Lenost a výmluvy, nebo vážné psychické stavy? Úzkosti a deprese patří mezi nebezpečné problémy současnosti. Okolí si jich ale na základě nejrůznějších náznaků může všimnout. V rámci pětidílného seriálu Radiožurnálu Volání o pomoc popíšeme také signály toho, že má někdo sebevražedné myšlenky, je šikanovaný, týraný nebo má poruchy příjmu potravy.

Volání o pomoc Praha 8:00 9. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Klára postupně úplně přestala chodit do školy, odmítala chodit ven, nekomunikovala s námi, uzavírala se. Naštěstí byla ochotná jít k psychiatrovi,“ popisuje matka sedmnáctileté dcery Marcela. Klára byla dva měsíce v psychiatrické léčebně a podle lékařů trpí úzkostmi a ADHD, tedy poruchou pozornosti a hyperaktivitou.

Marcela si zpětně vybavuje řadu signálů, které přicházely postupně a nechtěně je rodina mohla i přehlížet. „Klára začala ztrácet zájem o všechny koníčky. Dřív chodila na lezeckou stěnu, do muzeí, do kina, jezdila na koni, sportovala nebo si malovala. To všechno opustila.“

Ochromující úzkosti

Rodina Kláry si zpětně uvědomuje, že už odmala měla z hodně věcí velký strach a často si představovala, co se může všechno špatného stát. V noci se jí také zdály noční můry.

„Hrozně dlouho nechtěla spát někde sama, strašně se bála. Bála se dojít si sama na záchod. V podstatě nám řekli, že myslí daleko rychleji, než je schopná mluvit a má obrovskou představivost. Což je pro ni negativní, protože má i noční můry a pak jí to způsobuje tyhle úzkosti,“ doplňuje maminka Marcela.

Učitelé si na prvním stupni základní školy mysleli, že Klára neposlouchá. Když ji poslali za dveře na chodbu, ona to odmítla. „Ona se obrovsky bála být na chodbě, tak raději neposlechla a já jsem slýchávala od učitelů, jak je neposlušná a ona měla přitom jen strašlivý strach,“ přibližuje další signál.

Dcera byla psychicky špatná i v situacích, které šly jednoduše vyřešit. Třeba když rodina cestou z výletu nestihla konkrétní vlak. „Měla vždycky hodně velké emotivní projevy v situacích, když se něco nepovedlo. Hroutila se a brečela kvůli drobnostem.“

Maminka Marcela už ví, proč Kláru často bolela hlava a oddalovala odchod do školy. „Měla zdravotní signály ze stresu. Myslela jsem si, že si vymýšlí a chce být jen doma na mobilu, ale měla úzkosti.“

Vnitřní bolest

Klára se i sebepoškozovala, řezala se na nohou a rukou. „Ani to nějak neschovávala, brala jsem to spíš tak, že chce zaujmout. Ale ve skutečnosti chtěla ve velkém stresu odvést vnitřní bolest,“ popisuje dále Marcela. Sebepoškozování je nezdravý způsob, jak se vyrovnávat s problémy. Vzniká na něm i závislost. Odborníci z Linky bezpečí radí hledat jiný způsob úlevy od napětí, například bouchání do polštáře, dupání, dřepy nebo dechová cvičení.

Objev i vynález. Psychické poruchy existují, i když bychom mezi nimi mohli vést hranice jinudy

Číst článek

Lékaři rodinu Kláry po hospitalizaci uklidnili, že sice trpí úzkostmi, nemá ale sebevražedné sklony. „Naděje na zlepšení věkem tam je,“ doplňuje Marcela, která se i sama bez dcery chodí radit k dětskému psychologovi, aby věděla, jak ke Kláře přistupovat. Sedmnáctiletá studentka bere antidepresiva a má doporučené psychoterapie. Pomáhají jí manuální práce, například navlékání korálků, modelování z keramické hlíny nebo malování.

Podle Národního ústavu duševního zdraví má celosvětově úzkostné poruchy zhruba 6,5 procenta dětí a mladistvých. Děti se začnou chovat jinak než dřív, stahují se do sebe, odmítají chodit do školy, nejedí a špatně spí. O nástrojích a technikách, jak situace zvládat, je i kurz NUDZ pro rodiče.

