Co je znásilnění? Státní zástupci a policisté si zákon vykládají ve prospěch pachatelů, tvrdí novinářka
Kauza exposlance Dominika Feriho obviněného ze znásilnění znovu otevřela debatu o tom, jak tento trestný čin definovat. Před soud se totiž nedostaly všechny popsané případy. „O znásilnění se jedná, pokud někdo násilím či pod hrozbou donutí někoho k pohlavnímu styku, případně využije jeho bezbrannosti. Advokáti argumentují, že státní zástupci a policisté je vykládají velmi úzce a ve prospěch pachatele,“ upozorňuje novinářka Andrea Procházková.
Zástupkyně šéfredaktora týdeníku Respekt připouští, že znásilnění je specifický trestný čin, u kterého se důkazy odvíjí od tvrzení poškozených. Případy se navíc mnohdy hlásí až po letech, což ztěžuje dokazování, a někdy jde i o tvrzení proti tvrzení.
Poslechněte si celé Interview Plus Šárky Fenykové. Hostem je Andrea Procházková, novinářka a ústavní právnička
V kauze Dominika Feriho podle ní ale znalecké posudky dokazují, že výpovědi pěti dalších žen jsou věrohodné, a proto by podle advokátů Adély Hořejší a Petra Uhla měly skončit před soudem, protože nepřímé důkazy ukazují na to, že se skutky reálně staly.
„Společenské vnímání se proměňuje. Trestné činy máme napsané v zákoně, ale to neznamená, že se čtou pořád stejně. Ať jde o znásilnění, nebo nenávistné projevy, které se ještě před 10 lety nedostávaly k soudu,“ připomíná právnička.
Podle ní následně došlo k politickému rozhodnutí a změně priorit ve státním zastupitelství a mezi politiky a padly první několikaleté tresty.
„I u znásilnění jsou některé stereotypní představy o tom, co je normální. U státních zástupců a policistů ale chybí edukace. Existují viktimologické výzkumy toho, jak se chovají oběti znásilnění. Že běžnou reakcí není aktivní odpor, ale naopak paralýza a šok. Problém je, že to neznají,“ zdůrazňuje.
‚Jenom jsme se líbali ve výtahu.‘ Feri při výslechu popřel pokus o znásilnění v Poslanecké sněmovně
Číst článek
Dostatečný nesouhlas?
Poukazuje i na to, že je mnohem psychicky i fyzicky náročnější klást odpor pachateli, který je vyšší a těžší, a oběť se situaci podvolí, protože se obává, že pokud by kladla odpor, stane se ještě něco horšího.
„Státní zástupci říkají, že to, že vyjadřujete nesouhlas, snažíte se někoho odstrčit, případně i uniknout z té situace, tak nestačí pro to, aby Dominik Feri nebo kterýkoli jiný pachatel mohl poznat, že dotyčný člověk nesouhlasil s pohlavním stykem. Ale už neříkají, co by bylo dostatečné,“ poznamenává.
Zároveň to prý není tak, že by státní zástupci a policisté podobné jednání nechtěli stíhat a nepovažovali ho za problematické.
„Vidí to jako predátorské chování, hulvátské a necitlivé. Ale často neví, jak s těmi pojmy přesně pracovat, protože neexistují rozhodnutí soudu – protože se k nim ty případy vůbec nedostanou. Ženy nemají žádný návod na to, co je dostatečné násilí a jak má vypadat nesouhlas,“ dodává.
Roli hraje i to, že se státní zástupci obávají jít před soud s hraničními případy, které často končí odložením.
„Nahlášených je okolo 600 až 800 případů znásilnění ročně, ale jen malá část se dostane před soud. Nemají s tím dostatečnou profesní zkušenost, protože soudce se za celý svůj život dostane k velmi malému množství případů. Na Prahu vycházejí asi dva případy za rok,“ tvrdí Procházková.
Proč soudci udělují nízké tresty za znásilnění? Poslechněte si celý rozhovor Interview Plus nahoře v audiozáznamu.
