Insolvenční správce Vandrovec: Role Vítkovic v prodeji jesenického Hardu byla značně negativní
Konkurz části vítkovického koncernu, Vítkovic Power Engineering (VPE), je v současnosti největším průmyslovým bankrotem v zemi. Radiožurnál mluvil s insolvenčním správcem Davidem Vandrovcem o dosavadním průběhu prodeje závodů Hard a Vítkovických strojíren.
Bývalí zaměstnanci Hardu podle dokumentu v insolvenčním rejstříku navrhují, abyste prozkoumal, zda byla dodržena kupní smlouva s Moravia Industry, a pokud ne, tak ji zrušil. Budete to nějak řešit?
Z hlediska majetkové podstaty nedošlo k žádnému porušení smlouvy. Základem smlouvy je složení kupní ceny a to se stalo ještě předtím, než byla s daným kupcem smlouva uzavřena.
Prodej části Vítkovic v Jeseníku nevyšel. Lidé přišli o práci i o peníze
Číst článek
Zdánlivá sázka na jistotu
Mohl vůbec celý obchod dopadnout z hlediska zaměstnanců dobře, když jste vlastně z Hardu prodával jen stroje, k budovám byly jen nájemní smlouvy a zaměstnancům jste dal výpovědi?
My jsme se už předtím závod Hard Jeseník pokoušeli prodat, když zaměstnanci výpovědi neměli. Nepodařilo se najít nikoho, kdo by byl ochoten závod koupit, tak jak je. Takže jsme museli dát lidem výpovědi. To jsme udělali na konci září.
Na začátku října jsme se po dohodě s věřitelským výborem rozhodli závod prodat ještě jednou v naději, že najdeme kupce, který bude schopen lidi přesvědčit, aby výpovědi stáhli, respektive aby souhlasili, že zaměstnavatel ty výpovědi stáhne. Výsledek toho procesu byl, že se závod prodal Moravia Industry a bylo na ní, aby zaměstnance přesvědčila.
To se nestalo. Jeden z důvodu neúspěchu byl, že zaměstnanci nevěřili, že tam tato firma chce skutečně podnikat. Co jste o kupci před prodejem věděli?
My jsme jednali s panem Stanislavem Lepkou, který si za účelem koupě založil právě Moravia Industry. Věděli jsme o něm, že má zkušenosti z dozorčích rad velkých plynárenských společností, tudíž jsme neměli pochybnost, že by neměl zkušenost v podnikání.
Soud poslal Vítkovice Power Engineering do konkurzu. Vyhověl žádosti členů představenstva firmy
Číst článek
Zkoušeli jste se před prodejem závodu dohodnout s mateřskými Vítkovicemi Jana Světlíka, aby kupec mohl získat i potřebné nemovitosti? Jakou roli podle Vás v případu Vítkovice, a. s., hrají?
My jsme samozřejmě s Vítkovicemi, a. s., mnohokrát jednali o společném prodeji. Byla tady i možnost, že Vítkovice svůj majetek neprodají, ale nabyvateli Hardu poskytnou smlouvu na dobu neurčitou s roční výpovědní lhůtou. Nikdy nám ale Vítkovice nevyhověly. Role Vítkovic byla značně negativní, prodej Hardu z jejich strany nebyl dostatečně podpořen, aby bylo dosaženo nějakého rozumnějšího řešení.
Mimochodem v prvním kole prodeje byl jediný zájemce, který mimo dané podmínky nabídl určitou cenu za vše, tedy za závod Hard včetně nemovitostí Vítkovic a bez zaměstnanců. Nabídl částku, která byla pro Vítkovice absolutně nepřijatelná. Nezbylo tedy než zaměstnance propustit.
Velmi levně, za sedm milionů korun, byl prodán i další majetek z konkurzu VPE, a to závody mostárna a kotlárna, nyní Vítkovické strojírny. Ty nedávno také spadly do insolvence. Vítkovice na vás dokonce kvůli tomuto prodeji podaly žalobu, že prodej byl nestandardní. Co na to říkáte?
Je to účelová věc. Argumenty, které Vítkovice, a. s., používají, jsou naprosto nesmyslné. Třeba to, že jsme ze závodu nesměli nic vyloučit. To nemůže uspět, vyloučit se dá přece úplně všechno, co není nezbytné k provozu podniku, aby se zachovala jeho funkčnost. A to, že závod byl po prodeji funkční, dokazuje fakt, že nabyvatel, tedy společnost Taxton Property, ho krátce po koupi poměrně úspěšně provozoval.
Hra o jaderný byznys
Proč by Vítkovice tyto účelové kroky dělaly?
Důvodů je několik. Poškodit Vítkovické strojírny jako takové, v podstatě je zničit a pomoci Vítkovicím, a. s., respektive panu Světlíkovi dostat se k části závodu jaderka (byl součástí části zvané kotlárna, pozn. red.). To je specifický provoz, který je vázán na schopnost zaměstnanců. Mají licence, prověrky NBÚ a tak dále. Je to závod, který má do budoucna šanci produkovat značné zisky.
Hovoří se o tom, že ve východní Evropě je řada jaderných elektráren, které budou potřebovat různé rekonstrukce. Takže jakmile se Vítkovické strojírny ocitnou v insolvenci, což se stalo, tak Vítkovice, a. s., budou mít šanci se k tomuto závodu dostat. Což se jim nepodařilo při prodeji z konkurzu VPE.
Jenom připomínám, že nabídek bylo několik. Kromě Taxtonu pana Pivody se přihlásily i Vítkovice, a. s. Pro představu, Taxton nabídl za oba závody 7 milionů korun, ale s tím, že převezmou všech 650 zaměstnanců. Zatímco Vítkovice nabízely za jeden závod sice 50 milionů korun, ale s tím, že převezmou pouze 40 zaměstnanců. Což by mělo dopad do majetkové podstaty minus 23 milionů. Pro majetkovou podstatu by to bylo naprosto nevýhodné.
Druhý účel je poškodit mé jméno jako insolvenčního správce, protože jsem prý nepostupoval v souladu se zákonem a rozhodnutím soudu. To je na hranici pomluvy. Tady je podle mě účel, aby se Vítkovice pokusily zabránit ustanovení mě jako správce do dalších holdingových firem.
Podle Jana Světlíka byl celý konkurz účelový, aby si to mohly různé skupiny levně rozebrat. Co si o tom myslíte?
Přebíral jsem konkurz VPE v době, kdy už rok běžela reorganizace. Měl být předložen reorganizační plán, což se nestalo. Za ten rok navíc vznikly pohledávky za majetkovou podstatou, tedy to, co měl dlužník platit, za víc než 200 milionů korun. Naproti tomu příchozí platby jsme měli jen 60 milionů. A jen mzdové nároky zaměstnanců byly 35 milionů měsíčně. Návrh na konkurz tak podal sám management VPE a bylo to v hodině dvanácté. Pak už by asi nebylo co prodávat.
Vyjádření koncernu Vítkovice Power Engineering
„Zájem rozvíjet jaderný byznys Vítkovice nemají. Jsou jen vlastníky aktiv – přesněji haly jaderného strojírenství (hala Jaderka). Kdyby všechno ve Vítkovických strojírnách s.r.o. Františka Pivody fungovalo a ony platily, Vítkovice by mohly se strojírnami dělat společný byznys. Že se firma bez peněz a správce David Vandrovec, který jí umožnil experimentovat v Ostravě, vymlouvají na incidenční žalobu ze strany Vítkovic je smutně k smíchu. Proti Vítkovicím podal sám pan Vandrovec 12 incidenčních sporů – podle stejného insolvenčního práva, podle jakého se Vítkovice ohradily proti prodeji provozů do rukou Vítkovických strojíren.“