První deprese

S psychickými potížemi, konkrétně s depresemi, se léčí také Martin Mikula. Dnes je psychologem a tak ví, co prožívají jeho klienti. První depresi měl na střední škole, kdy musel přestat hrát kvůli operacím kolene fotbal, doháněl školu a řešil i komplikace ve vztahu.

„Začalo mě napadat, že to všechno nezvládnu, že nevím, co mám dělat. Pořád se na mě ze všech stran něco valilo. Začínal jsem být hodně unavený. Přestal jsem mít chuť cokoli dělat a to včetně věcí, které mě dřív bavily. Nezajímal mě ani fotbal v televizi, ani hudba, ani hraní na kytaru,“ popisuje Martin období, kdy mu bylo 17 let.

Martin jako středoškolák netušil, že má deprese. Postupně se ale propadal do horších a horších stavů. Nejdřív se snažil dělat, že se nic vážného neděje. Postupně se ale přestal bavit s kamarády, špatně spal a utápěl se v černých myšlenkách.

„Jen jsem ležel. Spal jsem třeba jen dvě hodiny, vypadal jsem nemocně a nezdravě. Někdy jsem moc nejedl. Jindy jsem ty stavy zajídal. Bylo to poprvé, co jsem ten depresivní stav zažil a shazovalo mě to, že jsem si myslel, že to nikdy nepřejde, že to bude navždy,“ popisuje Martin Mikula.

Lenost, nebo deprese?

Rodiče Martina závažnost situace nechápali a mysleli si, že je líný. „Někdy to přikládali lenosti a tomu, že se mi nechce do školy, že na to kašlu. Pak si mysleli, že mě vzala ta operace kolene. Vůbec nevěděli, že mám tak černé myšlenky. Víc a víc mi docházela energie a byl jsem plný beznaděje. Ten stav už byl nesnesitelný, byl jsem naprosto bez odhodlání. Měl jsem pocity, že už to takhle nechci. Připadal jsem si jako zátěž pro okolí,“ říká.

Martin Mikula se nakonec dostal ke školní psycholožce a k psychiatrovi, který mu předepsal léky a Martin říká, že mu pomáhají žít naplněný život. Vystudoval psychologii a denně je v kontaktu i s klienty v depresi. Ti cítí beznaděj, mají problémy se soustředěním a trápí je nespavost.

Deprese láme vůli

Všímá si, že klienti mívají těžká rána, kdy jim nejde vstát z postele a jsou extrémně unavení. Vůle v tu chvíli nefunguje. „Deprese má na vůli velký vliv. Deprese ji zlomí. Je lehké říct někomu, ať si jde zaběhat nebo zacvičit. Po člověku, který si zlomí končetinu, taky nechceme, aby šel sportovat. Nejsou tu na místě slova typu ‚Pochlap se a vstaň‘,“ vysvětluje psycholog Martin Mikula.

Lidé s depresemi trpí anhedonií, kdy nejsou schopní prožívat příjemné emoce. „Oni si nedokážou užít žádnou příjemnou činnost jako dřív. Například milovali čtení a deprese způsobí to, že se nedokážou soustředit ani pět minut a pak jim létají písmenka. Deprese lidem bere zájmy a činnosti, po kterých měli dobrou náladu,“ popisuje psycholog.

Člověk v depresi může tím, co říká, působit jako neustálý stěžovatel. Opakuje, že na nic nemá chuť a nic ho nebaví a špatně zvládá život. „Někdo by to nazval jako stěžování, ale když máme chřipku a horečky, tak taky řekneme, že nám není dobře. Je přirozené říkat, jak nám je. Deprese je nemoc,“ říká Martin Mikula.

Testování na depresi Národního ústavu duševního zdraví je zdarma a skládá se z otázek na prožívání radosti, pocity beznaděje, na spánek a únavu nebo na potíže se soustředěním. Poslední otázka testu se týká i myšlenek na sebevraždu.

Právě o signálech, že si chce někdo vzít život, bude úterní díl seriálu Volání o pomoc.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít