Blížíme se k prvnímu velkému osvobozenému městu Balaklija. Po cestách plných děr, výmolů překračujeme bývalou válečnou linii. Je tady osada nebo městečko, které je úplně zničené. Nezůstal tu jediný dům pohromadě.

Tudy se ještě před několika dny nedalo projet. Jsou tu nápisy, že se dál nedá. Cestu lemují spálené stromy, přeražené kmene a zničená vojenská technika. Úskalím pohybu po těchto územích je to, že jsou tu mosty vyhozené do vzduchu, což ovšem nevíte dopředu ani vy ani Google mapy.

Před jedním mostem přímo na předměstí Balaklije nás zastavili místní a řekli nám, že se dál jet nedá. Musíme se vrátit do nejbližší vesnice, celé to objet a doufat, že tam nějaký most je.

Na jedné z křižovatek mezi městy Balaklija a Izjum měli Rusové svůj opěrný bod. V lesíku jsou zákopy, bunkry. Na zemi se válejí krabice od vojenského jídla, ruské armády. Všude v okolí už pracují ukrajinští pyrotechnici na odminování celého terénu.

Nakonec jsme se do města po těch všech oklikách, odbočkách dostali. Na zpáteční cestě nás ale čekala ještě další dvě nepříjemná překvapení v podobě mostů vyhozených do vzduchu a nočního bloudění Ukrajinou s nedostatkem benzinu v nádrži za zákazu vycházení.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít