Miko: Cesta k uhlíkové neutralitě není lineární. Proto musíme do roku 2040 stihnout 90 procent cíle
Návrh Evropské komise na omezení emisí oxidu uhličitého o 90 procent do roku 2040 se okamžitě setkal s ostrou kritikou, vymezil se vůči němu i český eurokomisař Jozef Síkela (za STAN). Podobně jako mnozí další se obává dopadů na ekonomiku. „Alternativou je neomezovat se. Ale to je ve všech aspektech i v dopadech na každého člověka horší,“ varuje poradce prezidenta pro otázky životního prostředí Ladislav Miko (strana LES).
Návrh Evropské komise vychází z dříve schváleného cíle uhlíkové neutrality do roku 2025. Podle něj musí komisaři nastolit dílčí závazky a strategii snižování emisí průběžně aktualizovat.
Je možné snížit emise, aniž by to ohrozilo konkurenceschopnost Evropy? Poslechněte si celý rozhovor s poradcem prezidenta pro otázky životního prostředí Ladislavem Miko.
„Naplňování cíle není lineární, je to spíše asymptotická křivka. A čím víc se blížíte k finálnímu cíli, tím je těžší dosáhnu posledních několika procent,“ vysvětluje Miko. „Pokud chceme neutrality dosáhnout roku 2050, tak potřebujeme někdy kolem roku 2040 dosáhnout 90 procent tohoto cíle.“
Snižování emisí také odpovídá názorům většiny Evropanů. Podle posledního průzkumu Eurobarometru považuje klimatickou změnu za vážný problém 85 procent obyvatel a 40 procent dotázaných je ochotno udělat ústupky a konat, aby minimalizovali její dopady.
To ale předpokládá finančně i technologicky náročný proces.
„Konstruktéři řešení od začátku říkali, že to bude složité, drahé a že se to dotkne prakticky každého sektoru a každého člověka,“ potvrzuje Miko. „Ale proti tomu stojí alternativa nedělat to. A ta je ve všech aspektech – v dopadech na jednotlivce i na průmysl, finančně, ekonomicky i jinak – horší.“
Tři flexibility pro Evropu
Klimatická politika si totiž neklade za cíl vrátit stav životního prostředí do stavu, v němž byl před lety, ani ochladit planetu na teplotu před oteplováním. Její hlavní motivací je mírnit projevy živelních katastrof, jejichž frekvence s proměnou klimatu stoupá.
7:23
Brusel chce snížit emise o 90 procent. ‚Ale není k tomu dostatek informací,‘ tvrdí Holub z ministerstva
Číst článek
„Za poslední dvě desetiletí suma, kterou jsme zaplatili za škody způsobené extrémními událostmi, jenom pro Evropu dosáhla asi 650 miliard eur,“ konstatuje Miko. „Vedle toho je požadavek, že potřebujeme ročně investovat 660 miliard eur, abychom tomu dokázali zabránit.“
Evropský cíl je navíc rozdělen na jednotlivé sektory a země – to znamená, že nemusí být uhlíkově neutrální všechny členské státy společenství, ale je potřeba kompenzovat produkci oxidu uhličitého vzhledem k situaci v jednotlivých zemích.
„V návrhu jsou začleněny tři flexibility, díky nimž se cíl drží, ale s tím, že si můžeme pomoct,“ uvádí Miko.
„Umožňuje se, aby země k cíli mohla přispět určitou částí, asi tři procenta bude možné započíst na základě kreditu ze zahraničí. Dále je tu možnost využití domácího zachycování a permanentního ukládání oxidu uhličitého. A třetí možností je flexibilita mezi sektory.“
Odložené pozitivní účinky
Proces tranzice přitom pro Evropu nebude jednoduchý. Bude potřeba nastavit podporu pro podniky i opatření pro zajištění sociální spravedlnosti. Součástí změn bude restrukturalizace průmyslu i velké pohyby na trhu práce.
26:14
Zbraně, nebo klimatická opatření? Do debaty o klimatu vstupují i ruské tajné služby, říká Krajhanzl
Číst článek
„Pozitivní efekty kroků, které děláme, mají odloženou účinnost. Nejdřív musíte něco udělat, něco vás to stojí, aby zítra bylo lépe,“ připomíná Miko. „Paradoxně v naší společnosti jako by neexistovala síla, která by říkala, že v roce 2050 taky můžeme být úplně na huntě, když to neuděláme. A co budou dělat naše děti?“
Pro evropskou ekonomiku je ale zásadní i otázka udržení konkurenceschopnosti. Proto se řada odvětví a průmyslových států tranzici brání.
Nejistota aktuálně panuje i mezi investory, kteří v důsledku zpomalování prodeje emisních povolenek volí opatrnější strategii a pozastavují své finanční vklady do vývoje nových technologií.
Jak klimatickou politiku pocítí občané? Jakou roli by ve snižování skleníkových plynů měly hrát emisní povolenky? A je možné snížit emise, aniž by to ohrozilo konkurenceschopnost Evropy? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Jan Bumba.
