Nedávno jsem se začetla do krásné knihy Kančí na daňčím popisující kuchaření Václava Havla. V nejlepším jsem zaslechla prosebné hlasy: „Máme hlad, bude něco?“ Tohle jsem slyšela tolikrát, že jsem hned věděla, byť opravdu ponořená do úžasné knihy, že má mužská polovina je jako nenakrmená smečka. A to není zrovna dobrý stav pro rodinnou pohodu.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Praha 9:23 2. listopadu 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Trochu jsem zasyčela a vzpomněla si na Milana Kunderu, který tvrdil: „Muži obdivují ženy, které mluví jako knihy, ale berou si ženy, které vaří jako z kuchařské knihy.“

Tak si vařím a nevím, kam patřím

Nechci Kunderova slova nijak komentovat, citát se mi totiž líbí, ale faktem je, že my ženy zvládneme obojí. V tomto nejasném rozpoložení připravuji ingredience „co lednice dá“. Mezitím nahlédnu do knihy, kterou jsem si vzala s sebou, a přečtu si pár dalších řádků.

Zatímco krájím, smažím, kořením, loupu, ochucuji a přidávám olej, mě napadne otázka: Jak vlastně vaří spisovatelé? Natolik mne to zaujalo, že jsem se dala do zkoumání paměti a vypomohla si i čtením hřbetů knih z knihovny. Jenom podotýkám: smečku jsem mezi tím nakrmila!

Naši literární velikáni a vařečka

Pokud bych začala abecedně, první na řadě je Karel Čapek. Ten se v kuchyni moc nepohyboval, ale dobré jídlo měl rád. Mezi nejoblíbenější patřila svíčková, ta se však připravovala pouze při zvláštní příležitosti, jako byla třeba návštěva prezidenta Masaryka. Ovšem taková koprovka se podávala častěji.

Když slivovice řetízkuje a švestkový koláč chutná božsky

Číst článek

Mezi jeho další favorizované pokrmy patřily bramborové nebo škvarkové placky, palačinky se špenátem a slepičí kaldoun. O vaření měl svou teorii: „Můžete jíst jako bohové, aniž by někdo v kuchyni musel zažít pětihodinovou honičku, neboť dobrý recept je jako drama. Čím méně řečí, tím lepší jádro.“ Čapek byl jistě člověk racionální a z vaření měl nejraději konzumaci hotového pokrmu.

To Ludvík Vaculík se do vaření občas pustil i osobně. Prý ovšem vařil jenom kuře na česneku a byl z toho vždy poprask. Byl především literát a v jednom ze svých fejetonů popisuje, jak si večer ohříval fazole se špekáčkem. To by nemělo stát ani za řádku, ale při jejich pojídání mu žena začala číst Seifertovy verše a Vaculíkovi se prý dojetím stáhlo hrdlo a fazole mu v krku jakoby rostly. Zajímavá reakce na básně o dávných láskách a smrti.

Ota Pavel byl opravdový labužník a dobré jídlo miloval i vařil. V knize „Jak jsem potkal ryby“ dává k dobru recept na kapra na hříbkách. Byl vášnivý rybář, nelze se tedy jeho receptu divit. Když byl kapr připraven, popisuje, jak si na něm pochutnával. To se prý potom s Dlouhým Honzou usadili každý do jiného koutu břehu jako psi, kteří se bojí o svou kost, a jenom funěli.

Jan Werich šel s dobou, dokonce ji předběhl. Moderní vegetariány a vegany obdivoval už dávno a skládal jim poctu slovy: „Jsem za vegetariány a vegany velice rád. Alespoň zbyde více masa pro nás.“ K masu měl vřelý vztah a měl ho rád v kombinaci s ovocem, vše zapíjel pivem, které skladoval ve třetinkách za oknem pracovny.

Jaroslav Hašek byl požitkář od pohledu. Podle jeho Švejka je však patrné, že upřednostňoval pití. Chvilku žil v Lipnici nad Sázavou přímo v hospodě a tam si oblíbil tzv. „kočičí tanec“. Nemusíte se děsit, vaše oblíbená kočička tenhle recept přežije.

Byla to směs brambor, cibule, vajíček a kysaného zelí doplněná uzeninou nebo špekem. Je známo, že se Hašek pouštěl do politiky, ale on to dokázal i přes jídlo, což dokazuje jeho výkřik: „Vládo, jídlo se stává luxusem!“

Prezident a dramatik Václav Havel byl v kuchyni jako doma, což potvrzuje kuchařka, kterou právě čtu. Vaříval především na Hrádečku a vaříval rád. Prý nebyl od přírody talent, ale vše nahradil vášní a zapáleností při přípravě jídel pro návštěvy, při nichž upřednostňoval velké množství cibule a pepře.

Jinak nedal dopustit na českou kuchyni a měl ji nejraději, ovšem i za „totáče“ se snažil vařit světově; jak známo, nebylo však z čeho. Tak worcesterskou omáčku nahradil sójovou a salsu kečupem s chilli papričkami.

Literární gurmáni v zahraničí

Začnu oblíbeným Ernestem Hemingwayem. Jak měl rád dobrodružství, jak měl rád život, stejně tak měl rád dobré jídlo a pití. Nedávno jsem narazila na knihu Hemigwayova kuchařka. Je zde krásně popsáno celoživotní spisovatelovo gastronomické dobrodružství, ať už z Francie, Itálie, Kuby, Afriky nebo z floridského Key West, kde část života žil a pracoval. Na druhou stranu musím podotknout, že nejznámější jsou jeho vyhlášené koktejly.

Jablko stojí za vyhnáním Adama a Evy z ráje. Jak chutná po anglicku?

Číst článek

Agatha Christie má také vlastní kuchařku, byla vydána ve Francii. Christie nevynechala snad v jediném svém příběhu momenty, kdy se dobře jí. Ovšem nesměla by být skvělou autorkou detektivek, aby dobré jídlo neposloužilo jako vraždící nástroj, kdy jednou z ingrediencí byl… strychnin.

Alexander Dumas byl ve spojení s jídlem přímo poeta. Večeře pro něj byla hlavní denní aktivitou, vyžadoval při ní inteligentní a klidnou konverzaci, třpytivé rubínové víno, kouzelný sladký dezert a spoustu kávy. Možná proto v příbězích tří mušketýrů vytvořil postavu Porthose, který miloval chvástání se a boj stejně jako dobré jídlo ve velkém množství.

Jack Kerouac měl jídlo sice moc rád, ale mnoho příležitostí se dobře a hlavně v klidu najíst neměl. Popisuje to ve svém románu „Na cestě“ s konstatováním, že ho při životě držel hlavně jablečný koláč s vanilkovou zmrzlinou. Měl oprávněný pocit, že mu poskytuje dostatečný přísun kalorií během cest napříč Státy.

Harry Potter od J. K. Rowlingové neměl u strýce na růžích ustláno, o to působivější je jeho popis konečně pořádné vánoční večeře: na stole leží pečená krůta, mísy plné vařených a pečených brambor, kuličky hrášku skoro plavou v rozpuštěném másle. To vše lze zalít hustými horkými omáčkami, včetně brusinkové, a na závěr všeho se podávaly kouzelnické sušenky v neomezeném množství.

Při čtení dostaneme hlad

Z mého malého literárního gastroglosování je na první pohled patrné, že se žádný literát a jím stvořené postavy bez jídla neobejdou.

Dobře a kvalitně připravený pokrm má být trvalou součástí našeho života a já jsem ráda, že nabývá na společenské úctě a uznání. Že už není jenom pouhým zdrojem potřebné energie, ale stal se součástí moderní společnosti.

Někdy jsem už tak zaujatá, že pokud narazím na dobrý recept, který je součástí knihy, prostě ho MUSÍM vyzkoušet a ochutnat.

Ne jinak tomu bylo i při čtení knihy „Kančí na daňčím“, která obsahuje nejoblíbenější recepty prezidenta Václava Havla. Jeden z nich, jím milované rohlíčky, si připravíme. Jsou inspirovány receptem paní Čiriny Košíkové a můžete zvolit makovou nebo ořechovou náplň.

Milované rohlíčky Václava Havla

Ingredience:

Na těsto:

• 400 g hladké mouky
• 1 kostka másla (250 g)
• 250 g zakysané smetany
• 2 vejce na potření
• moučkový cukr ovoněný vanilkou na obalování

Na náplň:

• 250 g vlašských ořechů nebo mletého máku
• 100 g cukru krupice
• kůra z 1 citrónu
• hrst rozinek
• trochu rumu
• 100 ml vařícího mléka

Postup:

Na pracovní plochu si odvážíme mouku, přidáme zakysanou smetanu a kostku másla. Vidličkou máslo spojíme s moukou a smetanou a zpracujeme v hladké těsto.

Utvoříme bochánek, zabalíme ho do fólie a necháme 2 hodiny v chladničce odpočinout. Zatím si připravíme náplň. Ořechy nasekáme na jemno. Do mísy vlijeme horké mléko, přidáme cukr, namleté ořechy s nasekanými rozinkami předem na chvilku naloženými v rumu a citrónovou kůru. Vše smícháme.

Předehřejeme troubu na 200 °C. Těsto vyjmeme z ledničky, rozdělíme na 6 dílů a postupně každý vyválíme do kruhu, rádýlkem rozdělíme na 8 dílků, k vnějšímu okraji dáme lžičkou nádivku a zarolujeme do tvaru rohlíčků, konce uzavřeme.

Klademe na vymazaný plech, potřeme vyšlehaným vejcem a pečeme cca 30 minut. Ještě teplé obalujeme vanilkou ovoněným moučkovým cukrem.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít