Jak se stát humanitárním pracovníkem? Studijní obor existuje i na vysokých školách v Česku
Zvládání strmě narůstajícího počtu uprchlíků je jedno z témat mezinárodního Humanitárního kongresu. V Praze ho organizují velké české nevládní organizace. Mezi ostřílenými profesionály, kteří přijeli na kongres přímo z Balkánu nebo Blízkého východu, se v Národní technické knihovně pohybovalo i mnoho studentů. Ti si přišli vyslechnout rady a zkušenosti. Studují totiž obor Humanitární a sociální práce na olomoucké Univerzitě Palackého. Zájem o něj stoupá i kvůli uprchlické krizi.
„Ať si někdo nemyslí, že jsme nějací, jak se říká Sluníčkáři, to je takové hanlivé. Vidíme to z více stránek, uvědomujeme si i dopady, jaké to může mít,“ říká 21letá světlovláska Kateřina Pijáčková. „Pořád si myslím, že v Sýrii jim hrozí nebezpečí, mohli by tam zemřít.“
Studium už Kateřina dokončila, musela ovšem překonat nikoliv nástrahy vysoké školy, ale spíš odpor rodičů.
Humanitární pracovníci potřebují nadhled nad krizemi a neštěstím a profesionální přístup, přesvědčil se reportér Ľubomír Smatana
„Rodiče nejsou úplně nadšení, že jsem to studovala, představují si, že pojedu někam úplně do válečné zóny. Jsou to rodiče, bojí se o mě. Ale zatím nemám zkušenosti, abych mohla někam odjet.
Studenti si velmi rychle uvědomí, že humanitární práce vyžaduje nejenom jistý odstup a nadhled nad krizemi a neštěstím, které s tím souvisí, ale také ryze profesionální přístup k věci. O něm přednáší na univerzitě Květoslava Princová, zakladatelka oboru mezinárodní humanitární a sociální práce.
„Co je naší slabou stránkou, je asi propagace oboru. Protože hodně lidí se diví, když nakonec to objeví, že netušili, že v Olomouci je takový obor. Tak v tom máme rezervy.“
Absolventi oboru nekončí vždycky na zahraničních misích, o sociální práci je zájem i v Česku. Ovšem práce pro humanitární organizace v místě konfliktů je lákavá, říká šéf české a slovenské pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber.
Lékaři bez hranic byli vykázáni z doněcké oblasti
Číst článek
„Lékaři bez hranic nepotřebují jenom lékaře, ale potřebujeme i hodně nelékařského personálu, potřebujeme logistiky, HR koordinátory, finanční administrátory. Takže naše organizace je otevřená všem.“
„Co chceme, je ukončené vzdělání, praxe. A potom zápal pro práci a ochotu snášet nepohodlí,“ zdůraznil Gruber.
Jak zvládat strmě narůstající počet uprchlíků? To je jedno z témat mezinárodního Humanitárního kongresu. V Praze ho organizují velké české nevládní organizace.
Jedním z hlavních a nejzajímavějších řečníků na Humanitárním kongresu je norská specialistka Lékařů bez hranic Lindis Hurum, která má momentálně na starost kooordinaci záchrany uprchlíků ve Středozemním moři.
