Socioložka: Morálka politiků má být přísnější. Výkon funkce je zásadnější než soukromí, ukázal průzkum
Jak vypadají výsledky průzkumů, které zjišťovaly pohled veřejnosti na morálku, politiku a politickou kulturu veřejně činných lidí? „Většinově se lidé přiklánějí k tomu, že bychom morálku politické scény měli posuzovat přísněji. Podobné otázky klademe už více než 20 let a je zajímavé, že zůstává rozložení odpovědí velice stabilní,“ říká Paulína Tabery, socioložka a vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd.
Vnímání a hodnocení morálky na politické scéně očima českých občanek a občanů zjišťoval průzkum pomocí navození modelové situace.
„Tři lidé si povídají a každý má nějaký názor, například jeden člověk říká, že by politická morálka měla být posuzována přísněji, další říká, že jsou političky a politici stejní lidé, jako jsme my, a poslední říká, že mají těžkou práci a mělo by se jim leccos odpustit,“ vysvětluje socioložka Tabery.
„Respondenti následně vybírají, se kterým názorem nejvíce souzní. Tu poslední možnost, že by se politikům mělo leccos odpouštět, nevybral téměř nikdo,“ upřesňuje.
„Většinově se lidé přiklánějí k tomu, že bychom morálku politické scény měli posuzovat přísněji. Podobné otázky klademe už více než 20 let a je zajímavé, že zůstává rozložení odpovědí velice stabilní,“ dodává.
Rodiny jako součást kampaně?
Průzkum ukázal, že jsou lidé na politickou elitu poměrně přísní. „Vnímají, že by měla platit silná morální pravidla, minimálně taková, jaká klademe na sebe, někdy dokonce přísnější. Jako lidé si přejeme morální politiku.“
Další otázka měla zkoumat, jestli jako veřejnost posuzujeme a chceme posuzovat politiky pouze podle výkonu funkce, nebo zda do hodnocení zahrnujeme i jejich soukromý život. „Polovina lidí nám řekla, že mají být političky a politici posuzovaní pouze podle výkonu funkce a 48 procent odpovědělo, že posuzují i podle soukromého života.“
„Když si všimnete politického života v západních zemích, například v USA, je naprosto běžné, že se politických meetingů účastní i rodiny – manželky, manželé i děti,“ vysvětluje Paulína Tabery.
Češi nevěří úřadům, politikům a ani sobě navzájem, říká průzkum. Problém leží v komunikaci, říká expert
Číst článek
„V Česku není pravidlem, že by politici své rodiny představovali, naopak mají spíše tendence chránit své soukromí. Vidíme je například na sociálních sítích, ale na veřejná setkání nechodí.“
Názor, že je důležitý převážně výkon funkce, za posledních 20 let výrazně vyrostl. „V roce 2002 odpovědělo stejně pouze 36 procent lidí. Teď je to 52 procent,“ upřesňuje socioložka.
Politika je podle lidí nepřehledná
Další otázkou průzkumu bylo, jak se lidé vyznají a orientují v politických aférách, sporech či diskusích. „V politice nevyhnutelně dochází k názorovým střetům, průzkumem jsme se snažili přijít na to, jak je lidé reflektují.“
„Není překvapením, že je to především negativní reflexe. Zajímavé ale je, že nám 90 procent tázaných řeklo, že je pro ně těžké vyznat se v politických sporech. Stejný počet lidí si také myslí, že nám političtí činitelé a činitelky aféry zatajují,“ popisuje výsledky Tabery.
Komu věříme?
„Nejvyšší důvěru k politickým institucím mají starostové, hejtmani, krajské a místní samosprávy. Dále si dobře vedou senátoři. Naopak nejhůř si vedou poslanci,“ dodává socioložka.
Negativní hodnocení politické kultury se ale v průběhu let snižuje. „Třeba v roce 2005 bylo špatné hodnocení poslanců 82 procent. Dnes je to 66 procent, takže dochází k poměrně velkému zlepšení,“ vysvětluje v rozhovoru Paulína Tabery.
