Česká data o počasí patří k nejdražším. ‚Meteorologové si na sebe musí vydělat,‘ hájí praxi ministerstvo
Česká data o počasí patří mezi nejdražší v Evropě. Kvůli vysokým cenám se k nim občané - například zemědělci - dostávají obtížně. Tuzemské ceny přitom kritizují i v zahraničí. Postup Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) hájí ministerstvo životního prostředí: ústav si prý musí vydělávat.
Když se Petr Hanák stal vloni v létě spolumajitelem zemědělské společnosti Písková Lhota, snažil se zjistit, jaké počasí je v místě obvyklé.
„Začali jsme loni zemědělsky hospodařit a všichni si i loni stěžovali na sucho. Ve starých zápisech z 80. let jsem našel údaje o srážkách a chtěl jsem si je porovnat s aktuálními daty,“ popsal Hanák pro server iROZHLAS.cz. Informace ze dvou stanic proto poptal u Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). „Nabídnutá cena ve výši desítek tisíc korun mne však odradila,“ doplnil.
S vysokou cenou dat hydrometeorologů se setkala například i Arnika. Nezisková organizace, která se zabývá životním prostředím, chtěla data stavu vodní hladiny Labe za posledních pět let, celkově na čtyřech stanicích. Nejprve je zkusila získat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tam ale narazila: tato data jsou produkty ČHMÚ, a jsou tak chráněna autorským zákonem, zněla odpověď s tím, že pokud Arnika informace skutečně chce, musí zaplatit.
„Je to standardní žádost o data, produkty a služby ČHMÚ, které náleží pod ochranu licenčních práv a autorského zákona. Za taková data (...) je povinen každý subjekt uhradit částku podle ceny, která vám bude zaslána po obdržení objednávky.“
odpověď ČHMÚ na žádost Arniky
A následně přišlo i vyúčtování ve výši 20 280 korun. „Ta částka pro nás byla příliš vysoká, rozhodli jsme se tedy zatím pouze pro jednu stanici,“ popisuje Nikol Krejčová, koordinátorka projektů ochrany přírody v České republice.
Jak vysvětluje, údaje organizace potřebuje mimo jiné pro „kontrolu cílů vládní Koncepce pro vodní dopravu“. „Z našeho pohledu by měla být data získávána státními institucemi veřejně dostupná,“ doplňuje.
Server iROZHLAS.cz proto analyzoval ceníky státních meteorologických institucí sdružených v organizaci ECOMET. Pokud jde o historické záznamy o počasí, ČHMÚ patří mezi nejdražší: za denní záznamy z jedné stanice si účtuje 3 eura (v přepočtu necelých 77 korun), za měsíc jde tedy o částku okolo 90 eur (2296 Kč). Dražší už jsou data jen ve Švýcarsku, kde měsíční záznamy dle ceníkových cen vyjdou na 112 eur (2858 Kč).
Naopak 12 z 27 evropských zemí tyto informace poskytuje veřejnosti zadarmo. Funguje to tak v Německu, Polsku i severských zemích. Dalších 11 zemí požaduje spíše symbolické sumy za zpracování dat, jde o částky okolo 10 eur (255 Kč). Vymyká se pouze Rakousko se 40 eury (1020 Kč) za měsíční data, Lotyšsko s 27 eury (689 Kč) a Maďarsko s 16 eury (408 Kč).
Kritika z Budapešti
Nutno dodat, že jde o ceny ceníkové, ze kterých hydrometeorologický ústav poskytuje dle svého uvážení slevy. Ukazuje to příklad smlouvy mezi ČHMÚ a vydavatelským domem Mafra.
V registru smluv jsou sice informace o předmětu smlouvy a o slevě začerněné, ale na základě žádosti o informace - a po intervenci ministerstva životního prostředí - ústav upřesnil, že z ceníkových cen za předpovědi, informace o průtocích a teplotách v Klementinu slevil 84 procent. Taková sleva ale nemusí být pro menší odběratele z řad veřejnosti dostupná.
Ostatně cena českých dat přišla na přetřes i minulý týden v Budapešti na pravidelné konferenci Evropské meteorologické společnosti. Sdružení soukromých meteorologických firem PRIMET přišlo s požadavkem, aby vznikl nový balík dat nutných pro předpověď počasí, ze kterého by vypadly Česko, Dánsko, Lotyšsko, Portugalsko a Rumunsko.
Podle předsedy PRIMET Dennise Schulze je to právě cenová politika zmíněných zemí, která výměnu nezbytných dat prodražuje všem ostatním. „Bez dat ze zmíněných zemí by byla cena asi poloviční oproti té stávající,“ napsal serveru iROZHLAS.cz.
Z čeho se předpovídá počasí
Pro předpovídaní počasí je nutné pracovat s měřeními za celou Evropu, případně dokonce z celého světa. Proto se meteorologické organizace dohodly na vytvoření balíku potřebných informací, které sdílejí. Jeho cena je nyní 110 tisíc euro za rok.
Ústav ale kritiku své cenové politiky odmítá. Podle mluvčí Martiny Součkové je třeba vycházet ze zřízení ústavu a jeho právnické formy. „Zřizovatelem je ministerstvo životního prostředí a ČHMÚ je příspěvková organizace,“ říká a odkazuje na webové stránky ústavu, kde je podle ní vysvětleno „nastavení ČHMÚ z pozice firmy“.
„Na stránkách jsou také veřejně dostupná data jako teplota, hydrologické údaje o výšce hladin atd. veřejná,“ uzavírá Součková.
Podobně argumentuje i ministerstvo životního prostředí. „Obecně nelze porovnávat cenu za data u jiných subjektů, které jsou financovány jiným způsobem než ČHMÚ. Ani nelze zaměňovat a porovnávat cenu dat jiných subjektů a cenu služby, kterou (ústav; pozn. red.) nabízí,“ napsala Dominika Pospíšilová z tiskového odboru resortu.
Obě instituce odmítají věc konkrétněji komentovat s ohledem na soudní spor, který o data ústavu probíhá.
Soud o data
Datový novinář Jan Cibulka v roce 2015 požádal ČHMÚ o poskytnutí historických dat o teplotách a srážkách. Odmítavé rozhodnutí ústavu a následně i ministerstva životního prostředí napadl žalobou, na základě které letos v červenci Městský soud v Praze nařídil zveřejnění dat. Ministerstvo životního prostředí se proti rozsudku brání kasační stížností, o které Nejvyšší správní soud doposud nerozhodl.
Cenová politika ČHMÚ je do značné míry určená způsobem financování ústavu: za rok 2017 potřeboval na provoz necelých 720 milionů korun, z toho přes 180 milionů korun získal vlastní činností, zbytek dorovnal státní rozpočet. Na první pohled si tak ústav asi pětinu sám vydělá a rozpočet tak šetří.
„ČHMÚ je příspěvkovou organizací, u níž se předpokládá, že svou činností produkuje výnosy. Může tak nastat situace, kdy z odborné činnosti ČHMÚ bude neoprávněně profitovat třetí osoba. ČHMÚ oproti tomu ztratí možnost využívat výsledků své odborné činnosti. “
z vyjádření ministerstva ke kasační stížnosti proti zveřejnění dat ČHMÚ
Jak ale plyne z registru smluv, většinu obchodů ústav uzavírá s úřady či vysokými školami, jedná se tedy opět o peníze ze státního rozpočtu. Konkrétně loni eviduje registr ČHMÚ jako příjemce peněz v případě necelých tří stovek kontraktů v ceně přes 100 milionů korun.
Uvedená hodnota smluv s veřejným sektorem - například ministerstvem vnitra, Univerzitou Karlovou či ministerstvem životního prostředí - je téměř 95 milionů korun. Naopak hodnota těch s privátním sektorem, jako třeba společnostmi Mafra či Veolia Energie, je mírně přes šest milionů korun. Navíc se často nejedná o prodej dat, významnou roli hrají i služby, které meteorologové poskytují. Pro úplnost: povinnost zveřejňovat smlouvy platí pro obchody s cenou alespoň 50 tisíc korun, nicméně ústav uveřejňuje i smlouvy s hodnotou nižší.
‚Přesouvání položek‘
Český hydrometeorologický ústav není jediný, obdobně - skrze kontrakty se státem - financují svůj provoz i jiné úřady či výzkumné instituce, jako například Zeměměřický úřad nebo Česká geologická služba (obě instituce se k otázkám na financování nevyjádřily).
Jinými slovy: jde pouze o jakési přelévání peněz mezi jednotlivými státními institucemi či úřady, což potvrzuje i národní koordinátor otevřených dat Michal Kubáň z ministerstva vnitra.
„Z pohledu státu je to jenom přesouvání položek ve státním rozpočtu. Data sice prodávají, ale částka, za kterou data prodávají soukromým subjektům, je malá. Asi devadesát nebo osmdesát procent - čísla teď nemám - je přeprodáváno jen subjektům veřejné správy, což je velká škoda,“ uvedl na dotaz ČT24 s tím, že ČHMÚ se zveřejňování dat brání kvůli tomu, že peníze potřebuje kvůli financování.
„Dlouhodobě by se to podle mého názoru mělo řešit určitou úpravou státního rozpočtu,“ dodal ještě.
I podle Michala Najmana, obchodního ředitele soukromé firmy Meteopress, jsou data ČHMÚ dražší než v jiných státech. „Proč tomu tak je, netuším. Ceny by měly být srovnatelné,“ říká.
Ceny by podle něj měly vycházet například z nákupních cen přístrojů, z cen elektřiny nebo internetu. „Které jsou srovnatelné napříč Evropou,“ myslí si. Poslední položkou jsou pak podle jeho slov mzdy zaměstnanců. „Zde naopak by dávalo větší smysl, kdyby ceny byly naopak nižší než třeba v Německu,“ tvrdí Najman.
Z jedné kapsy do druhé
„Případy, kdy si stát předává peníze z jedné kapsy do druhé, smysl mít obecně mohou. I velké korporace si běžně účtují obchody mezi jednotlivými divizemi. Cílem je, aby bylo jasné, kolik která agenda vlastně stojí, a bylo možné díky tomu tlačit na vyšší efektivitu,“ říká k tomu analytik Jiří Skuhrovec.
Když stát prodává data. Jediný, kdo za mapy platí dvakrát, je občan
Číst článek
„Otázkou tedy je, jestli podobnou roli mohou transfery hrát i u ČHMÚ, tedy zda skutečně pomáhají k zefektivnění,“ dodává.
Pokud by ceny nastavené státem byly srovnatelné se soukromým sektorem, byl by to znak dobré práce úřadů. Takové srovnání ale dává smysl jen ve chvíli, kdy si stát a soukromé firmy konkurují. Naopak pokud by měl ČHMÚ na obdobné služby faktický monopol, „pak má předávání peněz z jedné kapsy do druhé smysl mizivý, protože ceny se dají nastavit zcela arbitrárně a lepší koordinaci nepomáhají,“ uzavírá.
Prohlášení navzdory
Současná vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) si přitom zveřejňování státních dat vytkla v programu. Ministerstvo životního prostředí se ale před soudem snaží dosáhnout pravého opaku: tedy aby meteorologická data dostal i nadále jen ten, kdo za ně zaplatí.
Programové prohlášení vlády, červen 2018
- „Všechna dostupná a zveřejnitelná data, která vzniknou za peníze daňových poplatníků, musí být neprodleně bezplatně zveřejňována jako otevřená data. To podpoří další rozvoj služeb založených na těchto datech.“
- „Snadný přístup k informacím o fungování veřejné správy je jedním ze základních prvků moderního digitálního státu. Proto zlepšíme přístup občanů k informacím, a to i o hospodaření veřejných institucí tak, aby byly informace poskytovány včas a bez nepřiměřených nákladů.“
Server iROZHLAS.cz oslovil s žádostí o komentář ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO). Ten ho nejdříve přislíbil, posléze ale napsal, že se s ohledem na probíhající soudní spor nebude vyjadřovat. Později ještě doplnil, že vládní prohlášení není s postojem resortu k prodeji dat podle jeho názoru v rozporu.
