Zemřel generál Rudolf Pernický
Generál a slavný odbojář z druhé světové války devadesátiletý Rudolf Pernický zemřel dnes po komplikované cukrovce v Ústřední vojenské nemocnici. Bývalý výsadkář Pernický patří mezi nejvýznamnější české bojovníky proti fašismu. Letos 28. října dostal od prezidenta Václava Klause Řád bílého lva.
Genmjr. v. v. Ing. Rudolf Pernický bojoval v Anglii a ve Francii, byl velitelem paravýsadku Tungsten v okupované vlasti. Po roce 1948 byl zatčen, obviněn z protistátní činnost a odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Propuštěn byl po amnestii v roce 1960. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem československého zahraničního vojenského odboje za druhé světové války.
Narodil se 1. července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí. V dospívání se vzepřel přání rodičů, aby pokračoval v kantorské tradici rodiny, a rozhodl se dobrovolně nastoupit do vojenské služby. Láska ke koním jej zavedla do řad dělostřelců.
Po Mnichovu do Polska a pak na západ
Mnichov pro něj znamenal velký šok. Do konce života si kladl otázku o správnosti rozhodnutí nejvyšších československých představitelů, nebránit se diktátu velmocí. Na konci června 1939 překročil hranice do Polska. Po desetidenní internaci v polských Prostředních Bludowicích se přihlásil na českém konzulátu v Krakově.
V létě 1939 se rozhodl pro vstup do Francouzské cizinecké legie. Podle dohody československé exilové politické reprezentace s Francouzi opouští Čechoslováci výcviková střediska legie v Severní Africe ihned po vyhlášení války.
Na to Rudolf Pernický vstupuje do nově vzniklé československé exilové armády ve Francii. Po pádu nepřipravené Francie je spolu s dalšími československými vojáky za pomoci britských evakuačních lodí převezen do Velké Británie. Na příjezd do ostrovního království vzpomínal jako na jeden z nejemotivnějších okamžiků celé své odbojové cesty. "Pro mne bylo asi nejhezčí, když jsme se dostali z Francie, která nechtěla bojovat, a přijeli jsme do Velké Británie a tam jsme byli skvěle, opravu skvěle přivítáni," řekl nedávno Rudolf Pernický.
V roce 1942 se Pernický dobrovolně rozhodl absolvovat parašutistický výcvik, jehož cílem byla speciální operace v okupované vlasti. Až do roku 1944 působil jako instruktor Zvláštní skupiny D, jedné z podsekcí II. odboru československého exilového Ministerstva národní obrany, která byla pověřena organizací přípravy československých parašutistů pro speciální operace v týlu nepřítele.
Velitelem operace Tungsten
Českoslovenští zpravodajští důstojníci v roce 1944 určili Pernického velitelem další plánované operace s krycím označením Tungsten. Cílem působení dvoučlenné skupiny byla Českomoravská vrchovina. Hlavním úkolem Rudolfa Pernického a jeho partnera Leopolda Musila bylo přejímat spojenecké dodávky materiálu pro podporu domácí rezistence.
Dvoučlenná skupina Tungsten seskočila nad územím Protektorátu 21. prosince 1944. Měla bohužel smůlu. Místo Českomoravské vysočiny přistáli parašutisté v polích nedaleko Kutné Hory. Od místa působení ve Studnicích u Nového Města na Moravě je dělil osmdesáti kilometrový sedm nocí dlouhý pochod ve sněhových závějích, vyčerpání, hlad a omrzliny. Přesto na kontaktní adresu k odbojáři Cyrilu Musilovi dorazili a svůj úkol zadaný ve Velké Británii splnili.
Uznání se dočkal až po roce 1989
Pernického boj však neskončil ani po roce 1945. Po komunistickém puči v roce 1948 byl zatčen, obviněn z protistátní činnost a odsouzen k 20 letům těžkého vězení. Většinu svého trestu strávil jako lamač v uranových táborech v západních Čechách. Prošel pověstnými lágry na Jáchymovsku a Příbramsku.
V roce 1960 byl po amnestii propuštěn, ale persekuce komunistického režimu trvala až do revoluce v roce 1989. Během prvních porevolučních let byl plně rehabilitován, povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě a vyznamenám Řádem Milana Rastislava Štefánika. Stal se prvním předsedou a zakladatelem Konfederace politických vězňů.
