Rektor Univerzity obrany: Proti balistickým raketám je Česko bezmocné. Věřím, že do 10 let se to změní
Generál Jan Farlík má za sebou první rok v čele jediné vojenské vysoké školy v Česku. Univerzita obrany připravuje profesionály pro armádu, třeba budoucí piloty amerických stíhaček F-35, které dorazí na začátku další dekády. „Vojenský pilot je specializace, která je obecně nejvíce žádaná,“ říká. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz také mluví o práci s generací Z nebo bezbrannosti Česka proti balistickým raketám.
Velkým tématem v armádě začíná být otázka, jak pracovat s generací Z, tedy mladými lidmi narozenými přibližně mezi lety 1997 a 2010. To jsou lidé, kteří studují u vás. Jsou jiní?
Když to srovnám s námi, když jsme před 30 lety studovali na vojenské akademii, tak vnímám, že jsou odlišní. My jsme se tolik neptali. Jako vojáci jsme přijímali, co se děje, bez nějakého zpochybňování. Dnešní generace je více přemýšlivá. Musíme jim daleko více vysvětlovat věci.
Ale vidím velké pozitivum, že když studenti pochopí, o co jde, a ztotožní se s tím, tak potom dokážou velice intenzivně pracovat.
První čeští piloti začali výcvik na simulátorech stíhacích letounů F-35. V USA stráví týden
Číst článek
Museli jste se jim nějak přizpůsobit? Třeba snížením nároků u přijímaček?
Jakákoliv armáda se musí přizpůsobovat stavu populace a mindsetu, který má mladá generace. I my se přizpůsobujeme, ale pořád jsme armáda. Pořád jsme hierarchická společnost a musíme mít schopnost poslouchat rozkazy a na druhé straně umět rozkazy smysluplně vydávat.
Ale v některých záležitostech se přizpůsobujeme. Máme studenty s nižšími zdravotními klasifikacemi, to znamená, že mají třeba více dioptrií. Jdeme s trendem, který razí Armáda České republiky.
Pociťujete na Univerzitě obrany dlouhodobý nižší zájem studentů o technické obory, tak jako civilní vysoké školy?
Ano, ale nehorší se to, ten stav je dlouhou dobu konstantní. Třeba na elektrotechnické obory máme problém sehnat studenty, stejně jako technické vysoké školy VUT, ČVUT a podobně. Technické vědy nejsou zrovna v oblibě u současné generace, ale nepociťujeme pokles. Pracujeme s tím, co máme. Naopak u ostatních oborů vidíme nárůst zájmu o studium.
Obavy rodičů
Jak na tom tedy jste se zájemci o studium? Nejsem si jistá, nakolik je pro mladé lidi dnes atraktivní vojenský život, protože studenti Univerzity obrany nosí uniformy, musí dodržovat nějaký režim…
Drtivá většina studentů, kteří si zvolili studium na vojenské vysoké škole, tím žijí. Oslovila je armáda, uniforma, služba státu.
Když se podívám na statistiku za posledních pět let, tak poslední čtyři roky byl velký propad v počtu zájemců o studium. Přisuzovali jsme to válce na Ukrajině, že ti mladí a jejich rodiče mají obavy, že vypukne válka nebo že se budou jejich děti muset účastnit nějakého ozbrojeného konfliktu.
Nicméně po nástupu do funkce jsem změnil přístup marketingu a to nám vyšlo. Takže se propad zastavil.
Jan Farlík
Generál Jan Farlík vede Univerzitu obrany od loňského srpna. Absolvoval Vojenskou akademii v Brně, pracoval ve Středisku řízení a uvědomování (CRC) ve Staré Boleslavi a pak vyučoval na UNOB. Od roku 2018 vedl Katedru protivzdušné obrany, o dva roky později byl jmenovaný proděkanem Fakulty vojenských technologií. Má za sebou také roční kurz Air Defense Captains Career Course v americkém Texasu.
Na dnech otevřených dveří jsme zavedli třeba stánky pro rodiče, kde jim vysvětlujeme, co je zajímá. Rodiče mají velký vliv na tvorbu názoru, kam jejich potomek půjde. A obzvlášť když se jedná o armádu a ozbrojené složky. Takže se to snažíme vysvětlovat i rodičům a podle čísel se nám to daří.
Máme něco přes patnáct set uchazečů o studium, což na školu naší velikosti je velice dobré číslo.
Kolik lidí přijmeme do prvních ročníků, záleží na požadavcích armády, která si určuje, že chce třeba dvacet pilotů, deset řídících letového provozu a tak dále. Obecně je to 500 až 750 lidí.
Loni na podzim jste otevřeli nový obor, kde studují piloti, kteří budou létat na nových stíhačkách F-35, které si Česko objednalo ze Spojených států. Jaký tam byl zájem?
Vojenský pilot je specializace, která je obecně nejvíce žádaná. Je to také tím, že žádné jiné vysoké ji nenabízejí. Máme stovky zájemců k přijímacímu řízení. Náročné lékařské prohlídky splní zhruba 100 z nich. A my z nich pak vybíráme, třeba letos to bude 20 lidí, které přijmeme.
Bezmoc proti balistickým raketám
Armáda loni vydala dokument Vize budoucího válčení, který řeší, jak bude vypadat válčení po roce 2040. Pracujete s tím nějak? Přizpůsobujete podle toho třeba nabídku oborů?
Pracujeme s tímto i dalšími dokumenty, které armáda vydává. Naši odborníci na nich dokonce spolupracují. Uvědomujeme si, jaké jsou trendy válčení, jaké jsou technologické novinky, trendy, co se děje na Ukrajině, a průběžně to aplikujeme do výuky.
Připravujeme teď nové studijní programy, které by měly začít platit od roku 2026 nebo 2027, podle rychlosti akreditačního procesu.
Chystáme se nově zavést bakalářský obor operátor dronů. Takového člověka armáda využije pro řízení bezpilotních prostředků, ať už malých, jako jsou drony do ruky, anebo velkých, klidně s rozpětím křídel tři, pět metrů. To tedy teď připravujeme, protože armáda buduje nové jednotky, kde budou drony potřeba.
Na jaké obory se naopak moc zájemců nehlásí, a budete je proto třeba zavírat?
Jsou některé specializace, které jsou méně poptávány, ale nezavřeme je. Děláme to tak, že je otevřeme třeba jednou za dva roky.
25:54
Romancov: Věčný mír v Evropě skončil, vracíme se do násilného prostoru. Ignorovat válku je zhoubné
Číst článek
Jsou to specializace, u kterých armáda potřebuje velice malý počet lidí, ale to neznamená, že jsou méně důležité.
Jsou to třeba důstojníci štábů vzdušných sil. Česká armáda má tři letecké základny a poručických míst tam není tolik (studenti Univerzity obrany opouští školu s hodností poručíka – pozn. red.), není tak silný odbyt.
Ještě bych se chtěla zeptat na vaši odbornost a tou je protivzdušná obrana. Tak jak si Česko stojí?
Jsem odborník pozemní protivzdušné obrany, to znamená raketové vojsko a podobně. Tam na tom Česká republika není dobře, ale lepší se to. Ještě donedávna jsme měli pouze systémy velmi krátkého a krátkého dosahu.
Teď pořizujeme izraelské systémy SPYDER, díky kterým naše schopnost násobně naroste. Bude to veliká injekce do schopností pozemní protivzdušné obrany České republiky.
Co nám ale schází, a to vidíme na ukrajinském bojišti, tak to je mnohavrstvá protivzdušná obrana. To znamená zabezpečit nejenom obranu proti dronům, tedy malým cílům, které jsou špatně detekovatelné, ale na druhé straně také proti balistickým raketám, proti nim je Česko v současné době bezmocné.
Ale už se o tom vážně hovoří, už proběhly i nějaké analýzy, studie, takže věřím, že dejme tomu do deseti let budeme mít schopnost působit i proti balistickým střelám.
Má ale smysl, aby si každý stát kupoval svoje systémy protivzdušné obrany, jako je třeba americký Patriot, nebo naopak by měla fungovat nějaká společná obrana v rámci Severoatlantické aliance?
Pokud jde o protivzdušnou obranu, obzvlášť tu proti balistickým střelám, tak to je tak nákladná schopnost, ale zároveň životně důležitá, že si nedokážu představit, že bychom ji neměli.
Nemůžeme spoléhat na to, že když se něco stane, tak řekneme Německu, Francii, Nizozemsku, ať nám dají půlku svých systémů. Tak to nefunguje. Samozřejmě, jsou určité síly dedikované ve prospěch NATO, to podepsal každý stát, a tam by se vyčlenilo určité procento těchto sil. Ale kde se postaví, to určuje velení NATO.
Když se bavíme o teritoriální obraně, o obraně našeho území, tak se musíme ve většině případů spolehnout sami na sebe a musíme tu schopnost budovat sami, protože co se týká obranných prostředků, ty nám nikdo nepůjčí, protože sami budou mít málo, budou chtít chránit svoje hlavní města, svoji kritickou infrastrukturu a tak dále. Takže jsem přesvědčen, že Česko potřebuje vlastní ochranu proti balistickým raketám.
