Z nových mostů na dálnici D47 u Ostravy odpadávají kilogramy rzi
Do nových mostů na dálnici D47 u Ostravy zatéká a z mostů odpadávají celé zkorodované pláty. Vše je zdokumentované na videozáznamu z prohlídky mostu, který má Radiožurnál k dispozici. Mostní ocel měla být přitom na povrchu speciálně upravená proti korozi, za to si také stát připlatil.
Mosty sice mají vypadat rezavě, jde ale jen o povrchovou patinu, která ocel chrání. V případě kontrolovaného mostu přes Odru se ale patina nevytváří a železo bez ochrany koroduje i pod povrchem.
„Může to mít za následek statické poškození toho mostu, ale dokud se neprovede zaměření toho zbytku tloušťky toho svaru a pásnice, tak se to nemůže prohlásit zodpovědně,“ popisuje autorka mimořádné prohlídky Miloslava Pošvářová.
Z nových mostů na dálnici D47 u Ostravy odpadávají zkorodované pláty. Podrobnosti zjišťoval reportér Radiožurnálu Petr Sehnoutka.
Most projektovala firma Stráský, Hustý a partneři. Za to je platila stavební firma. Projektanti Ilja Hustý a Jiří Stráský ale zároveň pracovali i pro druhou stranu. Ředitelství silnic a dálnic si jejich firmu najalo na diagnostiku mostu v záruční době.
Oba projektanti jakákoli pochybení na svých mostech odmítají a problémy bagatelizují. Když se jich Radiožurnál zeptal, jestli jim přijde v pořádku, že se z mostu loupou celé pláty rzi, projektant Hustý hned končil diskuzi: „Blbost! To je blbost, prosím vás, tato diskuze nemá cenu.“
A přestože oba muži tvrdili, že v poslední době na mostech byli a kontrolovali je, v evidenci návštěv je na ředitelství silnic nedohledali. Na kontrolu konstrukce mostu se dá totiž dostat jen na speciálním stavebním vozíku, který je hlídán alarmem a je pod dohledem kamer. Že v tomto případě kontrola sebe sama selhává, vědí i na ŘSD.
„Z mého pohledu je to jasný střet zájmů. Ty mosty nejsou v pořádku a není to o nedostatečné údržbě. Právě je to i o věcech stavebních a konstrukčních vadách,“ připouští současný šéf ŘSD René Poruba.
O 16 milionů korun dražší
Další problém je v tom, že stát přitom za tuto patinující ocel zaplatil více než za klasickou. Projektanti nejdříve tvrdili, že ani jinou možnost než použít speciální patinující ocel, neměli.
Radiožurnál má ale k dispozici podklady k výběrovému řízení, ve kterém firma nesoucí jméno obou projektantů oceňovala dvě varianty. Klasickou ocel s nátěrem a ocel patinující. Jen v případě jednoho mostu jde o tisíce tun tohoto materiálu.
„ŘSD doporučovalo ocel patinující, to je první věc. A druhá věc je ta, že dodavatel, samozřejmě jestli má dvě možnosti, tak si vybere tu levnější. A ta levnější je ta patinující, ale obě dvě tam byly,“ říká projektant Stráský.
Problém je ale v tom, že patinující ocel ve skutečnosti není levnější, to Českému rozhlasu potvrdila i vítkovická ocelárna Evraz, která ocel na tyto mosty dodávala. „Patinující oceli typu Atmofixu jsou zhruba o 1600 až 1900 korun na tunu dražší než běžné konstrukční oceli.“
Navíc je této speciální oceli Atmofix potřeba víc než té běžné, a to kvůli protikoroznímu přídavku na jejím povrchu.
Radiožurnál požádal odborníky, aby na konkrétním příkladu jednoho z mostů na D47, konkrétně přes rybník Rojek, spočetli cenový rozdíl. Z výpočtů vyšlo, že patinující ocel je proti verzi s nátěrem o 16 milionů korun dražší.
Projektant Ilja Hustý namítá, že pokud by se porovnávala cena v čase, tak na speciální oceli se uspoří při údržbě. „Pokud tu ocel nemusím natírat, tak samozřejmě je to výrazná úspora proti oceli, kterou musím natírat. Takže z toho se staví, zvláště teda na dálničních mostech,“ říká Hustý.
Toto ale platí za předpokladu, že patinující ocel funguje tak, jak má. To ale není případ těchto mostů. Oprava takto zrezlého místa je pak navíc daleko dražší, než když se místo pouze natře. To ostatně dokazují i zkušenosti z některých jiných mostů v zemi, kde tato ocel nebyla dostatečně ošetřena a i tam koroduje víc, než má.
