Máme celou nástěnku výroků z jiných oddělení typu: „Paní to bolet nemůže, dostala paralen“ a „To je normální, že to po operaci bolí,“ napsala mi kamarádka lékařka působící v ambulanci Léčby bolesti, když jsem si stěžovala, že prakticky na všechny neduhy a bolesti se mi dostane odpověď: „Vezměte si paralen“. Případně s dodatkem „Stačí jeden, abyste se neufetovala.“

Komentář Praha 16:30 8. července 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Osobní zkušenost samozřejmě může být výjimkou. Kdyby ji nedoplňovaly zkušenosti mnoha dalších pacientů, ale také lékařů, kteří se setkávají s tím, že jejich kolegové často s léky proti bolesti šetří.

Zjevně se domnívají, že se jejich pacienti stanou na nich závislými a závislost je v jejich pojetí bez ohledu na daný případ horší než samotná prudká bolest.

Bohužel to často platí i v případě, kdy pacienta zcela objektivně dlouhý život nečeká.

Odpor k indikaci? 

Týká se to jak léků na středně velkou bolest, tak i na tu silnou. V případě bolesti, která nejde vydržet, může být odpor k indikaci tišících léků i to, že se třeba lékaři nechce vyplňovat všechny papíry, které souvisejí s přísnou evidenci opiátů, vést podrobnou dokumentaci, co přesně a komu předepsal.

Anebo si prostě jen myslí, že bolest zkrátka k některým nemocem patří a „tak to přece bylo vždycky a proč na tom něco měnit“.

Důvodů se zkrátka najde řada, na konci je ale stále stejný výsledek: Trpící pacient, který hledá úlevu kdekoli. A že náhrada za léky, byť vyvolávající závislost, nicméně kontrolovanou a dobře prozkoumanou, nemusí být optimální, tak o tom ví nejen lékaři.

Léčba bolesti je přes velký pokrok, ke kterému v posledních letech naštěstí došlo, stále v mnoha oblastech podceňovaná. A zanedbávaná. Přitom by tomu mělo být přesně naopak. S tím, jak populace stárne, poroste počet pacientů natolik, že současná excesivní zdravotní péče nebude možná.

Jednodenní chirurgie

Jedním z trendů, který se v zahraničí už prosadil a který vítězně táhne i Českou republikou, je tzv. jednodenní chirurgie, která se reálně pohybuje v rozpětí několika málo hodin až po celý 24 hodinový den, a to včetně hospitalizace.

‚Jedna z karet, které lékař drží v ruce.‘ Proti chronické bolesti mohou lidé od dubna používat léčebné konopí

Číst článek

Její podíl rychle roste, počet zákroků od roku 2020 do 2024 stoupl o skoro dvě třetiny a legislativní změny jí jdou naproti. Výhledově by měl podíl jednodenní chirurgie dál výrazně růst. Ve Spojených státech už nyní podíl jednodenních chirurgických zákroků přesahuje 80 procent a Evropa míří podobným směrem.

Zcela oprávněně. Výhoda je na obou stranách: Pro pacienta to znamená, že se dostane rychle na řadu – ve srovnání s klasickou nemocnicí – a potom také rychle domů, kde se cítí lépe. Nemocnice a další zdravotnická zařízení zase ušetří na personálu, materiálu i zařízení.

Pro letošní rok ministerstvo zdravotnictví v úhradové vyhlášce rozšířilo seznam výkonů, na které bude v nemocnici stačit jediný den. Letos také poprvé dostali provozovatelé jednodenní chirurgie možnost dohodnout si se zdravotními pojišťovnami výši úhrad za poskytnutou péči.

Kvalita a bezpečnost

Legislativní změny se týkají nejen peněz. Co zajímá pacienta, je, že by se měla rovněž hlídat kvalita a bezpečnost péče, a to i po skončení zákroku. Ta se liší podle pracovišť – lékaři, které má nasmlouvané, patří vždy mezi špičky.

3:45

Začíná bolestí v dlani a nejčastěji trápí ženy ve vyšším věku. Lupavý prst vyřeší drobná operace

Číst článek

Rozdíl je často v pooperačním zacházení. Pacient, který se doma ocitne pár hodin po zákroku s doporučením na to, aby bolest léčil paralenem, se příště bude za každou cenu domáhat hospitalizace. 

Nebo si už pár hodin po propuštění zavolá rychlou záchrannou službu, čímž se výhody jednodenní chirurgie naprosto setřou.

Zavádět novinky ve zdravotnictví je extrémně obtížné a jasnou pobídkou pro provozovatele i klienty jsou peníze.

Poskytovatelé služeb to velmi dobře chápou a dokáží se rychle přizpůsobit. Teď jde o to, aby se přizpůsobil i zdravotnický personál, aby byl pokrok přežitelný i pro pacienta.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít