Zákon soudům nařídil zveřejňovat rozsudky. Vyhláška ale přikáže začernit názvy úřadů a firem
Vyhláška ministerstva spravedlnosti z povinného zveřejňování vyjímá všechny trestné činy kromě úplatkářství, které představuje ani ne dvě kauzy z tisíce. Úřady se teď navíc mezi sebou přou o to, zda bude možné kompletní znění rozsudku získat alespoň na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
Veřejná databáze rozsudků v Česku funguje již deset let, většina soudů do ní ale svá rozhodnutí neposílala, což v minulosti kritizovala i ombudsmana Anna Šabatová. Od letošního července zveřejňování přikazuje soudům zákon. Co všechno veřejnost uvidí, má nově určovat vyhláška ministerstva spravedlnosti. Ta ale zatím neplatí a po schválení hrozí rozsah zveřejňovaných informací výrazně omezit.
Ministerstvo s plošným zveřejňováním rozsudků nespěchá, rozšíření systému chystá na příští rok
Číst článek
„Návrh předmětné vyhlášky aktuálně prošel meziresortním připomínkovým řízením,“ napsal serveru iROZHLAS mluvčí ministerstva spravedlnosti Michal Pleskot. Od začátku června podle něj úřad vyřizuje připomínky jak jiných úřadů, tak i soudů.
Zároveň dodal, že ministerstvo zveřejňuje rozsudky už nyní, a to v rozsahu, se kterým počítá návrh vyhlášky. V případě trestních věcí jde pouze o trojici paragrafů, které se týkají úplatkářství. Pro představu: podle statistických listů trestních loni justice vydala přes 60 tisíc rozhodnutí, úplatkářství se týkalo 91 z nich.
Vyhláška navíc hovoří jen o pravomocných rozhodnutích ve věci samé. Veřejná tedy nemají být rozhodnutí, proti kterým se obžalovaný či státní zástupce odvolali, stejně jako procesní rozhodnutí.
Žádné firmy a úřady
Rozsudky mají být také pseudonymizované, tedy zbavené jmen a dalších identifikujících informací. Evropské nařízení o ochraně osobních údajů GDPR totiž považuje informace o trestní minulosti člověka za citlivé. Ministerstvo spravedlnosti se ale rozhodlo jít dál a z rozsudků mají zmizet i identifikační údaje firem a úřadů.
Pokud by se měla podobná pravidla vztahovat i na správní soudnictví, veřejnost by se nedozvěděla, jak dopadl nedávný soudní spor o blokování dezinformačních webů. Z rozhodnutí by totiž zmizela jména úřadů a tajné služby, které se na blokaci měly podílet, soud navíc rozhodoval usnesením, s jehož zveřejněním vyhláška vůbec nepočítá.
Soud odmítl další žalobu na blokaci dezinfo webů. ‚Nezabývali jsme se podstatou věci,‘ vysvětluje soudce
Číst článek
Veřejnosti a média ale i nadále mohou o jednotlivé rozsudky žádat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. „Zveřejňování soudních rozhodnutí tak nijak nemodifikuje postupy při poskytování informací o rozhodovací činnosti soudů podle zákona o svobodném přístupu k informacím,“ tvrdí ministerstvo v důvodové zprávě k vyhlášce.
Nakonec méně informací?
S tím ale nesouhlasí šéf legislativního odboru na Úřadu pro ochranu osobních údajů. Úřad přitom na svobodný přístup k informacím v Česku dohlíží. „Ve vztahu k […] přístupu k informacím je tedy nový [paragraf] zákona o soudech a soudcích speciální, protože stanoví konkrétní formu zveřejnění tohoto druhu informací,“ píše v zásadní připomínce, kterou úřad zaslal ministerstvu.
Takový výklad by v důsledku paradoxně zveřejňování rozsudků omezil. Zákon přístupu k informacím se totiž nevztahuje na informace, jejichž zveřejňování řeší jiný předpis. V krajním případě by se tak veřejnost nedostala k jiným rozhodnutím soudů, než jaká vyjmenovává ministerstvo ve vyhlášce.
‚Vylobbovali si výjimku.‘ O právu na informace o Hradu má rozhodovat v odvolání opět Hrad
Číst článek
Server iROZHLAS se proto úřadu dotázal, zda taková situace opravdu hrozí. „Soudy jsou povinny poskytovat informace o všech svých rozhodnutích […] a to bez ohledu na to, jak je upraveno zveřejňování informací […] ve vyhlášce ministerstva spravedlnosti,“ odpověděl tiskový mluvčí Milan Řepka. Odkázal přitom i na nález Ústavního soudu z roku 2010, podle kterého mají soudy poskytovat veřejnosti i rozhodnutí, která zatím nejsou pravomocná.
„Je nutno volit takový výklad, který nebude znamenat zásadní snížení ochrany základního práva (na informace, pozn. red.),“ doplnil Řepka.
Ministerstvo spravedlnosti ale už v minulosti přístup veřejnosti k některým informacím z justice omezilo: v roce 2020 z webu ministerstva zmizela jména účastníků soudních sporů. Důvodem měla být obava, že po zveřejnění rozsudků bude možné k verdiktům doplnit jednotlivé odsouzené. K tomu měly přispívat i služby, které tato data sbíraly a uchovávaly.
Za jména pokuta
Provozovatel jedné z těchto služeb, právní aktivista Tomáš Pecina, se opětovného zveřejňování jmen domáhal u Ústavního soudu. Ten mu ale nevyhověl. Pecina naopak za provoz veřejného nástroje dostal padesátitisícovou pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Jakub Drápal: Justiční data máme, veřejnost se k nim ale nedostane
Číst článek
Podle mluvčího ministerstva Pleskota pak při poskytování rozsudků na žádost hraje roli nejen samotný obsah rozhodnutí, ale i kdo se ptá. Pokud by totiž „byla žadateli […] známa totožnost fyzické osoby, ke které se rozsudek obsahově vztahuje a ve spojení s touto znalostí by údaje v rozsudku mohly vést k osobnostní újmě této osoby,“ rozsudek by nebylo možné vůbec poskytnout.
Podobně argumentují některé soudy, když odmítají médiím poskytovat rozsudky v politicky exponovaných kauzách, kdy se novinářky a novináři ptají na konkrétního pachatele.
Žadatelé se proto musí dotazovat obecně. To sice zatěžuje soudní úředníky, kteří musí vyhledat a začernit víc rozhodnutí, alespoň formálně tak ale vyhoví zákonu.
Dnes své rozsudky zveřejňují na webu jen vrcholné soudy, ústavní, nejvyšší, a nejvyšší správní.
