Proč jsem závislý na pornu? Asi to byl pocit osamělosti a prázdnoty, svěřuje se v dokumentu 23letý David
„První porno jsem viděla někdy mezi čtvrtou a šestou třídou. Jeden youtuber se rozešel se svojí přítelkyní a zveřejnil jejich domácí video,“ vypráví dvacetiletá Anna. Dostala se k ní i nahrávka, na které se sebeuspokojuje její spolužačka. Třiadvacetiletý David se považuje za závislého a začal chodit na setkání Anonymních pornoholiků. Závislosti na pornografii se věnuje dokument Porno už není tabu.
„První zkušenost s posíláním fotek jsem měl někdy v 15 letech, byl to člověk, kterému jsem důvěřoval, a nevymstilo se mi to. Ale mám i negativní zkušenost, kdy si moje fotky posílané přes snapchat ten člověk zkopíroval s tím, že mě bude vydírat. Nic se nestalo. Ale samozřejmě je možné, že dnes někde po internetu kolují moje nahaté fotky, když mi bylo 16 let,“ popisuje Hynek pro dokument Radia Wave.
Poslechněte si dokument Porno už není tabu o tom, kam až může vést nadměrné sledování pornografie
První pornografie, se kterou se setkala dvacetiletá Anna, bylo takzvané revenge porn, intimní záběry zveřejněné jedním z partnerů s cílem ublížit druhému. To bylo v době, kdy chodila zhruba do čtvrté nebo šesté třídy.
„Já osobně jsem sama nikdy nahé fotky nikomu neposlala, ani ve spodním prádle. Ale hodně mě o to žádali partneři i kluci, se kterými jsme se bavili. Ale ani k partnerům jsem nikdy neměla takovou důvěru,“ dodává Anna s tím, že sama viděla video, na kterém se její spolužačka sebeuspokojovala. Záběry někdo rozšířil proti její vůli.
Dobrý pocit a rychle
Pornografie se dnes nejen snadno šíří, ale také sleduje. To je problém třiadvacetiletého Davida.
Pornhub čelí žalobě. Třicítka žen se brání tomu, že zveřejnil videa jejich znásilnění nebo zneužití
Číst článek
„Hodně přemýšlím nad tím, proč se u mě vyvinula závislost na pornografii. Už nevěřím, že sledování porna je jakýsi problém, od kterého pramení další, ale spíš že je symptomem hlubšího problému. V mém případe to byl pocit osamělosti a prázdnoty. Snad kromě školky jsem vlastně nikdy nikam nezapadl, cítil jsem se hluboce sám,“ přiznává David a načrtává, jak se u něj rozvinula závislosti.
„Když se cítím špatně, tak první, co mě napadne, je, že se chci cítit dobře místo špatně. A toto je jasný, rychlý únik. Intenzivní. Člověk rychle zapomene na to, že se cítí špatně. Porno je spíš velmi špatná náhrada pocitu sounáležitosti,“ vysvětluje.
První pornografii viděl David, když mu bylo asi sedm, osm let. „Vlastně jsem nevnímal, že dělám něco zakázaného. Spíš taková sranda. Koukali jsme na animovaný film.“
‚Učitelé neví, jak na sexuální výchovu.‘ Nový podcast pomáhá pedagogům mluvit o sexualitě i genderu
Číst článek
Že mají zkušenost se sledováním pornografie i malé děti, je dnes díky jeho snadné dostupnosti spíše norma.
„Ze statistik víme, že například polovina dvanáctiletých už má nějaké zkušenosti se sledováním pornografie na internetu. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby naše děti byly už předem připraveny na to, že pornografie je pohádka. Víme, že do devíti let věku jsou děti schopné přijímat informace o sexualitě podobně jako informace o zažívání nebo uchu. Stud a zábrany ještě nemají,“ říká sexuolog Petr Weiss.
Od ‚normálního‘ k extrémnímu
Davidova závislost se postupně stupňovala. Vyhledával nejrůznější žánry pornografie.
„V tom transu je člověk schopný sledovat cokoliv. I ubližování ženám, když je vidět, jak pláčou, jak trpí. Myslel jsem, že tohle už mě konečně donutí se na porno nedívat, ale vydrželo mi to maximálně týden,“ svěřuje se.
Sexuolog Weiss tím není překvapený: „Je poměrně časté, že lidé, kteří tráví dlouhé hodiny sledováním pornografie na internetu, mají tendenci být přesyceni ‚normální‘ pornografií a hledají k tomu, aby se vzrušili, až extrémní obrazové materiály. A tady je nebezpečí, že budou hledat i dětskou pornografii.“
Ve většině případů znásilnění je pachatelem partner nebo manžel, říká Nejedlová
Číst článek
David o dětské pornografii nemluví. Měl ale jiný problém.
„Viděl jsem záblesky těch scén, když jsem dělal něco jiného. Třeba co deset minut. To porno neskončilo. A pak jsem sledoval třeba ženu ve zprávách a už jsem přemýšlel, co bych s ní dělal. Nebo když jsem šel ven, kolem mě byly ženy a tak 70 procent z nich je velmi atraktivní. To je utrpení,“ říká.
Nakonec mu na doporučení psycholožky pomohla sebeláska, pak začal chodit na setkání Anymních pornoholiků. Toto celosvětové hnutí začalo na abstinenci od masturbace, postupně se to přesměrovalo na konzumaci pornografii.
Celý dokument Porno už není tabu si poslechněte v audiozáznamu.
