Foltýn: Češi nemají rádi svůj stát. Armádě důvěřují proto, že po nich v době míru nic nechce
Už rok funguje při Úřadu vlády takzvaný stratkom, tedy Odbor strategické komunikace, pod vedením armádního plukovníka Otakara Foltýna. „Oddělení existovalo už roky předtím, ale novináři neměli pocit, že by se na něj měli ptát, protože to nevěděli. Ne proto, že by ti lidé pracovali špatně, ale prostě nebyli vidět. To, že je ten pojem ve veřejném prostoru, je posun, byť rozhodně ne dostačující,“ říká vládní koordinátor v podcastu Chyba systému.
Češi jsou podle Otakara Foltýna hrdí na svou zemi, která z hlediska bezpečnosti, životní úrovně, zdravotní péče nebo vzdělanosti patří k nejlepším místům na světě.
Poslechněte si Chybu systému, tentokrát s Otakarem Foltýnem o strategické komunikaci státu
„Ale teď to negativní. Češi nemají rádi svůj stát. S Českou republikou se identifikujeme v případě úspěchu v hokeji nebo když se dobře umístíme v nějakém žebříčku, třeba v úrovni svobody projevu jsme šestí na světě. Máme i spoustu pozitivních příběhů odbojářů, válečných hrdinů, legionářů. Ale svůj stát a jeho instituce rádi nemáme,“ tvrdí ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
Relativně vysokou míru důvěry v armádu si částečně vysvětluje tím, že armáda po Češích v době míru nic nechce. „Nemůže vás povolat, dát vám pokutu, odsoudit vás, nic,“ vyjmenovává.
„Ale měli bychom se ztotožňovat i se státem, který po nás něco chce. Být občanem s sebou nese práva, ale i povinnosti. Ideální je, když ten stát mají lidi rádi, protože si uvědomují, že to jsou oni. Česká republika jsou všichni lidé, kteří v ní žijí,“ zdůrazňuje.
„Když se Fina zeptáte, jestli má rád Finsko, tak řekne, že samozřejmě. Ale pro ně je to i ten samotný stát. A třeba i služba v armádních zálohách. Jsou si vědomi, že svoboda není zadarmo. My jsme k ní trošku zadarmo přišli,“ míní Foltýn.
Budeme se bránit?
Komentátor David Klimeš namítá, že Češi mají v rámci střední Evropy největší důvěru v instituce, armádu i policii a podporují také dobrovolnou vojenskou službu. Foltýna kritizuje za to, že podle něj nechápe podstatu strategické komunikace, která nemá cílit na vyhraněné extrémy, ale snažit se přesvědčit a získat na svou stranu ty, kteří ještě nemají vytvořený názor.
‚Stratkomu‘ pod Foltýnem je rok. Kritiku sklízí hlavně od politiků, hokej jako hodnota se nelíbí ani odbornici
Číst článek
„Ty nejúspěšnější akce strategické komunikace jsou o velmi malých věcech. Například když jsme viděli kampaň ‚Pracujeme tam, kde je třeba‘ na podporu Ukrajinců. Pokud se budeme zaobírat neustále těmi svin***, idioty a šmejdy, tak to nemá nic společného se strategickou komunikací. Já názorově a hodnotově pravděpodobně s panem Foltýnem souzním, ale tohle není práce strategické komunikace,“ míní s odkazem na Foltýnův loňský kontroverzní výrok.
Tehdy na festivalu ve Slavonicích řekl, že lidé, kteří podporují režim ruského prezidenta Vladimira Putina, jsou „nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění a nebo mají jen životní smůlu anebo jsou prostě jenom svi**“.
Foltýn připouští, že Klimešův pohled platí v teorii, v praxi na to ale chybí čas a zdroje. „Pokud neakceptujete to, že mediální prostředí je zrychlené, funguje ve zkratkách a dopamin očekáváte i od běžného sdělení... Musíte mít silný výrok a k němu pak můžete přidávat další věci,“ podotýká.
Rozporuje také Klimešovo tvrzení, že Češi podporují dobrovolnou službu, a za alarmující považuje neochotu více než poloviny občanů v případě napadení vlast bránit: „Máme 10,7 milionu obyvatel a v aktivních zálohách je 3,5 tisíce vojáků. Finové jich tam mají milion. Pravda, tam je to povinné, ale Finové to berou nejenom jako povinnost, ale i jako právo.“
Kdo bude bránit Česko? Armádě chybí vojáci, v případě války by se jí ale přihlásil každý pátý člověk
Číst článek
Nízký počet záložníků dává do kontrastu s velmi početnou komunitou kolem různých vojenských sportů a klubů vojenské historie. Přetavit je v občany ochotné bránit hodnoty svého státu považuje za jeden z úkolů strategické komunikace.
„Být občanem znamená i to být ochoten bránit, co je nám cenné. A rozumět tomu, co to je, což opět vyžaduje diskusi, protože jsme si to zamlžili každodenními problémy. A nebavíme se už o tom, že jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku tohoto státu. Výše výdajů na obranu je pouze předpoklad, primárně je to o lidech. Než to převezmou mašiny, a to se zatím nestane,“ konstatuje Foltýn.
Novinářka Apolena Rychlíková v této souvislosti upozorňuje i na faktor životní úrovně.
„Když to zvulgarizuji, tak pokud chcete mít lidi ochotné riskovat svůj život za tento stát, tak musí vědět, že mají co ztratit. Protože ti lidé často mají pocit, že nemají co ztratit. Kdyby se životní úroveň zlepšila, třeba by více lidí vidělo benefity demokratického systému i ve své každodennosti,“ míní.
Poslechněte si celý politický podcast Chyba systému v audiozáznamu výše.
