„To, že práce sexuálních pracovníků není legalizovaná a nijak právně ošetřená, s sebou přináší řadu problémů,“ říká v rozhovoru sexuální pracovnice Markéta. „Když vám někdo ublíží, nahlášením na policii můžete ohrozit nejen svojí práci, ale práci svých kolegů a kolegyň. Do toho se nikomu nechce,“ popisuje. Redakce iROZHLAS.cz její identitu zná, ale respektuje její přání zůstat v anonymitě.

Praha 6:00 22. října 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak jste se dostala k práci v sex byznysu?
V první řadě musím zmínit, že to byl můj celoživotní sen, což bude znít divně, ale já jsem měla od malinka dva sny. Jeden byl stát se vědkyní a druhý byl stát se sexuální pracovnicí. Oba sny jsem si splnila.

Akademické prostředí je dosti prekarizované (nahrazení plnohodnotného pracovního poměru částečnými úvazky – pozn. red.) a to, co si vyděláte na důstojný život v Praze, ani náhodou nestačí. Řada lidí v akademii má druhou práci, protože se z grantů neuživí, alespoň ne v prostředí doktorského studia, kde se pohybuji já.

Sexuální práce je dobrá v tom, že ji lze kombinovat se studiem, protože máte volnou pracovní dobu a stačí vám pár dní v týdnu. Někdo to dělá třeba jen pár dní v měsíci. To samozřejmě záleží na tom, kde pracujete, jaký typ práce vykonáváte a kolik si potřebujete vydělat.

Je důležité říct, že mluvím z pozice bílé privilegované ženy z Prahy, která v podstatě nikdy nemusela řešit ekonomické potíže. Žiju ve vlastním bytě, takže mi odpadají nějaké problémy s placením nájmu, nikdy jsem se nemusela strachovat o to, že bych třeba neměla co jíst, nevychovávám dítě a neživím někoho jiného než sebe.

Jsem v pozici, kdy si peníze, které si vydělám sexuální prací, mohu šetřit nebo je utrácet za zbytné výdaje. Je to přivýdělek, který mi umožňuje žít životem městské střední třídy, což by mi akademická práce neumožňovala.

Kdo jsou vaše kolegyně a kolegové? Mají to stejně jako vy?
Na místě, kde pracuji, pracují výhradně ženy. Většina žen, které u nás pracují, pochází ze zahraničí, hlavně z Ukrajiny, ale obecně i z jiných zemí na východ od nás.

Řada žen tu práci dělá, protože nemají nazbyt. Například moje kolegyně z Ukrajiny často říkají, že je to pro ně nejvýhodnější možnost, co se zaměstnání týče. Často, i přestože mají titul, tak jsou odsouzené k práci uklízečky, což řada z nich prostě dělat nechce.

Jak dlouho působíte v sexuálním průmyslu a co přesně děláte?
Zhruba osm měsíců, přičemž dělám erotické masáže v masážním salonu. Na rozdíl od tantra masáží je jejich cílem tak zvaný happy ending. A tak, ačkoliv neposkytujeme „full-service“ (pohlavní styk – pozn red.), jsme s klienty, kterými jsou v naprosté většině případů muži, v úzkém fyzickém kontaktu. Je docela standardní, že erotické salony poskytují i extra služby, tedy je možné si například přikoupit orální sex. Zajímavé je, že je vždy praktikovaný na masérce nebo masérovi.

Proč jste se rozhodla poskytovat erotické masáže, a ne jít do jiných odvětví, jako je například práce na privátech či natáčení erotických videí?
Myslím, že to, co dělám, je cenově nejvýhodnější. Když si vezmete lidi, kteří pracují na privátech, tak oni tam často v rámci hodinových služeb mají zahrnutou i masáž a zároveň tam mají i spoustu dalších služeb, které by u nás byly za příplatek. Hodina na privátu v Praze stojí často stejně jako erotická masáž.

Nedávno jsem se zajímala o to, kolik dostávají lidé za natáčení porna, a také to není valné. Takže finančně mi dává smysl poskytovat erotické masáže. Zároveň je práce v masážním salónu dobrá v tom, že tam pracují ženy, kterým je třeba i čtyřicet nebo více, takže to není práce, kterou můžete dělat třeba jen mezi osmnácti a třiceti lety.

