Holky-dávačky a kluci-grázlové. Oběti sexuálního násilí se často chovají nelíbivě, říká advokátka Hrdá
Není to tak, že by se dnes o sexuálním násilí mluvilo až příliš, tvrdí advokátka Lucie Hrdá. „Mediální pozornost jen konečně začíná odpovídat tomu, jak moc je to rozšířené,“ říká. „Nahlašováno je v průměru pět, šest procent znásilnění. Přitom pokus o znásilnění, sexuální obtěžování nebo domácí násilí zažije každá třetí žena. Znásilnění dítěte je nahlašováno jen asi ve třech procentech případů.“
Vadí jí zejména to, když se sexuální násilí u soudů bagatelizuje. Právě proto spoluzaložila platformu Bez trestu.
„Zveřejňujeme anonymizované rozsudky a tresty – často velmi nízké, které soudci udělili. Rozhodnutí tam jsou celá, každý si může přečíst, jak je odůvodněn nízký trest pro pachatele. A většinou tam to odůvodnění buď není, nebo je plné mýtů a bagatelizací,“ upozorňuje Hrdá v rozhovoru pro Rádio DAB Praha.
„Když znalec mluví o tom, že oběť znásilnění měla ráda sex, takže to na ní nezanechá následky. Takovéhle hlouposti a ten soud přikyvuje, protože tomu vůbec nerozumí, a pak to napíše do rozsudku. Tyhle věci vám ulpí.“
Nevhodné narážky, ale třeba i fyzické obtěžování. ‚Vidíme, že to není nic neobvyklého,‘ říkají odborníci
Číst článek
Znásilnění se totiž nepovažuje za něco, co oběti zničí život, vysvětluje advokátka:
„Přitom je to druhý nejvíce zraňující a závažný trestný čin: je vražda, pak nic, pak znásilnění a potom zase dlouho nic a až pak jsou všechny ostatní trestné činy. Jenže ke znásilnění se přistupuje jako ke špatnému sexu. Z toho není vidět, jak moc to obětem ničí životy.“
Soudci, kteří nemají vzdělávání ve viktimologii, vidí podle Hrdé jen to, že oběť je schopná mluvit a není fyzicky zraněná. „Nevidí psychické následky, které trvají po mnoho let i desetiletí. A tomu pak odpovídají tresty,“ říká.
„Kdyby vás někdo sedm let mlátil v parku, nebo unesl, zavřel by vás a tam mlátil, určitě by dostal jiný trest, než když to bude dělat u sebe doma.“
Lucie Hrdá (advokátka)
U domácího násilí je bagatelizace spojená s tím, že k násilí nedochází na veřejnosti.
„Kdyby vás někdo sedm let mlátil v parku, nebo unesl, zavřel by vás a tam mlátil, určitě by dostal jiný trest, než když to bude dělat u sebe doma. Je tam nepochopení toho mechanismu, proč oběť nemůže odejít. A že to není proto, že se jí to líbí, ale jsou tam viktimologické mechanismy, které úplně mění vzorec chování oběti, vzorec myšlení,“ vysvětluje advokátka a zdůrazňuje:
25:45
Advokát: Istanbulská úmluva neohrožuje tradiční rodinu, pokud za tradici nepovažujeme domácí násilí
Číst článek
„V podstatě to potlačí i tak základní lidské pudy, jako je pud sebezáchovy a mateřský nebo rodičovský pud.“
Soudci si ale podle ní říkají, že společenská nebezpečnost není u domácího násilí taková, protože se to děje za zavřenými dveřmi a ne náhodným lidem.
„A vůbec tam nedochází k pochopení toho, že domácí násilí je nebezpečné právě proto, že vám to dělá člověk, který má být součástí vaší bazální rodiny, ten, komu důvěřujete nejvíc. A právě proto je to mnohem víc zraňující, než když vám to udělá někdo jiný. A že pak jsou mnohem horší i následky a že společenská nebezpečnost je mnohem vyšší,“ přibližuje Hrdá.
Když se oběť chová nelíbivě
Společnost se dozvídá jen asi o třech procentech případů znásilnění dětí.
„Je velmi časté, že se u dětí v důsledku pohlavního zneužití nebo znásilnění dochází k tomu, že se potom v dospělosti mnohem častěji stávají obětí tohoto trestného činu. Podvědomě se vystavují nebezpečným situacím. Dochází u nich ke ztrátě důvěry v sebe sama a naopak ke ztrátě pocitu nebezpečí,“ vysvětluje Hrdá.
3:07
Kristýnu zneužíval děda. Po letech se zapojila do restorativního programu, aby mohla ‚všechno říct‘
Číst článek
Lidé totiž čekají takzvanou dokonalou oběť. Takové dítě by mělo být podle Hrdé sedět tiše v koutě a plakat.
„Ale už si nepředstavíme, že to může být takový ten třídní grázl, co krade a bere drogy. Nebo holka takzvaná dávačka, která se vyspí s každým. To je pro nás velmi nelíbivá oběť. Ale bohužel je to tak, že děti, které se staly obětí domácího a sexuálního násilí, se velmi často chovají právě nelíbivě.“
Jde o způsob, jak oběti volají o pomoc a jak se dál zraňují, vysvětluje advokátka.
„Protože mají pocit, že si za to mohou samy, že to dovolily pachateli. Nebo že se jim to dokonce i mohlo líbit. Ale orgasmus je věc fyziologická a vůbec to nemusí znamenat, že se to oběti líbí. Mám klientku, která orgasmus zažila s vlastním otcem a po celý život už nikdy nic. Bylo jí deset let,“ upozorňuje Hrdá.
„Dítě nemá fyzickou převahu. Nemá mocenskou převahu. Nemá to kam jít oznámit a ani neví, jak se to dělá. A ještě mu někdo říká, že je to normální.“
Lucie Hrdá (advokátka)
To, že se 97 procent znásilnění dětí nikdy nenahlásí, nemusí znamenat, že se dítě nikomu nesvěří. Mohlo o tom mluvit třeba s rodinou.
Policie řeší desítky případů zneužívání dětí ročně. Založit dětský spolek mohou i trestaní pedofilové
Číst článek
„A rodina velmi často aktivně pachatele kryje a dítěti nevěří. Anebo to děti nikomu neřeknou, protože jim pachatelů říká, že to nikomu nesmí říct, protože to dělají všechny děti a nemluví se o tom. Nebo když to řekneš, tak tvoje máma půjde do vězení, já půjdu do vězení... Anebo to naopak pachatel u dítěte od malička normalizuje, takže ono pak ani nemá pocit, že by se s něčím mělo svěřovat, protože to je přece normální,“ varuje Hrdá.
I pro dospělého člověka je složité se postavit násilníkovi, zejména pokud je vůči němu v podřízeném postavení, říká advokátka.
„Tak co můžeme chtít po dítěti? Dítě je v postavení někoho, kdo nemá vůbec žádnou možnost ani schopnost obrany. Nemá fyzickou převahu. Nemá mocenskou převahu. Nemá to kam jít oznámit a ani neví, jak se to dělá. A ještě mu někdo říká, že je to normální. Tak proč by něco nahlašovalo?“
Důležité je podle Lucie Hrdé mluvit s dětmi o autonomii vlastního těla a začít můžeme třeba tím, že je nebudeme nutit pusinkovat každou tetičku. „My pořád učíme dívky, aby nenosily krátké sukně, ale bavit se musíme i s kluky a vysvětlovat jim, co je přípustné a co už ne,“ uzavírá.
