Ani v Radiofóru se před lidskou pokleslostí nezavírají oči
Ve včerejším Radiofóru se diskutovalo o uvěznění dvou Čechů na Kubě. Posluchači, kteří po diskuzi volali do studia, se ale nestarali, kdy se odtamtud Pilip a Bubeník dostanou.
Do včerejšího Radiofóra, ve kterém se hovořilo o uvěznění dvou našich občanů na Kubě, telefonovali jako obyčejně posluchači. Jejich názory nelze nechat bez povšimnutí: Naznačily, že u nás zřejmě není nouze o lidi pozoruhodně otrlé. Volající se s námi podělili o svou averzi k poslanci Pilipovi, o podivení, že si cestuje na dovolenou, když sněmovna žije legislativní nouzí, anebo o podezření, že jeho strana míní na kubánském incidentu získat politické body. Zazněla i obava, zda jeho vysvobozování z Fidélova žaláře nepostihne daňového poplatníka. Po sérii těchto jízlivostí se pravda ke slovu dostal i posluchač, který vyjádřil znechucení svými předřečníky nicméně neuškodí reagovat věcně. Svoboda je nedělitelná. Je-li ohrožena svoboda jednoho člověka, jsou ohroženi všichni. Kubánský režim je nedemokratický, vězní své občany pro odlišný politický názor. Demokratický svět je proto s odpůrci tohoto režimu solidární,podporuje je především morálně. Tím, že je navštěvuje, že s nimi hovoří. Mimořádná citlivost k porušování lidských práv se předpokládá u občanů zemí, které prožily podobnou zkušenost. My odpůrcům kubánského režimu rozumíme. Nikoli ovšem všichni. Riskantní mise Ivana Pilipa a Jana Bubeníka pochopitelně nic neříká lidem lhostejným, zlomyslným, těm kteří dohlédnou sotva na špičku vlastního nosu. Díky tomu, že ctíme svobodu slova, měli včera možnost se v Radiofóru od solidarity s pronásledovanými Kubánci distancovat. Je to sice jejich ostuda, nikoli naše, ale už proto, že máme vztah k rádiu, prostřednictvím kterého se s vámi setkáváme, mrzí nás, když se jeho prostřednictvím občas setkáte s lidskou pokleslostí. Jenomže co s tím, když existuje? Zavírat před ní oči nemá smysl.