Jsou mezi jednotlivými salóny velké rozdíly?
Od kolegyň, které pracovaly v různých salonech, vím, že se mohou výrazně lišit. Například jsou salony, kde masérky nepřijdou do kontaktu s penězi, které klienti platí rovnou na recepci. V tu chvíli můžete přijít o dýška a nemáte kontrolu nad tím, kolik z výplaty si salon vezme. Obvykle si salony berou polovinu základní ceny masáže a poplatky za extra služby jdou celé masérce. Některé salony si ale bohužel berou i část peněz z extra služeb.

Cenu za masáž by měl klient platit ideálně už předem, což se ne vždycky děje, protože některé masérky spoléhají na to, že když zaplatí až po masáži, tak dostanou více. To je samozřejmě riskantní praktika, protože teoreticky by klient mohl odejít bez zaplacení.

Pak je také rozdíl v tom, jestli jde o stálého klienta či o nového. U dlouhodobých klientů se neočekává, že by vám peníze nedali.

3:40

Decentní Love Store chce změnit vnímání ženské sexuality v Polsku

Číst článek

Kdo je vaše klientela? Jsou to spíše stálí návštěvníci?
Řekla bych, že je to tak padesát na padesát s tím, že velkou část klientů tvoří cizinci. Tím mám na mysli turisty nebo lidi, kteří sem přijedou v rámci pracovní cesty. Dobré období pro sex byznys je hlavně léto, naopak leden, únor, březen to bývá horší, protože je málo klientů. Je to tedy svým způsobem sezonní práce.

Sama rozeznávám několik typů klientů. Jsou klienti, kteří přichází za představou ženy jako sexbomby a chtějí hlavně zažít erotično à la mainstreamové porno. Pak jsou muži, kteří ve vás vidí éterickou ženu, ke které se chtějí chovat jako k nějaké víle nebo bohyni. Oba typy klientů si do vás promítají svou představu ženské sexuality a toho, kým pro ně žena má být.

Pak jsou klienti, kteří přijdou opravdu za mnou, zajímají se o mě, sdílejí se mnou jejich životní zkušenosti a to mě obohacuje. Konkrétně do našeho salonu chodí velmi vzdělaní lidé z umělecké sféry, IT či sportu a konverzace, které spolu vedeme, mě vždy něco dají.

Já jsem bývala dost uzavřená ve své akademické bublině, ale tahle práce mi dává příležitost seznamovat se s lidmi i mimo moji bublinu a obohacovat tím svůj pohled na svět.

Jak těžké bylo se uchytit ze začátku i vzhledem k tomu, že se pohybujete v šedé zóně podnikání?
Salony, až na výjimky, mají často všechno papírování v pořádku, mají řádné smlouvy o pronájmu a neděje se tam nic nelegálního. Je to řešené i kvůli tomu, že kontroly ze živnostenského úřadu chodí poměrně často.

Co se týče toho, jak začít, tak výhodou je, že na masážní salony existují recenze a ví se, zda tam jsou masérky férově hodnocené, či nikoliv. Pak jsou třeba salony, kde jsou masérky pokutované, když špatně složí prádlo nebo když zruší masáž.

Já jsem si tedy na základě recenzí našla salon, který mi přišel fajn. Hned na úvod jsem poslala salonu své fotky. Pak mi napsali, ať se tam přijdu podívat. Jsou salony, kde podstoupíte masérský kurz a dostanete certifikát. Já třeba nic takového nepodstoupila. Ze začátku je běžné, že se připojíte k jiné zkušenější masérce a masírujete ve dvou a odkoukáváte, jak se masíruje. Já masírovala od začátku sama.

Když začínáte a nemáte ještě recenze, je užitečné mít dobré fotky, které vám pomohou budovat klientelu a získávat recenze.

Můžete klienta odmítnout, když se vám nějaký nezdá?
Záleží salon od salonu. Já pracuji v salonu, kde má masérka vždy poslední slovo. To znamená, že když mi někdo přijde moc drzý nebo když se do vás klient pokusí zasunout penis, tak ho můžete odmítnout a salon jim pak nedovolí další návštěvy.

Stalo se vám to?
Ano, bylo to hodně nepříjemné. I proto si myslím, že je lepší si brát peníze předem, protože pak můžeme masáž ukončit v případě, že klient překračuje stanovené hranice.

4:30

Nejdřív policie, teď soudce. Měli by pomáhat obětem, místo toho si dělají ze znásilnění legraci

Číst článek

Zároveň máme možnost skrz kameru nebo kukátkové dveře hlídat, kdo k nám jde, a pokud je to někdo, koho známe, nebo někdo, kdo nám v minulosti ublížil, můžeme říct operátorce, ať ho nepouští dovnitř.

Tak to však nefunguje ve všech salonech. Slyšela jsem i o pracovištích, kde za odmítnutí masérky dostávají vynadáno nebo jsou jinak penalizované.

Podle ředitelky organizace Rozkoš bez rizika roste násilí na sexuálních pracovnících. Máte s tím sama zkušenost?
Nepříjemnou zkušeností pro mě byl klient, kterého jsem již zmiňovala. Ten, který do mě zasunul svůj penis během masáže. Od té doby si dávám víc pozor. Pro sebe si to neinterpretuji jako znásilnění, ale pracovní nehodu, což je vlastně zvláštní. Kdyby se to samé stalo někomu jinému, rozhodně bych to jako znásilnění označila.

Musím říct, že jsem ale i v téhle situaci cítila, že se mohu bránit a mám to pod kontrolou. Okamžitě jsem se od něj odtáhla. On se mi poté omluvil a žádný nátlak nebo násilí naštěstí nepokračovalo. Zároveň jsem ale nedokázala masáž hned ukončit a až po jeho odchodu poprosila o jeho zablokování.

Jak moc otevřeně o své práci mluvíte?
Sexuální práce je stále hodně tabuizovaná a byla bych ráda, aby se o tom v Česku víc mluvilo. Lidé v mém akademickém kruhu nevědí, že pracuji jako erotická masérka. Zajímalo by mě, jak by reagovali a zda by někdo mohl říct, že ohrožuji dobré jméno školy.

Většina blízkých lidí ví o tom, co dělám. Pohybuji se v hodně otevřeném feministickém prostředí, kde se sice občas setkám s dotazy typu: jak můžeš být feministka a zároveň sexuální pracovnice, ale většina lidí to chápe a podporuje mě.

Ví o vaší práci vaše rodina?
Částečně, ale spíše ano. Většinou říkám, že dělám tantra masáže, ale třeba máma zná celý příběh. Vím, že to, že to mohu sdílet s nejbližšími, je také obrovské privilegium, ačkoliv nikdo neví, kde konkrétně pracuji. Můj partner o mé práci ví a mohu to s ním sdílet, což ale také není automatické. Řada kolegyň to tají přede všemi včetně nejbližších.

Výhrůžky, škrcení... Sexuální pracovnice se čím dál častěji setkávají s násilím, ukazuje nový průzkum

Číst článek

Jak zní vaše odpověď, když se vás lidé ptají, jak můžete jako feministka pracovat v sex byznysu?
Nemyslím si, že sexuální práce je něco feministického. Beru to jako práci, kterou si vydělávám. Nemyslím si, že to je v něčem lepší nebo v něčem horší než jiné práce. V podstatě ke každé práci v kapitalismu potřebujeme své tělo, a to se tak stává komoditou.

Jde o to, jak si sami nastavíte hranice a zda lidem dovolíte je překračovat, ale to platí v kterékoliv práci.

Jasně že sexuální průmysl je hodně spojený s určitým standardem krásy, ale zároveň si myslím, že právě sexuální průmysl může být i průkopníkem v tom smyslu, že může dávat a vlastně už dává příležitost osobám různých genderů, osobám s různými těly, barvami kůže a tak dál. Tedy nemyslím si, že je sex byznys jako takový v jádru antifeministický.

Pokud to lidé dělají dobrovolně, tak na tom nic nefeministického nevidím. Je pravdou, že jdou tuto práci často dělat lidé v ekonomicky složité situaci, kteří nemají příliš na výběr. Na druhou stranu to samé se dá aplikovat na řadu jiných prací.

Sexuální práce je prostě práce, ale vždy je podrobena posuzování. Ta stejná otázka nás nenapadne u jiné práce, třeba práce za kasou nebo za barem. Byla bych ráda, aby to bylo vnímané jako každá jiná práce, u které přece také neposuzujeme, zda je feministická, či nikoliv. Navíc málokterou práci by člověk dělal, kdyby nepotřeboval peníze.

V Británii se sexuální pracovnice ohrazují proti stigmatu a útlaku formou veřejných protestů a nejrůznějších uskupení. V roce 2018 vznikl odbor sexuálních pracovnic a pracovníků, United Sex Workers (USW). V roce 2020 v Londýně probíhal soud, kdy se Sonia Nowak, Polka pracující v stripklubu, soudila o svá pracovní práva s majiteli klubu, kde pracovala, kvůli tomu, že na jednu stranu měla závazky zaměstnance a fixní pracovní dobu, na druhou stranu neměla žádná práva. Soud vyhrála. Existuje v Česku nějaké podobné hnutí za práva sexuálních pracovnic a pracovníků?
Já samozřejmě znám ten zahraniční kontext, četla jsem hodně zahraniční literatury na tohle téma a připadám si v tom spíš osamocená. V Česku mi aktivismus chybí a často přemýšlím nad tím, proč tu není větší boj za práva sexuálních pracovnic, které jsou často v systému práce neviditelné, nemají přístup k sociální podpoře, často se bojí zavolat policii, když se jim něco stane, protože není jasné, zda by je policie spíše nepenalizovala za práci, kterou dělají.

Sexuální pracovnice a pracovníci jsou často terčem nadávek a stigmatu. Nějaké organizace tu existují a pro sexuálně pracující nabízejí skvělé služby, přijde mi ale, že se jim moc nedaří dostávat tohle téma na veřejnost a edukovat společnost.

Je zvláštní, že v Česku není kladen větší důraz na práva sexuálních pracovníků, protože jak na východ, tak na západ od nás existuje mnoho organizací, které přesně tohle dělají. Bohužel je to tady stále velké tabu, sexuální pracovnice a pracovníci i nadále zůstávají v anonymitě a tím pádem nejsou ochotné vystupovat veřejně. Sexuální práce se bere jako něco nemorálního a jako společenská patologie.

Kdyby v Česku takové hnutí vzniklo, čím by se mělo zabývat? Jaká témata by se podle vás měla v Česku otevřít?
Myslím si, že by bylo dobré bojovat za dekriminalizaci a že by se tohle mělo sjednotit v rámci Evropské unie. Ta zrovna projednává kriminalizaci klientů, což je takzvaný švédský model. To spočívá v tom, že je legální sex prodávat, ale ne si ho kupovat. Ta idea je, že pokutovaní nejsou sexuálně pracující, ale ti, kteří si sex kupují.

To je hrozně špatně, protože v realitě to znamená, že se sexuální služby začnou odsouvat na periferie měst a je prokázané, že pak lidé v sexbyznysu čelí daleko většímu násilí, než když je celá věc legální.

OnlyFans mění svět porna. Platit za něj je zase trendy, bezpečnost ale drhne

Číst článek

Řada evropských organizací, které se na oko snaží sexuálním pracovníkům a pracovnicím pomoci, tak je často vidí jen jako těla, která za sebe nejsou schopna mluvit a které necharakterizuje skoro nic jiného než to, že dělají tu sexuální práci. A to mi přijde smutné.

V Česku není sexuální práce ošetřená zákonem, a tudíž není ani zakázaná, ani povolená. Zákaz platí na prodávání sexuálních služeb na veřejnosti, ale to, co se děje na privátech, je v právním vakuu. Je tohle problém?
To, že práce sexuálně pracujících není legalizovaná a nijak právně ošetřená, s sebou přináší řadu problémů. Prakticky řečeno může být velký problém to, že ačkoliv máte výdělky, nemáte, jak je dokázat, což je problém třeba při pronajímání bytu nebo kdyby chtěl člověk hypotéku. Pak je samozřejmě také problém to, že nemáte HPP, a tudíž nemůžete čerpat sociální benefity, jako například nemocenskou nebo mateřskou.

Jako největší problém mi však přijde skutečnost, že když se vám něco stane, někdo vám ublíží, tak na policii spíše nepůjdete, protože jednak nemáte jistotu, že vás policie bude brát vážně. Druhá věc je, že nahlášením můžete ohrozit nejen svoji práci, ale práci svých kolegů a kolegyň a do toho se nikomu nechce. Výsledkem je, že násilí zůstane nenahlášené, a tím pádem může dál pokračovat.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít