Žena z Frýdecko-Místecka má transplantovanou ledvinu od kamarádky
Třicátnice Barbora Smilovská z Třanovic na Frýdecko-Místecku je jedním z mála pacientů v České republice, kteří mají ledvinu od živého dárce. Měla totiž velké štěstí: kamarádku, která jí ledvinu darovala.
Většinou totiž nemocní získávají ledviny od mrtvých a na ty čekají několik let. Barboře sice osud postavil do cesty nevyléčitelné onemocnění, ale také skvělou kamarádku.
Zažívá, co je to kamarádství na život a na smrt. Její přítelkyně Gabriela Jochymková, matka dvou dětí, se totiž rozhodla, že jí daruje ledvinu, a zachrání jí tak život. A nedala si to vymluvit.
„Když se dozvěděla, že začínám s dialýzou, tak přišla, posadila se a řekla: ‚Já ti tu ledvinu dám, máme stejné krevní skupiny.‘ Když došlo k transplantaci, stačila jsem oženit syna, vdát dceru a pak jsme šli do nemocnice,“ vypráví paní Smilovská.
Tři měsíce po transplantaci se Barbora cítí dobře. Už není unavená a slabá, neotékají jí nohy, plánuje, že se vrátí do práce. Přítelkyni je velmi vděčná:
„Za to, že mi vrátila chuť žít a dala mi ten dar, že můžu žít.“
Tisíce lidí ale takové štěstí nemají. Musejí několikrát týdně chodit čistit tělo od škodlivin. Do dialyzačního střediska v Ostravě-Vítkovicích dochází už šestým rokem také šestasedmdesátiletý Josef
Meisel.
„Šel jsem na operaci očí a při předoperačním vyšetření mi zjistili špatné ledviny,“ vzpomíná. V nemocnici nemá příliš mnoho zábavy: „Máme tady televizi, svačinu. Musí se to vydržet.“
Světový den ledvin je letos zaměřen na problematiku transplantací
Číst článek
Pacienta s nemocnými ledvinami může vrátit do plnohodnotného života jen transplantace, nejlépe od živého dárce. Taková ledvina vydrží i dvacet let.
Paradoxně se lidé, kteří darují ledvinu, dožívají vyššího věku. Jejich zdraví totiž lékaři pečlivě hlídají.
„Je to moc hezký pocit vidět dvojici, která je spřízněná tou ledvinou, že se jim oběma daří dobře,“ svěřuje se Jiří Samlík z Transplantačního centra v Ostravě-Porubě.
