Před poslanci na zdravotním výboru jste mluvil nejdříve o situaci v Itálii…
Určitě nám tu hrozil scénář á la Itálie, což jsme říkali i na tiskovkách, protože když virus začínal, tak měl reprodukční číslo 2,6. To číslo ale dělaly jen importy ze zahraničí, byli to lidé, co se vraceli z dovolených.

Kdyby se dopustilo, aby se virus nekontrolovaně šířil v populaci, tak by se určitě dostal na reprodukční číslo 4 a více. V téhle situaci by byl dopad dramatický. Ale to se nestalo a poslední čísla jsou evidentně o tom, že se to ani nestane.

Diskuse potom pokračovala a vy jste zmiňoval nejčernější scénář, kdyby se opět uvolnil pohyb lidí.
Já bych tomu ani neříkal scénář. Ani jsem to neukazoval, to ani nebylo součástí přednášky, jen jsme si povídali. Říkal jsem, že biologický potenciál toho viru byl tehdy takový, to je celé. Ta věc je virtuální realita, v tuhle chvíli to evidentně není na stole. A jestli dobře dopadne ta studie, což nám doufám budete držet palce, tak nebude třeba mít žádné další hypotetické scénáře, protože budeme vědět přesně, co je před námi.

Dva roky s virem

Současně jste ale mluvil o tom, že pokud se bude nákaza vyvíjet tímto tempem, budeme se tím prokousávat třeba další dva roky. Z vaší promluvy jsem proto pochopila, že byste byl pro to to zrychlit a tedy ta stávající opatření uvolnit.
Ne, v žádném případě. Pozor, já nejsem žádný zastánce nějakého nekontrolovatelného uvolňování. Ale znovu upozorňuji, ta debata nebyla o tomto.

Mluvili jste o tom před začátkem přednášky, kdy jste reagoval na diskusi.
Reagoval jsem na diskusi a zdálo se mi, že je velmi pesimistická a nereflektuje to, co se nám podařilo. Na začátku jsem měl opravdu strašný strach. Že nevyjdou predikce a všechno dohromady. Ale to se nestalo. A teď bych malinko uvítal, kdyby v populaci zavládla trochu lepší nálada, a měl jsem pocit, že ta diskuse tam tomu moc neodpovídala.

Pak jsem dostal konkrétní otázku „co by se stalo, kdyby“ a já na to odpovídal jako teď vám, a to je dobré si uvědomit, že ten virus začínal na reprodukčním čísle 2,6 a že nekontrolovaným šířením by dosáhl čísla nad 4 a opravdu tu napáchal velkou škodu, a navíc jsme na něj nebyli úplně připraveni. A pak následovala přednáška, kde jsem ukázal, jak jsme připraveni. Pro mě to bylo velice pozitivní jednání. Už si to úplně nepamatuju. To, na co se ptáte, nebyla moje přednáška, to byla diskuse.

Během diskuse jste zmiňoval, že o té nemoci vesměs nic nevíme…
Právě jsem jim i říkal, že bude ta studie, která je vstupenkou do nějakého rozumného rozhodování. To je celé. Upřímně řečeno, jestli jsem teď z něčeho překvapený, tak z toho, že se teď vracíte k věci, která je už historie, protože to proběhlo už někdy před týdnem a více a od té doby jsme už někde úplně jinde. Startujeme studii a máme velmi zajímavá populační data. Takže se nevracejte do historie, teď hlavně prosím piště o té studii, ať nám tam chodí lidi.

Citlivá data

V závěru přednášky jste mluvil o tom, že informační systém, kde se sbíhají zdravotnická data o nakažených, bude uzavřený a nikoho do něj nepustíte. To platí?
Na to vám odpovím velmi jednoznačně. Informační systém, o kterém se bavíme, je zřízen podle zákona a není můj. Je to systém, který má své správce. Správcem toho informačního systému je ministerstvo zdravotnictví, útvar hlavní hygieničky a je zřízen podle zákona a obsahuje velmi citlivá osobní data lidí. Ani já jako analytik do něj nemám přístup. Přístupy jsou přísně hlídány. Pokud jsem použil výraz „nikoho do něj nepustím“, tak to samozřejmě asi zní hloupě, ale je to tak. Podle zákona může do toho systému a do primárních dat jen ten, kdo na to má podle zákona právo. Jsou to velmi citlivá data, to snad každý pochopí. Ta agregovaná data z něj, ta statistická, se snažíme publikovat. Publikujeme i otevřená data.

Když třeba lékaři budou chtít pracovat s anonymizovanými daty, tak jim je dáte k dispozici?
Ano, ta už jsou. Vím, že to není na jedničku s hvězdičkou, a ten důvod je nestíhání v čase. Ale už publikujeme, co jde. Teď budeme datové sady výrazně rozšiřovat jednak pro akademickou veřejnost, ale hlavně jsme dali teď prioritu armádě, aby mohla budovat systém monitoringu. Tomu jsme teď museli dát přednost. Ale jinak ta statistická data budou určitě k dispozici a už jsou, už se snažíme je publikovat.

Zmiňoval jste ještě to, že jste byl sám v hobbymarketu a kupoval jste kočkám krmení na tři měsíce dopředu, abyste se předzásobil, protože se bojíte, že se zase obchody uzavřou. Nemělo to v tu chvíli trochu charakter poplašné zprávy?
To nebyla přednáška, to byla úplně normální diskuse. Přiznám se, že mě zarazilo, jak obrovské množství lidí tam bylo. Když chodím normálně nakupovat potraviny jako každý, normálně se dodržují rozestupy, nejsou tam návaly lidí. To samé jsem čekal v tom obchodu, ale byl to tam pravý opak.

Takže v té diskusi jsem řekl, že mě to velice překvapilo, a že bych na to dával opravdu pozor. Ještě pořád nevíme, kolik toho v populaci máme, takže je opatrnost na místě. Byla to diskuse, to není přednáška. Když se s někým normálně bavíte, tak to přece neoznačíte za poplašnou zprávu.

Takže za vším, co jste tam řekl, si stojíte, ale je potřeba rozlišovat, co byla součást přednášky a co byla součást diskuse?
Hlavně dvě tři ty věci byly opravdu virtuální otázkou na téma „co by se stalo, kdyby“.

Ale nepočítal jste s tím, že to bude veřejně dostupný záznam?
To byla normální diskuse. Nevím, proč si někdo nahrává diskusi.

Automaticky se nahrává celé jednání výboru a sněmovna to pak zveřejňuje běžně na svých stránkách.
Mně je to jedno, protože si nemyslím, že bych tam řekl něco špatného. Věci, na které se ptáte, jsou z dnešního úhlu pohledu úplně nepodstatné. Jsme úplně jinde. Je dobré ustát situaci, kterou máme, abychom dál šli pozitivně, protože jsme dostali obrovskou šanci.

Kristýna Guryčová, tat, onz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít