Výhrůžky, škrcení... Sexuální pracovnice se čím dál častěji setkávají s násilím, ukazuje nový průzkum
„Sexuální prací se v Česku živí deset až třináct tisíc lidí,“ odhaduje Hana Malinová, ředitelka organizace Rozkoš bez rizika. Podle ní čelí čím dál tím více sexuálních pracovníků násilí. „Během covidu stouplo násilí vůči sexuálním pracovnicím,“ popisuje předběžné výsledky nového průzkumu. „Ženy pracující v sex byznysu často čelí výhrůžkám, škrcení či vyhazování z auta,“ říká.
„Klient mi napsal, abych s sebou vzala svoji jedenáctiletou dceru, aby se dívala. Když jsem řekla, že to rozhodně neudělám, nadával mi a vyhrožoval, že mě nahlásí domovnicí,“ líčí svůj příběh Lucie, která se sexuální prací živí osm let.
Současná legislativa
- Podle současné legislativy není sexuální práce ani povolena, ani zakázána. Ačkoliv není trestná, právo s ní nepracuje jako s legálním zdrojem obživy. Formalizace sexuální práce, tedy např. placení sociálního pojištění, má vliv na možnost získání dávek v budoucnu – např. důchodu či dávek vyplývajících z nemocenského pojištění, které je součástí platby sociálního pojištění a je dobrovolné (sem spadají dávky jako nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství, případně později důchod).
- Celonárodní právní předpis, který by definoval pojem sexuální práce a její provozování, neexistuje. Poskytování sexuálních a erotických služeb se tedy nachází v právním vakuu.
- Samotné osoby, které poskytují placené sexuální služby, nemohou být za takové jednání trestně postiženy, pokud ovšem neposkytují sexuální služby v blízkosti škol, školských zařízení či míst, které jsou určeny pro pobyt nebo návštěvu dětí.
- Od 1. 1. 2010 platí trestný čin „prostituce ohrožující mravní vývoj dětí“ (§ 190), který kriminalizuje jak osoby poskytující placené sexuální služby (trest odnětí svobody až na dva roky), tak provozovatele, resp. kuplíře.
Zdroj: Rozkoš bez Rizika
Server iROZHLAS.cz zná její identitu, ale respektuje její přání zůstat anonymní. Lucie se začala živit sexuální prací poté, co utekla z domova před násilným partnerem. Spolu se svými dvěma dětmi se uchýlila ke kamarádce, která jí poskytla nejen střechu nad hlavou, ale i nabídku přivýdělku.
„Brala jsem to tak, že jsme v bezpečí, že nemusím být s tím psychopatem, že si alespoň našetřím na vlastní bydlení a děti budou v klidu,“ popisuje své začátky v sexuálních službách. „V domě byla hernička pro děti, a když jsem měla klienty, tak kamarádka hlídala a já jsem byla s klientem na pokoji,“ vzpomíná Lucie.
Nárůst násilí
Z opakovaného výzkumu organizace Rozkoše bez rizika, zaměřeného na problematiku násilí, kterého se v roce 2023 účastnilo 219 respondentů z řad sexuálních pracovníků a pracovnic, vychází, že od roku 2015 stouplo násilí vůči sexuálním pracovnicím.
Podle Malinové to zapříčinila pandemie covidu. „Agrese v mezilidských vztazích se během covidu zvýšila, což odráží i fakt, že vzrostl počet obětí domácího násilí mimo sex byznys. Sexuální pracovnice, ale i pracovníci to bohužel odnesli opravdu hodně,“ tvrdí Malinová.
Násilí podle ní vzrostlo téměř na všech frontách. „Ženy jsou mnohem častěji oběťmi vyhrožování, škrcení a dušení, fackování, bolestivého kroucení bradavkami, opovržlivého chování i ohrožování zbraní či pokusu o zabití,“ vysvětluje výsledky průzkumu Malinová.
Za zarážející považuje to, že si polovina sexuálních pracovnic i pracovníků stěžuje na opakované bolestivé kroucení bradavkami. „Muži si myslí, že to ženy, eventuálně muže, vzrušuje. Zákazníci našich respondentů a respondentek se mylně domnívají, že je to nějaká úžasná a blahodárná aktivita. V realitě je to velmi bolestivé,“ říká.
Sexuální pracovníci se také často setkávají se škrcením a dušením. Od roku 2015 vzrostl počet pracovnic, které zažily dušení nebo škrcení o osm procent. S ohrožováním zbraní se podle výzkumu setkala téměř pětina sexuálních pracovníků. Dvanáct procent dotázaných uvedlo, že se je někdo snažil zabít.
‚Hrozně to bolelo‘
S násilím má osobní zkušenost i Lucie, která v pozdních hodinách uspokojovala klienta u sebe ve sklepě. „On po mně chtěl něco, co jsem nechtěla dělat. Chytil mě za hlavu a hrozně to bolelo. Říkal mi, že mi nechce ublížit, ale pokud to neudělám tak, jak chce on, bude to bolet ještě víc,“ vzpomíná. „Držel mě pod krkem tak, že jsem se nemohla ani hnout. Musela jsem to podstoupit tak, jak to chtěl on,“ dodává.
Podle Malinové je mezi sexuálními pracovnicemi řada žen, které se s násilím setkávají opakovaně. „Znovu a znovu se ukazuje, že je tu část žen, které se setkávají s agresivními klienty a jsou výjimečně zranitelné. Právě na jejich bezpečí bychom se měly do budoucna zaměřit,“ zamýšlí se.
Pánské boty před bytem
Dobrou zprávou je podle Malinové skutečnost, že většina žen dbá na bezpečný průběh poskytovaných sexuálních služeb. „Devadesát procent klientek používá kondomy. U mužů je to osmdesát procent,“ podotýká s tím, že sexuální pracovnice, na rozdíl od sexuálních pracovníků, spolu sdílejí informace o klientech a 84 procent pracovnic si chrání své soukromí a dbá na utajení své opravdové identity. „Například tím, že si vymýšlí přezdívky místo sdílení svých jmen,“ vysvětluje Malinová.
Sexuální pracovnice dbají také na své fyzické bezpečí „Často slýcháme, že si před bytem nechávají pánské boty, aby to vypadalo, že tam nežijí samy,“ líčí sociální pracovnice Brejchová.
Na privátech se podle ní mohou o bezpečné pracovní prostředí zasadit například recepční, což potvrzuje i sexuální pracovnice Markéta, která poskytuje erotické masáže. Server iROZHLAS.cz její identitu zná, ale respektuje její přání zůstat v anonymitě.
„Máme možnost skrz kameru nebo skrz kukátkové dveře hlídat, kdo k nám jde, a pokud je to někdo, koho známe, nebo někdo, kdo nám v minulosti ublížil, můžeme říct operátorce, ať ho nepouští dovnitř,“ popisuje. Dodává však, že to tak nemusí fungovat ve všech salonech. „Slyšela jsem i o pracovištích, kde za odmítnutí masérky dostávají vynadáno, nebo dokonce pokutu,“ líčí.
2:11
Centrum pro oběti sexuálního násilí vzniká v Praze. Unikátní prostor ale potřebuje peníze na rekonstrukci
Číst článek
Markéta si prací v masážním salónu přivydělává na doktorandské studium. „Já jsem měla od malinka dva sny. Jeden byl stát se vědkyní a druhý byl stát se sexuální pracovnicí. Oba sny jsem si splnila,“ říká.
Avšak i ona se setkala s nevhodným chováním ze strany zákazníka, který do ní při masáži, kde byly jasně nastavené hranice, bez jejího svolení zastrčil penis. „Od té doby si dávám větší pozor,“ říká s tím, že bezpečí sexuálních pracovnic by se výrazně zvýšilo, kdyby svou práci mohly dělat plně legálně.
„Když sexuální pracovnici někdo ublíží, třeba tak, že ji znásilní, bude muset volit mezi tím, jestli zavolá policii a ohrozí tím existenci daného privátu a práci ostatních pracovnic,“ vysvětluje Markéta. „Kdyby byla sexuální práce legální a pracovnice se nemusely bát jít na policii, bylo by to prostředí mnohem bezpečnější,“ uzavírá.
‚Ženy bez kormidla‘
Podle Hany Malinové jsou Lucie či Markéta jedněmi z deseti až třinácti tisíc žen, které se sexuální prací v Česku živí. „To je průměrný počet žen a mužů, kteří jsou denně k dispozici a nabízejí sexuální služby,“ vysvětluje.
„Vždy říkám, že jich pracuje tolik, kolik se uživí. Poptávka určuje nabídku,“ tvrdí Malinová s tím, že počet sexuálních pracovníků a pracovnic se nárazově zvyšuje během větších akcí s mezinárodním dosahem, třeba sportovních.
Podle Malinové se jedná především o ženy ve věku mezi 25 až 30 lety. „Často jde o ženy, které mají nějaký finanční cíl: chtějí si například vydělat na zálohu na bydlení, splatit dluh. Většinou to trvá déle, než původně zamýšlely. Nicméně jakmile svého cíle dosáhnou, obvykle práce v sexuálních službách nechají,“ vysvětluje.
Další skupinu podle ní tvoří studentky. Sexuální prací si přivydělávají na pokrytí studijních a životních nákladů. Jednou z cest, jak se k prodeji sexuálních služeb dostanou, je, že začnou s prodejem fotek a videí na internetových platformách. Poté, co získají dostatek zkušeností, se začnou s některými klienty scházet i osobně.
Třetí skupinu tvoří podle Malinové „ženy bez kormidla“. Do sex byznysu je dostane jejich sociální či rodinná situace. „Nemají sílu svou situaci změnit, jen se snaží přežít. To je ta nejzranitelnější kategorie. Nejčastěji jde o ženy samoživitelky, kterým se jeví jejich situace jako bezvýchodná,“ říká Malinová.
‚Sex byznys už není lukrativní‘
Zásadním milníkem pro vývoj sexuální práce v Česku nebyl podle Malinové příchod ukrajinských uprchlíků, ale pandemie. „Tím, že zavřely kluby, se řada žen uchýlila k poskytování sexuálních služeb ve vlastním bytě nebo na pronajatých privátech. Některé ženy se snažily získat jinou práci, ale bez většího úspěchu. Služby, kde měly šanci najít práci, podlehly pandemii nejčastěji,“ vysvětluje.
„Sex byznys skutečně přestal být lukrativní a neustále se objevoval v hledáčku policie,“ vysvětluje Malinová. Podle ní pracovaly před pandemií v klubech hlavně ženy se středním vzděláním s maturitou. Postupně je nahradily ženy vyučené.
„Data ukazují, že v sex byznysu pracovaly ženy s vyšším vzděláním, pro které ta práce byla jen jakýmsi překlenovacím obdobím, než si najdou místo v oboru nebo si najdou stálého partnera,“ popisuje.
25:06
Za sex se v lockdownu platilo i nákupem nebo kusem masa, říká zakladatelka Rozkoše bez rizika Malinová
Číst článek
Z výzkumu organizace Rozkoš bez rizika vyplývá, že vzdělání sexuálních pracovnic v porovnání s rokem 2015 kleslo. „Nyní převažuje počet žen, které nemají maturitu, což je pravděpodobně způsobeno tím, že si řada vzdělanějších žen, které pracovaly v klubech, našla uplatnění mimo sex byznys,“ líčí Malinová.
To odráží i zkušenost sociální pracovnice Gabriely Brejchové, která pomáhá klientkám organizace Rozkoše bez rizika. „Sexuální pracovnice se stáhly z klubů a začaly si samy hledat klienty nebo šly dělat něco úplně jiného,“ vysvětluje s tím, že k tomu často využívají online platformy, kde mohou inzerovat, platit si reklamu a chatovat s klienty.
