„Já už jsem vlastně nežila, neudělala jsem ani pět kroků. Lékaři u nás už mě posílali na LDN,“ vzpomíná 75letá Daniela Malá na své problémy před tím, než dostala umělou srdeční náhradu. Byla v Česku vůbec první a žije s ní už pět let. Musela se ale vzdát plavání.

„To jsem milovala. Bylo to první, na co jsem se zeptala, když jsem tu kabelu viděla,“ dodává pro Radiožurnál.

Z přístroje, který nahrazuje funkci levé komory, totiž vede ven z těla kabel k bateriím. Pacienti tak u sebe musí neustále nosit tříkilovou brašnu, jak ukazuje Zdeněk Hostek. „Tady jsou baterie, dost vydrží,“ říká.

Jak přístroj funguje, popsal Radiožurnálu přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu Ivan Netuka: „Levá komora selhává a stane se z ní v tu chvíli pasivní rezervoár krve, ze kterého kanyla nasává krev, z druhé strany je cévní protéza, která vrací krev do systémové cirkulace.“

Rizika a výhody

Oproti předchozím typům snižuje náhrada riziko srážení krve a o polovinu taky u pacientů ubylo mozkových příhod. Velkou slabinou je ale podle Netuky právě kabel k bateriím, a to i kvůli riziku infekce.

Bezdrátovou verzi už vyzkoušeli lékaři u dvou pacientů v Kazachstánu. Pokud se osvědčí, k těm českým by se mohla dostat nejdřív za tři roky.

„Je to systém elektromagnetické indukce, kdy se do pacienta implantuje vnitřní cívka a pacient má u sebe pás v oblasti nad pupkem,“ přibližuje expert způsob nabíjení.

Příčinou srdečního selhávání je v 70 procentech případů ischemická choroba srdeční, rizikových faktorů je ale víc, říká Vojtěch Melenovský, vedoucí Oddělení srdečního selhání v IKEM. „Sice klesá výskyt infarktů, ale na druhou stranu masivně přibývá obezity a diabetu.“

Lékaři tak očekávají, že poroste i počet srdečních selhání a s tím potřeba transplantace nebo umělé náhrady.

Janetta Němcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít