Bez táty je to složité, říká osmiletý syn Ukrajince, který padl v boji s Rusy. Až vyroste, chce být vojákem
Ruská válka proti Ukrajině nezačala vpádem ruských vojsk před třemi lety, ale už v roce 2014, kdy Rusko vytvořilo dvě loutkové republiky na východě Ukrajiny – v části Luhanské a Doněcké oblasti. I tento konflikt má své hrdiny, oběti a pozůstalé.
Paní Iryna přivedla do podzemního krytu, který je zároveň dětskou klubovnou, svého osmiletého syna Makara. Jeho táta padl ještě před začátkem invaze na východě Ukrajiny v bojích s proruskými separatisty.
Poslechněte si reportáž Martina Dorazína o rodinách padlých vojáků na Ukrajině
„Mělo to velký dopad na jeho život. Začal trpět nervovými tiky a byl na tom celkově psychicky špatně. Táta zahynul u Svitlodaru, který se teď bohužel nachází na okupovaných územích Doněcké oblasti,“ vypráví Iryna.
„Bez táty je to složité. Snažím se na to nemyslet, ale stejně cítím urážku, zlost a někdy i smutek. Snažím se sám sebe uklidnit – hraju na klavír, protože hudba mi pomáhá. A ještě víra, že tohle všechno jednou skončí. To taky pomáhá,“ říká Makar.
Makar ale nemá dojem, že smrt jeho otce byla zbytečná.
„Táta nás všechny bránil před Rusy, byl to vlastenec našeho národa a Ukrajiny. S kamarády o tom ale radši nemluvím. Všichni žijí v úplných rodinách a nechápou, jak velká ztráta to pro nás je. Radši s nimi o tom už nemluvím, aby zase nevznikly nějaké konflikty. Kamarády sice mám, ale ne vždycky jsou dobří,“ dodává.
6:50
Vznik filmu Válečný zpravodaj. Opakovali jsme záběry na místech, odkud byste nejradši utekli
Číst článek
„Jsou to prostě děti, dnes se přátelí, zítra ne a pozítří už zase jo. Hlavně že se má s kým proběhnout, i když doba je složitá. Pořád sleduju, jestli někdo něco neletí. Teď se k tomu přidaly ještě ty drony. Bydlíme ve čtvrti, kam létají často. Jedeme autem a nedíváme se na cestu, ale nahoru. Náš dvůr je sice uzavřený, ale když je Makar venku, sedím v telefonu a s obavami sleduju, kam co letí…,“ popisuje Iryna.
Své zkušenosti s pravidly válečného stavu a útoky na Cherson má i Makar: „Nedá se na to zvyknout, ale já už na exploze nereaguju. Jdu prostě domů, ale jednou jsem slyšel benzinovou sekačku na trávu a to mě vyděsilo, protože jsem si myslel, že je to dron. Má stejný zvuk. Hned jsem utíkal domů a řekl jsem o tom mámě.“
Online škola
Makar stejně jako ostatní chersonské děti prakticky neopouští svou čtvrť. Do školy nemusí, protože všichni školáci v Chersonu mají výuku pouze online, což se mu líbí.
4:16
Mezi oběťmi ruské agrese jsou i tisíce dětí. ‚Na rozdíl od dospělých stres neodkládají,‘ říká psycholožka
Číst článek
„On neví, co to je ‚chodit do školy‘. Od první třídy – a teď už je ve třetí – se učí jenom online. Neví, co to je škola, spolužáci, lavice, učitelé,“ vypráví Iryna.
„Osobně znám jenom Ljanu. Ostatní spolužáci jsou v Kyjevě, v Polsku, v Moldavsku, v Estonsku… v různých zemích. Jenom pár jich zůstalo na Ukrajině,“ říká Makar.
Ani učitelé často nežijí v Chersonu, ba dokonce ani na Ukrajině. A výuku komplikují výpadky proudu a mobilního signálu.
„Když nastanou problémy se spojením, děti se musí učit samostatně. Naše učitelka bydlí v Oděse a tu taky ostřelují, takže se stává, že nám ráno stihne zavolat, aby se děti dnes učily samy, a zadá jim domácí úkoly. Dobře, že teď mají jen jednu učitelku, od páté třídy s několika učiteli by to bylo složitější, ale doufám, že v té době už budeme žít ve svobodné Ukrajině a všechno bude dobré,“ říká Iryna.
Makar má už ve svých osmi letech naprosto jasno v tom, kým chce být – vojákem.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU V KŮŽI VÁLEČNÉHO ZPRAVODAJE
Český rozhlas přináší pořad V kůži válečného zpravodaje, který vás přenese na frontovou linii. Poslechněte si svědectví válečných zpravodajů Martina Dorazína, Darji Stomatové a Vojtěcha Boháče.
