Z exkluzivního průzkumu agentury Median vyplývá, že téměř nikdo nechce za bydlení dávat víc než 40 procent příjmů. A že si Češi přejí, aby stát zrychlil stavební řízení a dotoval výstavbu obecních bytů.

„Byt to byl veliký a bylo to tam super ze začátku,“ vzpomíná Markéta Kožnerová na byt, kvůli kterému se s manželem a dvěma dětmi přestěhovali do Skalice nad Svitavou – obce se sedmi sty obyvateli. „Skalice se nám líbila, že má dobrou dostupnost především do Brna.“ Do moravské metropole je to obce autem něco přes půl hodiny.

Jenže i na rodinu Kožnerových dolehlo zdražování energií. Výdaje na bydlení rodině výrazně vzrostly. Ceny elektřiny podle dat Českého statistického úřadu jen mezi lednem 2021 a 2022 poskočily skoro o dvacet procent, plynu ještě trochu víc. „Bylo to pro nás neúnosné, tak jsme se nastěhovali s dětmi do malého bytu,“ popisuje mladá maminka řešení, které rodina nakonec zvolila.

Málokdo v Česku je ochotný vydávat za bydlení víc než čtyřicet procent příjmu. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury Median pro Český rozhlas. Výzkumníci v něm v polovině února pokládali otázky tisícovce lidí. Většina z nich považuje adekvátní za bydlení, ať už je to placení nájmu, nebo splátek hypotéky či úvěru, dávat ještě méně.

Čtyřicet procent příjmu je také podle ministerstva pro místní rozvoj hranice, kterou když domácnost překročí, tak je nadměrně zatížená náklady na bydlení. Nejde jen o výši nájmu nebo hypotéky, ale také o placení energií, topení nebo vodného a stočného. A právě počet nadměrně zatížených domácností opět narostl. Zatímco před energetickou krizí v roce 2021 to byla zhruba každá jedenáctá domácnost. V roce 2023 už každá osmá, v Praze každá pátá. Mezi lety 2012 až 2016 bylo zatížení domácností nad čtrnáct procent.

Těžkosti nájemníků

Data ministerstva také ukazují, že hůř na tom jsou nájemníci. V Česku v nájmu podle údajů Eurostatu bydlí asi čtvrtina lidí. Zhruba tři čtvrtiny žijí ve vlastním. Tento poměr je velmi blízko průměru napříč státy Evropské unie. Třeba v Německu nebo Rakousku ale je ten poměr zhruba padesát na padesát.

Nájmy v Česku mezi roky 2019 a 2023 nejvíc podražily v Děčíně, Českých Budějovicích a v Brně a jeho okolí. Vyplynulo to z analýzy výzkumné společnosti PAQ Research s využitím dat a metodiky společnosti Diotima, která monitoruje trh s nemovitostmi. Nejdražší nájmy jsou v Praze a v Brně, ale vysoké zůstávají v okolí obou měst. Naopak v krajích, které jsou od dvou největší českých měst dál – například ve Zlínském nebo Karlovarském, narostly ceny nájmů méně. A to platí i pro Moravskoslezský kraj.

Rodina Markéty Kožnerové by se výhledově chtěla z malého bytu přestěhovat. „Prozatím nám stačí, ale do budoucna určitě pro děti dostatečný nebude, protože samy budou potřebovat soukromí,“ uvažuje matka dvou dětí, zatímco se z okna jejich současného bytu dívá na prázdnou plochu po zbouraném zájezdním hostinci, na které by do pár let mohlo vyrůst jejich budoucí bydlení.

„Jedná se o bytový dům, který zachovává ráz původní stavby na naší návsi, kde by mělo být sedm bytů,“ přibližuje plány na stavbu nezávislá starostka Skalice nad Svitavou Gabriela Šmerdová (Sdružení nezávislých kandidátů). Když se obec rozhodla udělat anketu mezi lidmi, kteří by měli zájem v obci bydlet, pokud by bylo kde a za rozumné peníze, zájem byl hlavně o byty 3+1.

Starostka Skalice věří, že by nové byty mohly do obce přitáhnout mladé rodiny. „Mladí lidé odcházejí, protože nemají kde bydlet. Případně jsou v nájmech, ale nemají zde ani trvalý pobyt,“ vypráví Šmerdová. Nerovnosti ve výdajích na bydlení i jeho dostupnosti data ukazují mezi lidmi s vyššími příjmy a těm příjmově slabšími, ale taky mezi staršími a mladšími. 

Výstavba

Kdyby se rodina Kožnerových rozhodla koupit nebo postavit vlastní byt nebo dům, starost by jim dělal aktuální vývoj úrokových sazeb hypoték. Ty v posledních dvou letech výrazně narostly. A vzrostla i doba, po kterou musí domácnosti pracovat, aby si na dům nebo byt vydělala.

Ministerstvo pro místní rozvoj si udělalo vlastní analýzu, kolik celých ročních příjmů by potřebovala průměrná domácnost na koupi standardního bytu o rozloze 60 m2. Na pořízení takového bytu je v Česku potřeba pět ročních příjmů. Existují ale velké regionální rozdíly. V Praze, kde jsou byty nejdražší, je to osm ročních příjmů, naopak v Litvínově zhruba dva.

Zatímco ministerstvo počítá s příjmy průměrné domácnosti, společnost Deloitte, jejíž index se objevuje v médiích, počítá dostupnost bytů pomocí průměrného ročního hrubého platu jednotlivce. Takových mezd by bylo podle dat z roku 2023 potřeba 13,3 na koupi bytu o rozloze 70 m2, což řadí Česko na chvost žebříčku zemí Evropské unie.

Když se výzkumníci agentury Median lidí v Česku zeptali, co by měl stát dělat pro větší dostupnost bydlení, největší podporu mělo zrychlení stavebního řízení. Loni se v Česku podle dat Českého statistického úřadu dokončilo přes 26 tisíc bytů. V porovnání s předchozími šesti lety je to méně, ve srovnání s obdobím mezi roky 2017 a 2011 více. Za poslední čtvrtstoletí Česko zažilo stavební boom s vrcholem v roce 2007, kdy zedníci a stavaři dokončili přes 35 tisíc rodinných a bytových domů.

Na útlumu v posledních letech se podepsala inflace. Rychlost a cenu výstavby bydlení ovlivňuje i počet pracovníků ve stavebnictví a trh se stavebními materiály. „Když se u nás stavělo třeba okolo 40 tisíc bytů ročně, tak v té chvíli dojde k tomu, že dojdou stavební materiály, není dostatek firem, které by byty stavěly, stojíme frontu, abychom vůbec dostali cihly. Což nakonec vede k tomu, že se cihly i stavební práce výrazně zdraží,“ říká vedoucí oddělení Socioekonomie bydlení v Sociologickém ústavu Akademie věd Martin Lux. „Takže když budeme povolovat více staveb, tak dojdeme akorát do fáze, že se zase všechno bude šíleně zdražovat a nová bytová výstavba bude paradoxně ještě dražší, než je dnes.“

Na ceny bydlení má pochopitelně vliv vývoj ekonomiky, ale taky třeba stárnutí populace. „V těch západních zemích, které už s tím mají zkušenost, se ukazuje, že pokles ceny může být dlouhodobý, ale postupný, a to i během ekonomického růstu,“ popisuje Lux. To by se v budoucnu mohlo ukázat i v Česku. „Mluví se o tom, že generace babyboomu bude zanedlouho prodávat svoje bydlení a těch, co budou kupovat třeba v odlehlejších regionech, bude málo. Takže by mohly jít ceny bytů dolů, minimálně v některých regionech.“

Naopak velké výkyvy a nadhodnocení cen nemovitostí podle Luxe ale vysvětlují spíše jiné faktory. „To jsou třeba iracionální očekávání kupujících o tom, jak výborná je to investice, jak hodně na tom vydělám a jak rychle a hodně budou růst ceny bytů v budoucnu, přestože se ukazuje, že ceny už jsou v dané chvíli nadhodnocené. Dál to popohání poptávku,“ vysvětluje Lux. „Druhým faktorem je velmi silná sociální norma vlastnit své bydlení. Proto lidé často i nerozumně kupují vlastní bydlení za situace, kdy to nedává ještě úplně ekonomicky smysl.“

Prázdné byty

Data ze Sčítání lidu ukazují, že se v Česku za posledních 30 let zdvojnásobil počet neobydlených bytů. Teď je to zhruba 860 tisíc, z dvou třetin v rodinných domech. Lidi je ale můžou využívat třeba jako chalupu k rekreaci. Část z nich nejspíš slouží ke krátkodobému pronájmu. Třeba v Praze bylo podle analýzy Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy v roce 2023 skoro osm tisíc jednotek Airbnb. V historického středu zabíraly přes desetinu bytového fondu.

Přísnější pravidla pro krátkodobé pronájmy podpořila v průzkumu agentury Median zhruba polovina lidí. A podobnou podporu má omezení takzvaných investiční bytů skrze zvýšení daně z nemovitosti pro druhý a další vlastněný byt. Česko má jedny z nejnižších příjmů zdanění nemovitostí ze zemí Evropské unie.

Podle analýzy společnosti PAQ Research na základě dat Eurostatu o daních příjmy z daní u nemovitostí tvoří v Česku podobný podíl příjmů veřejných financí jako třeba v Estonsku nebo Rakousku. Oproti tomu třeba v Francii plní danění nemovitostí veřejnou kasu výrazně víc.

Čekání v bytové nouzi

Oproti mnohým unijním zemí v Česku zatím taky chybí systémová podpora lidí, kteří jsou nejvíc ohrožení ztrátou bydlení. Na ubytovnách, v azylových domech, v nevhodných bytech nebo na ulici podle odhadů iniciativy Za bydlení žije 76 až 165 tisíc lidí – zhruba čtvrtina jsou děti. A například údaje o vyplacených příspěvcích na bydlení ukazují, že bytová nouze se dotýká výrazně více lidí na severu Moravy a severozápadě Čech.

Šetření agentury Median opakovaně ukázalo, že Češi většinově souhlasí s tím, aby obce zajišťovaly bydlení za lacinější nájem hlavně lidem se zdravotním postižením, matkám samoživitelkám a dětem odcházejícím z dětských domovů. Naopak by neradi podporovali bydlení lidí, kteří se vrací z vězení.

Před osmi lety vláda složená z tehdejší ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL poslala Poslanecké sněmovně zákon o sociálním bydlení. Tam se nedostal ani přes první čtení. V současné Sněmovně je zákon o podpoře bydlení. Ten vládou prošel ještě v době, kdy v ní kromě koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) a hnutí STAN seděli i Piráti. Právě ti měli na starosti ministerstvo pro místní rozvoj, které předlohu zákona předložilo.

I bez legislativní podpory poslední dekádu experimentuje se sociálním bydlení například Brno. Město otestovalo přístupy Housing First placené z evropských fondů. Náhodně vybraní lidé v bytové nouzi nebo přímo z ulice a dostali bydlení v městském bytě. Následně jim pomáhali sociální pracovníci – některé museli znovu naučit chodit do práce, myslet na každodenní povinnosti, ale některé i bydlet. Přestože výzkumníci nebo sociologové projekt ocenili, po změně politické reprezentace v roce 2018 nové vedení Brna projekty utlumilo, ale nikdy s nimi neskončilo.

Poslední víc než rok město testuje fungování Městské nájemní agentury. Ta díky evropským dotacím zprostředkovává chudým lidem bydlení u soukromníků. Funguje při tom jako prostředník, který se zaručuje, že v případě výpadku zaplatí nájem, anebo možné škody způsobené v bytě.

A na podporu nejohroženějších lidí myslí i ve Skalici nad Svitavou. Za plánovanou novou bytovkou by chtěli postavit menší budovu s obecními byty pro lidi s hendikepem nebo v bytové nouzi. Kopnout do země si přejí příští rok na jaře, pokud dostanou státní dotaci.

Jana Karasová, fil, cib Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít