda a na konci 50. let se průměrný věk takřka zdvojnásobil.
Už v průběhu 50. let se ukazovalo, že tato populační exploze by mohla být hrozbou. Už od těch 50. let se Indie populační růst pokoušela řešit nejrůznějšími prostředky: osvětou, podporou antikoncepce atd., vším, co známe a co si dovedeme představit, ale moc to nepomohlo.
V polovině 70. let Indie, tehdy pod vedením indické premiérky Indiry Gándhí, z různých vnitropolitických důvodů vyhlásila výjimečný stav, zhruba na rok a půl. Byla pozatýkána veškerá opozice, přestalo de facto fungovat mnoho politických stran, s výjimkou dominantní strany Indického národního kongresu, a vláda Indiry Gándhí se pokoušela vyřešit celou řadu chronických problémů, se kterými se Indie dlouhodobě potýkala.
Jedním z těch problémů byla právě hrozba přelidnění. Tohoto úkolu se ujal mladší syn premiérky, Sanjay Gándhí. Člověk de facto bez vzdělání, velmi problematická, komplikovaná osobnost, bez jakékoliv politické zkušenosti, se ujal toho, že to vyřeší, a to velmi radikálně. A především chudší populace severní Indie byla vystavena programu nucené sterilizace. Většinou obětí bohužel byli muslimové, tradiční voličstvo Indického národního kongresu, což je dost důležité.
„Zkušenost sterilizace způsobila v duši indických mužů velké trauma“
Můžeme si to představit tak, že do velkých indických slumů přijely autobusy, do nich byli nahnáni muži i chlapci, odvezeni do stabilizačních táborů za město a během pár desítek minut vráceni zpátky. Oficiální politika měla být taková, že sterilizace měla být dobrovolná a měli ji podstoupit pouze ti, kteří už měli dvě děti a více. Ale aby se plnily kvóty, které Sanjay Gándhí a jeho klika stanovili, bohužel se to často porušovalo a sterilizováni byli i dospívající chlapci.
Tato zkušenost, že někdo se pokusil násilím vzít mužnost indickým mužům, způsobila, řekl bych, v indické duši velké trauma. Dodnes se žádná politická strana toto téma nepokouší vytáhnout. Dobře ví, že by se asi se zlou potázala.
Jak probíhá Kungh Mela, svátek největší pouti? A jak spolu v Indii koexistují různé náboženské proudy? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.
