Za letecké nehody může často nekázeň, shodují se instruktoři
Piloti letadel, parašutisté i letci v balonech nebo bezmotorových kluzácích jsou čím dál zkušenější, dělají méně chyb, a přesto jich loni zemřelo dvakrát víc než v předchozím roce. Kritické období je právě teď na začátku prázdnin, nejzávažnější nehody se totiž stávají červenci.
Parašutista se tuto středu na Šumavě zamotal do drátů vysokého napětí, jiného loni po nehodě zachránil pád do vod nádrže Vodní Mlýny u Břeclavi a minulý měsíc se další parašutista po nezvládnutí manévru zřítil na letiště v Dlouhé Lhotě na Příbramsku. Ten ale pád nepřežil.
Všechny nehody bedlivě sleduje šestačtyřicetiletý letecký instruktor Josef Pecl. Na různých letištích po celém Česku nasedá do ultralehkých strojů téměř každý den. Má nalétané stovky hodin a stále velký respekt před každým startem.
Josef Pecl si myslí, že létání je bezpečný sport a pověst pilotů poškozují nikoliv nehody, ale především média. Ta prý z každého nedobrovolného pádu udělají senzaci a havárie neustále připomínají.
„Nehod je skutečně minimum. V porovnání s celou řadou jiných aktivit a jiných sportů jsme na tom velmi dobře, nicméně jsme tak zajímaví pro média v případě neštěstí, že lidé si spojují sportovní létání výhradně s tím, že letadla padají,“ říká Pecl.
V porovnání s nehodami na silnicích je leteckých havárií opravdu jen málo a vzduch je tak podstatně bezpečnější než asfalt. Vloni inspektoři vyšetřovali 79 neštěstí a zjistili, že většinu nehod, včetně těch tragických, měli na svědomí sportovní letci. Například parašutistů a letců s kluzáky se zabilo sedm. V roce 2010 ani jeden.
Letcům do hlavy nikdo nevidí
Ročně získává licenci asi tisíc nových pilotů a letců. Některé z nich školí Jiří Koubík z Letecké amatérské asociace. „A nikdo je nepustí do vzduchu dřív, než splní všechny požadavky výcvikových osnov a přezkušujících inspektorů. Ale to, jestli se člověk v daný okamžik v dané situaci rozhodne pro provedení nějaké letecké nekázně nebo pro cokoliv jiného, nejsme nikdo schopný zaručit,“ vysvětluje.
Ani on, ani vyšetřovatelé ovšem nedokáží vysvětlit, proč dělají letci špatná rozhodnutí nejčastěji v prvních letních měsících. Možná proto, že ve vzduchu je stále rušněji, i když podle expertů je nad zemí místa stále dost.
„Procento nehodovosti nespočívá ve špatné technice, výuce, ale spočívá v té vnitřní kázni, v odpovědnosti a v dodržování pravidel hry,“ připomíná prezident asociace amatérských letců Jan Brskovský.
A dodává zajímavý postřeh. Podle něj si zelenáči dávají mnohem větší pozor a chybu častěji udělají ostřílenější letci: „Snažíme se taky v tom něco dělat. Vydáváme spoustu instrukčních filmů, všeho možného. Je tam jediný problém, že do hlav lidí nevidíme.“
Do hlav si totiž podle znalců občas nevidí ani piloti sami. Nemají úctu k pravidlům a přeceňují svoje schopnosti. To jsou podle vyšetřovatelů leteckých nehod nejtěžší překážky hladkého přistání.
