Řeč je samozřejmě o lilku. V perských a arabských textech najdeme upozornění, že může „přinést teplo a suchost, nadbytek černé žluči a vést ke zdravotním potížím“, pokud není správně upraven.
V Čechách jsme si makrelu oblíbili jako studený pokrm, často jen s chlebem, ale i v salátech a pomazánkách. Je skvělá a její použití je tak rozmanité, že se snad ani nedá vyčerpat.
Tradiční Flitch Day (volně přeloženo jako Den slaniny) - pokud uspějete, budete obdarování půlkou prasete. Každý, ale úplně každý, musí uznat, že to stojí za to!
Lák z okurek může pomoci při kocovině díky obsahu elektrolytů, zejména sodíku a draslíku. Díky nim dojde k rehydrataci těla a obnově rovnováhy tekutin po jeho devastaci způsobené pitím alkoholu.
Řízek s knedlíkem a kyselým zelím působí od počátku hodně podezřele. Je to jednoznačně kulturní omyl, gastronomická anomálie a, řečeno bez obalu, hrozná kombinace.
Citrony z Amalfi jsou známé jako „Limone Costa d’Amalfi IGP“ a patří mezi nejvýraznější symboly tohoto pobřeží. Jejich pěstování je nejen zemědělskou činností, ale i kulturním dědictvím regionu.
31. května se ve Spojených státech slaví Den makronek. Původní sušenky neobsahovaly žádnou náplň a byly připravovány jen z mletých mandlí, cukru a vaječných bílků.
Chřestová sezona je v plném proudu. Chřest si oblíbil už Ludvík XIV. a nejcennějšími na královském stole byly jemné špičky bílého chřestu, kterým se přezdívalo points d’amour – „špičky lásky“.
Mazanci se v Dubrovníku říká pinca, což je velikonoční chléb, který pochází z oblastí Istrie, Dalmácie a části Slovinska a Rakouska, tedy z území bývalé rakousko-uherské monarchie.
Jsem přesvědčená, že květák je fascinující zelenina s bohatou historií, která se z původně vzácného luxusního jídla stala nedílnou součástí našich jídelníčků.
Stará mayská legenda tvrdí, že chilli papričky habanero jsou božím darem. Tím božstvem je Itzamná, který byl občas malován s ženskými rysy, což mělo znázorňovat duální božstvo.
Javorový sirup je součástí kulturního dědictví Severní Ameriky. Od jeho legendárního objevení domorodými kmeny po moderní kulinářské využití si zachoval své místo jako cenný dar přírody.
Gnocchi mají kořeny hluboko v historii, sahající až do starověkého Říma. První zmínky o podobném jídle pocházejí z římských dob, kdy Římané připravovali jednoduché knedlíčky z mouky, vody a vajec.
Oba sýry mají své kouzlo a záleží na preferencích, zda chcete autentickou francouzskou chuť, nebo oceníte praktičnost a domácí využití českého hermelínu.
My dnes zajdeme do vinařství v Anglii, kde se mluví především francouzsky a o kterém jsem se dočetla v The Times. Francouzsky mluvících vinařství je v Anglii daleko víc, ale jen jedno právě teď slaví.
Pokud jste nikdy nezkoušeli tzimmes – aškenázský židovský guláš obvykle připravovaný z mrkve a sušeným ovocem – je čas představit vám tuto snadnou přílohu.
Jablka měla praktický a symbolický význam v mnoha kulturách. Vzhledem k jejich výživovým vlastnostem a trvanlivosti se stala základem stravy pro mnoho starověkých kultur, včetně Řeků, Římanů a Keltů.
Dobrovolníci, kteří si tři týdny pro vědecké účely užívali ranní máslové orgie v podobě pečiva typu croissant, se dopracovali ke zvýšení cholesterolu v průměru o deset procent.
