Unikátní výzkum Českého rozhlasu Společnost nedůvěry objevil v české společnosti šestiprocentní skupinu lidí s obecně velmi nízkým zájmem o všeobecné dění. Jde o takzvanou skupinu apatických, kteří se vyznačují tím, že na většinu výzkumných otázek odpovídají, že zkrátka „neví“. Jejich postoje přibližujeme v dalším díle seriálu na webu iROZHLAS.cz.

Společnost nedůvěry Praha 6:26 27. července 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Apatičtí. Tak se jmenuje jedna ze skupin v české společnosti, kterou odhalil výzkum Společnost nedůvěry, jenž pro server iROZHLAS.cz vytvořili výzkumníci z Národního institutu SYRI.

Odstíny nedůvěry: osm skupin lidí rozdělených konspiracemi

Číst článek

Spadá do ní zhruba šest procent lidí, kteří se vyznačují jen malou vazbou na společenské dění v zemi. To je prakticky nezajímá a tento svůj nezájem projevují třeba i v informačním prostoru.

Podle sociologa Matouše Pilnáčka se skupinu podařilo odhalit díky volnosti, jakou výzkum respondentům nabízel.

„Dávali jsme respondentům možnost říci ‚nevím‘, což nebývá u podobných výzkumů zcela obvyklé a spíše je nutí, aby zaujali jasné stanovisko. U nás měli v tomto ohledu svobodu, což jsme zároveň při následné analýze a dělení do skupin zohledňovali,“ popsal Pilnáček.

Skupina apatických je přitom – v kontextu jiných skupin – jasně identifikovatelná. Zatímco silní příznivci konspirací rozhodně souhlasili s téměř třemi čtvrtinami konspiračních a dezinformačních výroků a silní odpůrci s nimi ve stejné míře nesouhlasili, apatičtí odpovídají opět specificky.

„Provedli jsme analýzu, v jaké míře námi identifikované skupiny souhlasí či nesouhlasí s konspiračními nebo dezinformačními výroky. A skupina apatických u čtrnácti z dvaceti z těchto výroků odpovídá, že neví, nebo že na to nemá názor,“ popisuje vedoucí CVVM Paulína Tabery.

Z nízkého zájmu o politické a společenské dění pramení i jejich malý zájem o média a sdílené informace. Mainstreamová média sledují apatičtí jen málo – nejvíce z nich komerční zpravodajské weby a komerční televize.

Stejně tak jen málo sledují takzvané konspirační a dezinformační weby – v tomto se přibližují úrovni skupin odpůrců konspirací. A nevyhledávají ani příliš alternativy v podobě chatovacích platforem a sociálních médií typu Telegram nebo WhatsApp.

Protože nejsou obecně velkými příjemci informací, nejsou apatičtí zároveň ani velkými příjemci konspiračních a dezinformačních narativů, což se projevuje tím, že k jednotlivým výrokům neumějí zaujmout postoj. Tím se velmi podobají skupině takzvaných „Nezapojených odpůrců konspirací“.

Většině apatických je také v zásadě jedno, zda je Česká republika členem NATO nebo Evropské unie. U těch, kteří svůj názor vyslovili, v případě NATO převažuje spokojenost se členstvím, v případě EU jsou postoje pro a proti vyrovnané.

Stejně tak nemá skupina názor na to, zda je důležité žít v demokratickém či jiném typu státního zřízení. Apatičtí příliš nedůvěřují politickým institucím, jako je vláda či Poslanecká sněmovna. I v tomto případě se ale od ostatních skupin odlišují vysokou mírou nejistoty a mnohem častěji odpovídají, že neví, jaký by měli mít k těmto institucím vztah.

Strach, či hodnoty?

Podle psychologa Dalibora Špoka mohou být důvody vzniku skupiny apatických ve společnosti různé. „Když si uvědomíme, že toto určení vychází z odpovědí na výzkumné otázky, nemusí ty důvody vždy souviset s osobnostními vlastnostmi,“ komentuje na úvod psycholog s tím, že jedním z faktorů tak může být třeba nízké sebevědomí respondenta.

„Mohou to být lidé, kteří si nejsou s sebou příliš jistí. Kteří mají pocit, že danou věc nedokážou správně posoudit, že na to zkrátka nemají, a tak raději řeknou, že neví. Je to tedy spíše projev nízkého sebevědomí, než že by tito lidé neměli na danou problematiku názor,“ nabízí jedno z možných vysvětlení psycholog.

Druhé se pak odvíjí od obecných rysů, které podle něj sdílejí lidé tíhnoucí ke konspiračním a dezinformačním narativům. Důvěra v tyto příběhy totiž podle psychologa souvisí nejen se  vzděláním a inteligencí, ale i hodnotovou a osobnostní kultivací či schopností vytvářet si modely, jak v životě dosahovat konkrétních cílů.

„Apatičtí lidé si tento model zpravidla nevytvoří, protože jim nedochází, že by to vůbec měli udělat. Nepovažují to za důležité pro naplněný život,“ popisuje psycholog s tím, že tato nízká osobní angažovanost se pak projevuje i do širší angažovanosti ve své obci či komunitě, ve které daný člověk žije.

Proto je potřeba podle Špoka tyto lidi inspirovat a povzbudit. „Ukazovat, že i u této skupiny model existuje. To u nich povede k nižší apatii a větší společenské angažovanosti,“ uzavírá.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít