Pročítám si opět po letech sborník Hnutí za občanskou svobodu. Zachycuje období, kdy se v nezávislém opozičním prostředí diskutovalo, čím nahradit kompromitovaný reálný socializmus. Manifestu Demokracii pro všechny, který nakonec napsal právě Václav Havel, předcházelo několik verzí hlavně od Rudolfa Baťka a mnoho debat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Hoffman: Koho by volil Havel?

Řada zásadních názorových polemik ale následovala i po jeho zveřejnění. Zpětně je jasné, že šlo o zcela výjimečný názorový konsenzus, o vizi republiky, ve které žít by bylo terno.

Problém vizí je, že při uvádění do života konsenzus degraduje na pouhý upatlaný kompromis, a to v procesu připomínajícím koňský handl. Naše tehdejší představa, že demokracie by měla být pro všechny, se v praxi politické soutěže jeví jako iluze. Politika vždy bude bojem o moc, o výhody a privilegia.

Babička Mary

U demokracie distribuované shora se vždy na někoho nedostane. Péči o občanskou společnost nelze delegovat na politické instituce, vždy o ni musí pečovat sami občané, což politikou samozřejmě je, ale také naštěstí není. Odtud termín „nepolitická politika“.

Převzato z Plusu

„Půjdeš k volbám?“ zeptal bych se Václava u piva. Určitě by řekl, že ano, protože se natolik zapletl s politickou politikou, že už za ni nese spoluodpovědnost. „Nepřipadáš si jako ta babička Mary z písně Voskovce a Wericha?“ vyzvídal bych s odkazem na verše „malá stejně jako velká strana, tvrdí, že bude mít o hlas víc, že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štěchovic“.

Zatímco k Havlovu odkazu se hlásí řada politiků, k současné politice by se sotva přihlásil Václav Havel. Nepřišla by mu dostatečně nepolitická. I když takto už by to nejspíš neřekl.

Autor je komentátor Deníku

Ivan Hoffman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít