Svět už je asijský. Evropa příliš dlouho žila v komfortní zóně, teď se musíme chránit, míní ekonom
Čína hraje ve světové ekonomice aktuálně dominantní roli. Není ale zdaleka jedinou asijskou zemí, které se daří. „V Evropě máme tendenci ptát se, jestli svět bude asijský. Já bych řekl, že svět už asijský je – a to v ekonomické, politické i demografické stránce,“ hodnotí úspěchy zemí dálného východu proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Pavel Hnát.
Souboj o dominanci na světových trzích aktuálně svádí Spojené státy s Čínou. Evropa v posledních letech naopak zaostává. „Je to dáno těmi velkými trendy, které možná ani Evropa ovlivnit nemohla. Jako třeba populační trendy, nástup velkých společností nebo to, že Čína se orientuje stále více sama na sebe,“ komentuje vývoje Hnát.
Neznamená to ale, že by obyvatelé starého kontinentu nemohli se situací dělat vůbec nic. „Evropa příliš dlouho žila v takové své komfortní zóně. Příliš dlouho jsme si užívali výdobytků státu, blahobytu a neuvěřitelného bohatství, kterého Evropa dosáhla,“ míní ekonom a dodává:
„Neuvažovali jsme o tom, že jednou budeme muset o ochranu toho našeho sociálního modelu s ostatními bojovat.“
Na mysli přitom nemá otevřený válečný konflikt mezi Evropou a Čínou nebo snad Spojenými státy. Ale souboj obchodní a politický.
„Musíme ale bojovat svými vlastními zbraněmi. Nemůže se snažit Čínu nebo Ameriku předehnat tím, v čem jsou oni dobří,“ říká Hnát a vyjmenovává přednosti, ze kterých by Evropa měla těžit:
„Jsme obrovskou zásobárnou talentů. Velice často v malých a středních firmách, na úrovni soukromých podnikatelů, velmi často na úrovni žen. Měli bychom tedy podporovat spíše ty malé a kreativní. Zadruhé je to lidský kapitál. Neměli bychom se snažit Čínu předběhnout v tom, že budeme mít rychlejší dálnice nebo elektromobily. I tam je Čína napřed. Ale měli bychom podporovat rozvoj lidského kapitálu, vzdělání na všech úrovních technického i digitálního směru. Zatřetí je to bezpečnost. Musíme si uvědomit, že Čína je není jednoduchým partnerem a musíme se před ní i chránit.“
Klimatická změna
Evropskou ekonomiku podle některých odhadů bude v následujících letech brzdit mimo jiné i snaha o řešení klimatické krize. Evropská unie jako první představila balíček opatření, kterými chce dosáhnout uhlíkové neutrality, takzvaný Green Deal.
„Já tam pořád vidím více rizik, více neočekávaných vedlejších efektů. I když samozřejmě chápu, že je potřeba se starat o planetu a o klima. Pořád si ale nejsem jistý, že to, jakým směrem se Evropská komise vydala, je to, jak Evropané ten problém cítí, aby byli ochotni pro něj leccos obětovat,“ přiznává Hnát.
Snižování emisí už oznámily i některé další země. Čína slíbila snížit vypouštění oxidu uhličitého na nulu kolem roku 2050 až 2060.
Čína pustí do vzduchu opravené letouny Boeing 737 MAX. Společnost jí má dodat přes sto dvacet strojů
Číst článek
„Když si vezmeme, jak málo věříme Číně v obchodě, v ochraně duševního vlastnictví nebo kyberbezpečnosti, a najednou jí budeme věřit, že se stane uhlíkově neutrální. Myslím, že to je trošku bláznovství,“ poukazuje ekonom na dosavadní zkušenosti s asijským partnerem.
Přesto může být i snaha o šetrnější chování k přírodě šancí pro Evropu, jak získat nad ostatními regiony výhodu.
„Souvisí to s kreativitou a inovací. Jaderná energetika je fascinující odvětví, ale v podstatě pořád funguje jako takový lepší parní stroj. Pořád štěpnou reakci používáme k výrobě tepla. A to teplo potom mechanicky transformujeme na elektřinu. Tady čekáme na nějaký velký technologický průlom, který by nám umožňoval využívat jadernou energetiku čistěji. Pojďme tady dát čas a prostor pro kreativitu a inovace. Pojďme na tom spolupracovat, a ne tento sektor brzdit,“ vyzývá proděkan Fakulty mezinárodních studií.
Hlavně být konzistentní
Přestože s Čínou chce dnes obchodovat každý – a Evropa nebo Česko by neměly být výjimkou – neznamená to, že by bylo potřeba ustupovat z vlastních zásad.
Tchaj-wan je mikročipová velmoc a my jsme pro něj jednička ve východní Evropě, věří šéf komory Diviš
Číst článek
„Nemyslím si, že bychom se čínské politice měli příliš přizpůsobovat. Čína je prostě supervelmoc. Ale známe to i z běžného života – když někomu silnému jednou ustoupíme, už mu ustupujeme pořád,“ varuje Hnát.
Zároveň vyzývá k tomu, že není potřeba Čínu ani jiné velmoci zbytečně provokovat za každou cenu.
„Pokud ale jsou lidská práva dlouhodobě součástí naší doktríny, pokud chceme podpořit Tchaj-wan a chceme se napojit na jeho inovativní schopnosti, já bych se toho nebál. Prostě musíme mít nějakou svébytnou politiku. A ta musí být konzistentní. Laciné podbízení se nikdy nikam nevede,“ je přesvědčený Pavel Hnát, ekonom a proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
Poslechněte si celý rozhovor Václava Pešičky s Pavlem Hnátem.
Ten mimo jiné prozradil, proč podle nějak dodavatelské řetězce v posledních měsících neselhaly, ale naopak navzdory nedostatku některého zboží z globálního pohledu obstály. Nebo proč je skeptický k navracení některých druhů výroby z Asie zpátky do Evropy.
