‚Jen jsem si říkala, jak by bylo hezké, kdyby se vrátila maminka.‘ Jarmila Doležalová přežila konec Ležáků
Jarmila Doležalová přežila likvidaci osady Ležáky na Chrudimsku. „Vypadám jako pamětnice, ale samotné vypalování si nepamatuju. Bylo mně dva a půl roku. Stěhovali mě z místa na místo. Pamatuju si jednu chvíli, kdy jsme byli v nějaké umývárně a s větší dívkou jsme hledaly něco k jídlu. To je moje první vzpomínka. Pak vím, jak si mě brali Paetelovi do rodiny,“ říká.
Nacisté vypálili Ležáky 24. června 1942. Krutou odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha přežily jenom dvě malé dívky, Jarmila Doležalová a její zesnulá sestra Marie.
Maminka řeší traumata z jiných věcí než samotného vypálení. Hlavně proč vybrali zrovna ji, říká dcera pamětnice
Jarmila Doležalová se o tom, co se před 80 lety stalo její rodině, dozvěděla později od dědečka a strýce. „Jako dítě to člověk tak nebral. Jenom jsem si říkala, jak by to bylo hezké, kdyby se vrátila maminka,“ přiznává v Českém rozhlase Pardubice.
Její dcera, Jarmila Doležalová mladší, je za to vděčná. „Maminka řeší traumata z jiných věcí než samotného vypálení. Hlavně proč vybrali zrovna ji, proč neměla v koncentračním táboře co k jídlu,“ říká.
„Média by tak potřebovala, aby tu paměť měla, ale myslím si, že takto to je v pořádku,“ pokračuje Jarmila Doležalová mladší. Každoroční připomínání tragédie podle ní vypadalo tak, že novináři si promluvili s její maminkou a tetou.
„My jsme s tím žili. Vím, že jsem si prohlížela obrázky těch Ležáckých a vždycky se mi líbil Miloš Stantejský, to byl opravdu fešák,“ říká dcera o spolupracovníkovi výsadku Silver A.
Rodiče se mi vrátili v mých dětech, říká poslední z lidických žen Jaroslava Skleničková
Číst článek
„A samozřejmě babička, ta měla zasněný výraz, trochu smutný. Já si to idealizuju,“ dodává Doležalová mladší.
Jarmila Doležalová starší vystudovala střední pedagogickou školu. „Nebavila mě škola a ve školce to nebylo kdovíjaké. Zapisovat něco o dětech, takové hlouposti mě nebavily. Lepší bylo, když jsem měla svoje děti a měla jsem takovou školku doma,“ vzpomíná.
„Vystřídala jsem plno zaměstnání. Byla jsem i uklízečka, skladnice, pomáhala jsem v kuchyni. Mám toho za sebou hodně,“ říká.
Komiks mamince k narozeninám
Brzy by se měl objevit na pultech první komiks o ležácké tragédii. Spoluautorkou je Jarmila a Štěpán Doležalovi, dcera a syn poslední žijící obyvatelky Ležáků.
„Bratr Štěpán je výtvarník,“ vysvětluje Jarmila Doležalová mladší. Pro vykreslení protektorátního období a události v Ležákách, odvlékání dětí a popravy dospělých, použil šedý papír a k tomu černou a bílou pastelku.
„Do komiksu jsme vložili i dokumenty, které jsou z druhé strany v němčině. Dále jsou tam dokumenty, které bytostně ovlivnily ležácké obyvatele. Vidíte tam Transportliste – poněmčení neschopné, kde chybí jména maminky a tety. To jim zachránilo život,“ přibližuje spoluautorka knihy.
Komiks by měl vyjít na podzim, a to jako dárek Jarmile Doležalové starší k narozeninám.
„Nečekala jsem, že se do toho děti pustí. Štěpán je šikovný malíř, dcera nápaditá. Jenom se můžu dívat a být ze všeho překvapená,“ říká poslední žijící obyvatelka Ležáků.